Valdštejnská beseda č. 2/2023: Doprava v Praze a středočeském kraji

Zlepšení dopravy v Praze je závislé především na dokončení dálničních okruhů, které uleví centru města a rovněž také na dokončení tras metra v okrajových částech Prahy. Shodli se na tom zástupci politických stran na druhé Valdštejnské debatě, která se konala 24. dubna v Praze ve Slovenském domě.

Besedy na téma na téma „Doprava v Praze a středočeském kraji“ se zúčastnili, MUDr. Klára Cingrošová za SPD, Ing. Gabriela Lněničková za Piráty, předseda pražského hutí ANO Ondřej Prokop, Ing. Tomáš Slabihoudek za TOP 09 a Pavel Ambrož za mimoparlamentní strany.

Ondřej Prokop a zástupkyně SPD Klára Cingrošová s moderátorem besedy

Podle zástupkyně SPD Kláry Cingrošové je stav dopravy v Praze katastrofální. „Praha je rozkopaná a dějou se tu věci, a ještě se budou dít. Veřejnou dopravu v Praze bych tedy hodnotila špatně, neboť my v Praze nejezdíme ale spíše stojíme.“ Zástupkyně SPD kritizovala rovněž neustálý růst cen dopravy. „Když vidíme jak se všechno zdražuje, jak rostou ceny energií, tak jsem přesvědčena, že i díky inflaci se zdražování v pražské dopravě nevyhneme. Otázka je, zdali na to lidé budou mít, neboť sice je tendence, aby lidé jezdili hromadnou dopravou, realita je ale taková, že se zřejmě bude cena lítačky ještě zvyšovat.“

Cingrošová by podpořila z veřejné dopravy především projekty vlakové dopravy. „Víme z ciziny, že se velmi osvědčilo propojení metra a železnice. Kromě toho by podle ní neměla být zapomínána autodoprava, neboť to je věc, kterou každý používá. „Nevím proč bychom se jí měli vzdávat. Co budou dělat lidé, kteří mají auta a chtějí někam dojet, kteří projíždějí centrum.“

Cingrošová rovněž kritizovala fakt, že stát dostatečně nezasahuje proti ekoteroristům. „Banda šílenců se tady posadí na magistrálu a blokují sanitky, to je neakceptovatelné, “ uvedla Cingrošová. Stejně tak Cingrošová odmítá postoj pražského magistrátu, který znevýhodňuje osobní automobilovou dopravu. „Jsem proti tomu, aby se zde házeli lidem klacky pod kola.“

Zástupkyně SPD MUDr. Klára Cingrošová

Nutit Praženy, aby všichni jezdili na kole není podle Cingrošové rovněž rozumné. „Kolo není dopravní prostředek, ale sportovní náčiní. Jsem pro cyklostezky, když vedou někde kolem Vltavy, a lidé je používají k rekreaci, ale když vidím cyklopruhy, které jen zužují silnici, myslím, že je to neúnosné. Kola nemají v dopravním provozu co dělat,“ uvedla zástupkyně SPD.

Cingrošová rovněž odmítá zavádění mýta, které by dopravu ještě více zpomalilo. „Myslím, že je to snaha trestat řidiče, a přitom Praha má být průjezdná. Dokud nebudou dokončeny okruhy, tak považuji jeho zavádění za nespravedlivé.“

Podle zástupce hnutí ANO Ondřeje Prokopa, je třeba ocenit nasazení pracovníků městské hromadné dopravy v Praze, zvláště zaměstnance dopravního podniku, kteří dělají skvělou práci. „Mnozí z nich obětovali dopravnímu podniku celý život, a pracují tam celou svou profesní kariéru. Podle Prokopa by bylo třeba ještě více investovat do kolejové dopravy ať už jde o metro D, které se plánuje už od osmdesátých let. „Doufejme, že zahájená výstavba bude zdárně pokračovat, až do Libuše a Písnice.

Tak jako metro je třeba podle něho rozvíjet i tramvajovou dopravu. Hnutí ANO je podle něho zastáncem rovného přístupu ke všem formám dopravy. „Neměla by se šikanovat žádná skupina, které používá jakýkoliv typ dopravy. Jsme pro to, motivovat lidi k jízdě na kole či MHD, ale pozitivními metodami nikoli represivními. Jsme proti striktnímu omezování autodopravy v Praze. Je třeba podpořit i automobilovou dopravu a dodělat oba okruhy v Praze. Je obrovská ostuda že 30 let po revoluci, stále nemáme dokončený venkovní okruh.“

S mikrofonem Pavel Ambrož, vedle něho Tomáš Slabihoudek a Gabriela Lněničková

Podle Pirátky Gabriely Lněničkové je pražská veřejná doprava naopak velmi kvalitní. Jediný slabý článek vidí pirátská zástupkyně ve spojení mezi centrem a okrajovými částmi hlavního města.

I podle zástupce TOP 09 Tomáše Slabihoudka je doprava v Praze kvalitní, i když opatření které zužuje počet jízdních pruhů, což se v Praze často děje, je podle něho často kontraproduktivní a komplikuje na mnoha místech dopravu v Praze.

Zástupce za mimoparlamentní strany Pavel Ambrož, se domnívá že doprava v Praze je především o investicích do oprav, které jsou nedostatečné. Jeden ze základních problémů, je podle něho venkovní okruh. V devadesátých letech se podle něho podcenily investice do oprav tramvajových cest, a nyní tím pražené trpí, neboť se to dnes musí narychlo dohánět.

Ambrož rovněž kritizoval fakt, že trasa metra D byla naplánována už od osmdesátých let a dodnes není dokončena, což má vliv na dopravu zejména v okrajových částech Prahy. Výstavba se tím podle něho značně předražuje, neboť v roce 2008 se počítalo s cennou 28 miliard a dnes by to podle něho bylo nejméně dvakrát tolik.

(ISPD)



Na tuto vládu budou vzpomínat celé generace, pokud to přežijí

Vlastimil Podracký

Politický avanturismus a nezodpovědnost za svěřený majetek státu za této vlády vrcholí. Je to skutečně jen neschopnost nebo organizovaná služba cizím zájmům?

Fialova cesta za obchodní spoluprací do metropolí vzdálených států je spíše zoufalství, které vzniklo špatnou politikou celé Evropské unie, ale především naší vlády, až do stavu, kdy chybí léky a důležité průmyslové komponenty. Vinou sankcí, neuvěřitelně naivních směrnic Zeleného údělu a avanturismu naší vlády se rozvíjí stále větší propad státního rozpočtu do neúměrných čísel a zadlužování narůstá nejvíce v Evropě. Babiš sice rozdával v covidové době peníze lidem celkem nezaslouženě, ale tyto peníze dnes lidé mají, a proto není jejich situace tak katastrofální. Jak dlouho to ovšem vydrží zvláště vzhledem k inflaci?

Proč to všechno vzniklo? Původní průmyslové státy Západu se postupně během období neoliberalismu staly zeměmi s obrovskou spotřebou a neuvěřitelně vysokým podílem služeb, ale průmysl postupně přešel do jiných zemí světa, většinou zaostalých s levnou pracovní silou. Snad jedině zbraně jako ucelená komodita zůstaly na území Západu. Západ dnes většinu průmyslového zboží dováží. Svět se naprosto změnil, situace se obrátila a průmysl, hlavní zbraň Západu, dostaly do rukou jiné země (kromě výjimek jako jsou automobilky). Z bývalých průmyslových zón se staly „rezavé pásy“. Vidíme to i u nás. Každý z nás jistě ví, kolik bývalých průmyslových závodů v okolí zaniklo, aniž bychom pocítili, že se něco děje, žijeme si stále nad světový průměr dobře. Vytvořilo se stabilní prostředí obchodních styků, které nelze snadno změnit, protože časem se vždy ustálí ta nejproduktivnější vazba. My jsme se uplatnili v automobilovém průmyslu. Všechna jednání vedla vždy k utužení obchodní spolupráce a prohloubení specializace. Tato situace vytvořila politické klima, ve kterém bylo nutno přehlížet alespoň do určité míry vnitřní poměry některých států, které nebyly v souladu s evropskými představami o lidských právech a možná vznikla i určité relativizace a přehlížení pro nás nepřijatelných politických praktik. Ale vždy to bylo v jakési míře vyhodnoceno jako přijatelné. Ovšem je nutno si uvědomit, že Evropa, pokud má existovat, nemá jinou možnost, než relativizaci alespoň přijatelného zla. Nemůže dnes striktně vydat sankce na všechny, kdo se nějak odlišují v pojetí morálky a přerušit obchod.

Obnovit někdejší průmyslovou výrobu v USA se snažil už Trump, ale vidíme, jaké problémy nastaly. Nedovedu si představit dnes někdejší průmyslovou práci u nás. Myslím si, že už ani nejsou lidé. V takové situaci je zapotřebí mlčet a dobře se chovat, zvláště u takového malého státu jako jsme my, a být rádi, že se máme dobře a vše funguje.

V klidném období globálního obchodu bylo možno v Evropě pomalu vytěsňovat znečišťující zdroje a postupně hledat na vlastním území náhradu fosilních paliv už vzhledem ke snížení závislosti na dovozech surovin z jiných, zvláště riskantních zemí. Taková činnost je zdlouhavá, protože není příliš produktivní, ale je nutná. Vyžadovat ovšem Zelený úděl v současné době sankcí, propadů státních rozpočtů, obrovských dluhů a směřování k bídě je nezodpovědné a ubohé.

Nová garnitura českých globalistů reprezentovaná skupinou, která je dnes u vlády, stála na prvním místě v rozvracení obchodů s Čínou, její politická reprezentace, jakmile se postupně dostávala k moci, udělala provokace proti Číně a Rusku takového charakteru, kterých se báli i jiní politici EU. Dozvíme se snad někdy v čí zájmu to bylo? Na první pohled to nevypadá, že by měl vůbec někdo takový zájem. Bylo to úsilí jen škodit našim národním zájmům? Jiný důvod vyjma neuvěřitelné hlouposti si nelze představit. Řeči o lidských právech jsou, jak víme, pokrytecké. Osočovány jsou účelově některé země, jiné nikoliv. Útlak Tibeťanů je velmi propagován, o genocidě Srbů v Kosovu se mlčí a o diskriminaci ruské menšiny na Ukrajině od r. 2014 se téměř nesmí promluvit. K tureckému útlaku Kudů se přikyvuje. Vadí jen ten, kdo musí vadit.

Válka na Ukrajině vyžadovala určité výdaje v oblasti pomoci utečencům, které byly sice nadnesené, nicméně směřovaly k lidem a nebyly tedy zbytečné, nakonec se vrátily do systému nákupem věcí. Podpora zbraněmi byla sice pochopitelná v prvním období, kdy se nevědělo, jak se vojenská situace vyvine, ovšem ve chvíli poziční války, která už téměř půl roku probíhá na východě Ukrajiny, jsou další a další zbraně jen hromaděním mrtvol. Je jasné, že Rusové vždy nějak svoje síly vyrovnají a myslím, že lidských rezerv mají více než Ukrajinci. Bude se tedy bojovat do posledního Ukrajince a na polích Donbasu zahyne jedna generace (ostatní se vystěhují)? Není lepší naléhat na mírová jednání? Někteří světoví politici tak činí nebo se alespoň snaží, vidíme to v případě Macrona a čínských představitelů. Naši snad chtějí Rusko zničit, rozložit na malé státečky a vymazat z mapy? Nenávist je tak velká a zatemňuje mozek, že ani možnost rozpoutání jaderné války je neodradí. Nemluvě o tom, že čínský prezident se vyjádřil, že Rusko padnout nenechá. Pokračováním konfliktu tedy může dojít ke světové válce. My ovšem máme ve vládní garnituře takové lidi, kterým se asi dobré bydlo zajídá a chtěli by se proměnit v hromádky radioaktivního prachu (Rumburak se kdysi proměnil v lesní vůni, takže byl alespoň nějak užitečný).

Je to vina fanatických postojů naší vlády a jejích poslušných trabantů, že veškeré umírňující postoje v ukrajinské válce nazývali nepřátelskými a Putinovi sloužícími, i když se jednalo pouze o upřesňující a skutečnosti pravdivě vykládající teze. Dnes tedy chybí diplomaticky použitelné argumenty ve smyslu mírových jednání. Na druhé straně se Macron zabýval takovými argumenty téměř v celé své politické epoše a dnes je připraven tak, aby i on sám přinesl své zemi něco pozitivního. V západních sdělovacích prostředcích se svobodně uvažuje o alternativách mírových jednání a o ukrajinských reáliích, u nás by něco takového bylo na obžalobu ze schvalování trestného činu. Naše vláda není schopna přinést nic než nepoužitelné ideologické bláboly a podporuje metody jak vyšité z bolševických dob (cenzuru, skandalizace oponentů, lživé kampaně).

Totéž platí pro jednání s Čínou. Macron jede na spanilou jízdu do Číny domlouvat obchody a investice jako jezdil kdysi Zeman (příležitosti našich podniků, kdysi domluvené, jsou dávno přebrány někým jiným). Fiala jede na dálný Východ domlouvat náhradu čínských výrobků a nedostatkové komodity hlavně léky v nevýhodném postavení prosebníka, kterého všichni dobří obchodníci vždy oberou vysokými cenami. To si opravdu myslel, že je tak jednoduché a bezeztrátové rozejít se politicky se světovou velmocí (Čínou) s nezodpovědným avanturismem a nahradit obchody s ní obchodem s druhořadými nebo malými zeměmi? Podívejme se do prodejen a spočítejme si kolik je tam čínských výrobků! To vše je možno nějak nahradit (některé léky už nejsou)? Takovou chybu přece neudělá ani malé dítě! Nebo je to záměr z nás udělat chudáky a zemřít na nedostatek léků (konečně dokonalá důchodová reforma)?

Vláda rozhazuje za všechno možné, zaručila se za dluhy Ukrajiny, kupuje drahou zbrojní výbavu, zvyšuje platy politikům a vytváří nové instituce, vzápětí ohlásí snížení valorizace důchodů a chce zvýšit daně. To si snad myslí, že to lidé nevidí? Že jí to nespočítají?

Dnes vláda neví, jak z bryndy. Řešit problémy muže jen na úkor občanů a jejich životní úrovně. Aby to ustála, musí lidem tuto nutnost vysvětlit. Ale jak vysvětlí 80 miliard na Ukrajinu, jak vysvětlí zbytečný rozvrat obchodů s Čínou, jak vysvětlí, že se musí takto masivně zbrojit zrovna nyní? Jak vysvětlí nahrávání světovým korporacím při zastropování cen energetických komodit. To nemůže nikdo pochopit jako nutné. Lidé se budou cítit okradeni. Vláda bude muset používat stále více represivních prostředků, což v naší zemi bylo naposledy 17. listopadu 1989. Vláda navíc provokuje obyvatelstvo různými signály. Proč musí být vyvěšeny ukrajinské vlajky? Proč jsou trestáni ti, kteří je nechtějí, nikoliv, že by byli Putinovi agenti, ale proto, že se to neslučuje s ústavou? Proč neustále straší válkou a nesnaží se ji ukončit, když většina lidí chce vidět snahu o ukončení války?

Lidé pochopí svoje snížení životní úrovně jen tenkrát, když se jim pravdivě vysvětlí, že jsou to okolnosti nezaviněné vládou, že reakce na události nevyužívají zahraniční korporace a jednotlivci ve svém zájmu. K tomu musí občané vládě věřit. Současné vládě ovšem věří podle průzkumu okolo 20% respondentů, spíše tedy jen lidé s vládou spojení. Kvůli klidu a zachování demokracie je nutno vládu vyměnit, nejlépe mimořádnými volbami. Taková vláda, které budou občané věřit a která je nebude trestat pro jejich státnické myšlení, ale naopak vyžadovat, může potom zahájit nutné kroky k ozdravění státních financí. Vláda, která provokuje, viditelně neslouží zájmům státu a lidu, postupně likviduje demokracii si vždy mohla dovolit ledasco jen tenkrát, když lidu podmazávala vysokou životní úrovní. Taková příležitost není.

Vlastimil Podracký

Střípky z politiky: Sociální politika státu – Vladimíra Lesenská Jaroslav Šulc

Pondělí 17. dubna od 19 hodin, Vinotéka 2 deci Vinohrady, Americká 339/39 (u náměstí Míru), Praha 2 – Vinohrady. Pořádá Svoboda a přímá demokracie – SPD Praha. Současná vláda se pustila do reformy státní správy, včetně sociální politiky. Je sociální politika našeho státu dostatečně funkční a adresná? Má stát přehled o potřebných obyvatelích, kterým by měla pomoci? Jak je to se sociálními dávkami? Jsou skutečně tak zneužívány, jak se tvrdí? V jakém stavu se nacházejí úřady práce? Co je vinou jejich přehlcení a jaká je náprava? Co může přinést plánovaná digitalizace agendy sociální politiky, plánovaná ministrem Jurečkou? Diskutuje se také důchodový systém – je povinné zavedení tzv. druhého pilíře a soukromé spoření řešením hrozících deficitů?

Na tyto a mnohé další otázky hledat odpovědi: Vladimíra Lesenská – poslankyně hnutí SPD a Jaroslav Šulc – ekonom, besedu moderuje – Profesor . Ivo T. Budil

Program večera:

19.00 příchod hostů a účastníků debaty

19.30 první část debety

20.15 – 20.30 přestávka

20.30 druhá část debaty

21.15 – 22.00 volná diskuze

Rezervace!

Vstup na debatu je volný pouze pro účastníky, kteří si předem udělají rezervaci. Od účastníků je očekávána přiměřená konzumace. Místo si můžete zarezervovat buď telefonicky, nebo formou SMS na čísle 731155047. Vstup dalším osobám bez rezervace bude zpoplatněn částkou 200 Kč a to přímo na místě ve vinárně 2 deci Vinohrady. Vstup může být odepřen v případě naplněné kapacity prostor.

Zdroj.

Seminář: Rizika zneužívání zdravotních dat občanů ve světle nové legislativy Evropské unie

Zneužívání dat, které hrozí při uplatňování nové legislativy EU je velmi vysoké a povede k rozšíření moci státu a zvýšení kontroly nad občany. Lidé by proto měli mít možnost vybrat si dobrovolně, zda chtějí digitální proces využívat, nebo zda chtějí při své zdravotní péči spoléhat na dosavadní anologové postupy. Na těchto závěrech se shodla většina panelistů, seminář nazvaného „Rizika zneužívání zdravotních dat občanů ve světle nové legislativy Evropské unie“, který se konal letos 28. března na půdě Poslanecké sněmovny pod záštitou poslance SPD Vladimíra Zlínského.

Vladmira Bondarenková, předseda SPD Tomio Okamura, poslanec Vladmiír Zlínský

Seminář zahájil Tomio Okamura

Kromě něho na semináři vystoupili předseda SPD Tomio Okamura, odborník v oblasti zdravotnických inovací při ministerstvu zdravotnictví ČR Zdeněk Gütter, expert na ochranu dat Luděk Nezmar, vedoucí katedry teoretické informatiky a matematické logiky matematicko fyzikální fakultě UK  Roman Barták, zástupkyně ředitele ve společnosti Ústav zdravotnických informací a statistiky Vladimíra Těšitelová,  místopředseda úřadu pro kontrolu osobních údajů Josef Prokeš a specialista kybernetické bezpečnosti Petr Gondek.

Předseda SPD Tomia Okamura, který seminář zahájil, uvedl své pochybnosti o legislativě, která k nám z Bruselu přichází: „Pokud jde o legislativu EU denně žasnu nad tím, co unijní mozky dokáží vyplodit.“ Podle něho občan musí mít alternativu zdravotní péče, pokud nebude souhlasit s žádným sdílením svých dat na internetu. To je podle něho dnes velmi aktuální věc. „Před nedávnem ještě platilo, že kdo měl datovou schránku jako živnostník, tak měl už nedobrovolně povinnost odevzdávat daňové přiznání elektronicky. Dnes už mají datovku, povinně všichni živnostníci, včetně těch, co ji nechtěli a těch co neumí elektronicky komunikovat, či z principu přes datovky komunikovat nechtěli,“ uvedl předseda SPD.

Už dnes podle něho velká část lidí platí elektronicky. „Pokud by došlo ke zrušení hotovosti znamenalo by to zásadní omezení svobody a extrémní nástroj kontroly občanů ze strany státu.“ Stejně tak podle něho hrozí obrovská nebezpečí i u zdravotních dat. O to větší že bankovní data se dají lehce zkontrolovat, zda máte peníze na účtu, ale pokud vám někdo pozmění v chorobopisu nějaké indikace, data z vyšetření či čísla výsledných diagnóz, to si většinou lidé prověřit a kontrolovat neumí. „Přeji nám všem abychom všechny rizika ze zneužívání zdravotních dat přežili,“ uzavřel Okamura.


Poslanec Zlínský varoval před riziky umělé inteligence

Podle poslance Vladimíra Zlínského můžeme v blízké době očekávat rychlý rozvoj umělé inteligence. Ta, bude postupovat stále rychleji, tak jak se spojí s biotechnologií. „Obávám se toho, že Covid 19 může být procházkou růžovým sadem, proti tomu, co nás může čekat díky rychlému vývoji na poli uměle inteligence. Možná žijeme v biotechnologické revoluci 1.0. Zpracování velkých dat umělou inteligencí může být zneužito k vývoji a produkci biologických a chemických zbraní, které mohou být použity.

Za jedno z nebezpečí, považuje Zlínský digitální platformy, které o lidech shromažďují informace, využívají je a my o nich nevíme téměř nic.  Další záležitostí je digitální demence, která postihuje zejména mládež.

Díky umělé inteligenci je možné významným způsobem působit na lidi, z čehož se odvíjí i současné  psychické problémy mládeže, které pravděpodobně souvisí i s interakcemi s digitální technologií. Díky umělé inteligenci, lze významným způsobem vylepšit i metody digitální manipulace, což vede k vytváření sociálních bublin a rozdělení společnosti.

Na druhou stranu i umělá inteligence má své limity. Nedovedu si představit, že by umělá inteligence uměla vyšetřit například pomocí hmatu či čichu. S tím, jak ubývá lékařů lze předpokládat, že prvotní vyšetření pacientů budou v budoucnu provádět tak zvaní chatboti (roboti, kteří se snaží komunikovat s člověkem).

Ing. Zdeněk Gütter a matematik profesor Roman Barták

Můžeme očekávat že tyto digitální platformy, se využijí k zabránění procesů, které by mohly ohrozit světové elity.  Budeme svědky ještě většího zpochybňování tradičního uspořádání společnosti, a oslabování základních jednotek jako je rodina a národ a směřování ke globálně řízené společnosti.

Očekávám vynucování poslušnosti pomocí měkkých technik zpracování našeho individuálního profilu a přitvrzování, pokud tyto metody nebudou efektivní. Jedná se o ďábelský plán vyznačující se sběrem obrovského množství dat a jejich zpracování umělou inteligencí. Nelze pochybovat o tom, že vyspělé systémy sběru těchto dat, zpracované umělou inteligencí, umožní efektivnější řízení společnosti, ve prospěch globálních elit.

Za největší nebezpečí pro vývoj společnosti, považuji centralizaci řízení prostřednictvím algoritmů umělé inteligence. Proti tomu je třeba hledat alternativu této možnosti, která nám umožní účinně se proti tomuto zotročování bránit. Poslanec Zlínský dále zdůraznil, že věří, že se těmto trendům ubráníme, neboť lidstvo je velice kreativní a nápadité a vylízalo se ze všech průšvihů které mělo. Prvním předpokladem je začít se o těchto věcech otevřeně bavit a svobodně diskutovat a pak  všechny tyto strázně úspěšně překonáme.

Zdeněk Gütter hájil pozici ministerstva zdravotnictví a EU

V prvním panelu vystoupili také Zdeněk Gütter, který je odborníkem v oblasti zdravotnických inovací založených na informačních a komunikačních technologiích při ministerstvu zdravotnictví ČR, Luděk Nezmar specialista na kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů a primář urologie v krajské nemocnici v Liberci Jan Mečl.  

Uprostřed Luděk Nezmar a vedle něho vpravo Josef Prokeš

Pode Güttera je smyslem digitalizace v EU pomoci Evropě k větší konkurenceschopnosti vůči zámoří a asijským zemím. Gütter zároveň přiznal, že díky pandemii Covidu 19 se agenda digitalizace pohnula významně kupředu. „Pandemie způsobila větší pokrok, než dosavadní výsledky minulých let o uplatňování směrnice o digitalizaci zdravotnických dat v minulosti.“ Expert ministerstva zdravotnictví připustil, i určitá rizika, která z digitalizace zdravotnických dat vyplývají, a které mohou za určitých okolností poškodit občany a pacienty v jednotlivých zemích včetně ČR.

Právě riziky úniku dat, se ve svém vystoupení zabýval i expert na ochranu dat Luděk Nezmar, který na rozdíl od Güttera vidí tato rizika mnohem větší, neboť digitalizace pod nařízením EU povede podle něho k úplné ztrátě kontroly nad jednotlivými daty našich občanů. Zneužití je podle něho obrovské. „Na černém trhu se s těmito daty běžně obchoduje a na dark netu existují celé databáze, které jsou využívány ke kriminální a zločinné činnosti. Jediná bezpečná data jsou ta, která neexistují,“ uvedl expert.  

Expert na bezpečnost Luděk Nezmar vidí obrovská rizika    

Úniky dat se ve zdravotnických zařízeních dějí podle něho velmi často. 65 procent všech krádeží identity pochází podle Nezmara z nemocničních záznamů. Více jak 50 procent lékařů nevěnuje bezpečnosti dat žádnou pozornost a posílají zdravotnickou dokumentaci mailem. V 90 procentech zdravotnických zařízení, došlo v uplynulých letech k narušení bezpečnosti dat.

Zástupkyně ředitele Ústavu zdravotnických informací Vladimíra Těšitelová

Slova bezpečnostního experta potvrdil i primář urologie z Krajské nemocnice v Liberci MUDr. Jan Mečl, který potvrdil, že zabezpečení dat v nemocnicích není úplně dobré.

Profesor Roman Barták vedoucí katedry teoretické informatiky a matematické logiky matematicko fyzikální fakulty, přítomné seznámil s fenoménem umělé inteligence. Ta je podle něho především technologií pro řešení náročných problémů, a dokáže schopnosti uživatelů výrazně znásobit, a to oběma směry. Jak tím dobrým, tak tím špatným. Podle něho hodně záleží na lidech, jakým směrem ji budeme používat.

Zástupkyně ředitele ve společnosti Ústavu zdravotnických informací a statistiky Vladimíra Těšitelová se snažila přítomné přesvědčit, že zdravotnická data v ČR jsou v bezpečí a nikdo kromě určených osob se k nim nedostane.


To vzápětí zpochybnil místopředseda úřadu pro kontrolu osobních údajů Josef Prokeš, který upozornil na závažná rizika, která nám při přechodu na digitalizaci zdravotních dat hrozí. Zároveň upozornil na skutečnost, že přístup k jakékoli službě v naší zemi nemůže být pouze digitální. Podle něho nám hrozí zpoplatnění osobních údajů, k čemuž celý systém nastavený EU spěje. Riziko vidí Prokeš také v dehumanizaci zdravotnictví. Digitalizace společnosti se stala podle něho zlatým teletem. Prokeš v nařízeních EU postrádá také digitální etiku

Specialista kybernetické bezpečnosti Petr Gondek ve svém příspěvku popsal přednosti a úskalí umělé inteligence.

(ISPD)

Valdštejnská beseda č. 1/2023: Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji

Bytový problém je jednou z největších výzev, která před politiky v Praze do budoucnosti stojí. V minulosti se tento problém zanedbal, a proto dnes stojíme před krizí jejíž řešení bude velmi obtížné, ale musíme se o nej společnými silami snažit. V otázce bytové výstavby by měly všechny strany odložit politikaření a pracovat v zájmu Pražanů na uspokojivém vyřešení současného krizového stavu v bydlení v hlavním městě.    

Shodli se na tom účastníci diskusního večera, který se konal v rámci pořadů Valdštejnských besed letos 27. března v Praze ve Slovenském domě na téma „Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji“. Besedy se jako panelisté zúčastnili zástupci většiny politických stran zastoupených na pražském magistrátu. Diskuse se zúčastnil starosta Prahy 12 Ing. Vojtěch Kos (ODS), předseda pražského hnutí ANO Ondřej Prokop, místostarosta Prahy 12 Petr Šula (TOP 09), člen zastupitelstva hl. města Prahy Ing. Milan Urban (SPD), projektový manažer Ing. Pavel Posolda (KSČM) a radní zabývající se bytovou výstavbou na pražském magistrátu Mgr. Adam Zábranský (Piráti).

Beseda o bytové problematice ve Slovenském domě v Praze

Jako národ jsme podle Ondřeje Prokopa úplně zapomněli na bytovou výstavbu, ve které jsme byli dobří v minulém režimu. „Ne úplně všechno bylo špatně a nyní se to učíme složitě znovu. Jsou tu pokusy o družstevní bydlení a další výstavbu, ale příliš to nefunguje,“ uvedl pražský předseda ANO, který se zabývá právě výstavbou bytových domů.

Podle něho, je u nás bydlení, čím díl tím nedostupnější. „V Praze je to spíše nějaký sen pro ty nejbohatší. A i to nájemní bydlení je poměrně velký problém. Není to jen vinou politiků posledních 20 – 30 et. Je určitá daň za to, že jsme součástí západní kapitalistické společnosti.“ Podle Prokopa je podobná situace i v dalších metropolích na západ od našich hranic, ale u nás je to ještě horší. „Pokud přepočteme nájem v Praze tak jsme na těch nejhorších číslech,“ uvedl Prokop.

Dnešní situace je podle něho alarmující a zhoršuje to i dopravní situaci v Praze, protože spousta lidí je nucena odstěhovat se nedobrovolně za hranici Prahy, kde je bydlení o něco levnější. Tím, že nemáme dobudovanou infrastrukturu okruhů ani železnic, tak je to velký komplikovaný problém.

Vojtěch Kos (ODS), Ondřej Prokop (ANO), Milan Urban (SPD)

„Mrzí mě, že my politici neumíme plánovat dále než na čtyři roky, neboť už od roku 1989 bohužel platí, že ta předchozí reprezentace většinou ruší to, co udělala ta před nimi. My v hnutí ANO se na to snažíme koukat pragmaticky, a snažíme se vzít to dobré i z těch minulých volebních reprezentací a zkoušet to posouvat dál, “ uvedl Prokop. Podle něho je bytová otázka příliš vážná, než aby se mělo v této věci politikařit a všichni by měli v této věci táhnout za jeden provaz.

Starosta Praha 12 Vojtěch Kospřiznal, že bytů je opravdu málo a jsou drahé, neboť když je něčeho málo tak ceny letí nahoru. Jednou z věcí, která výstavbu komplikuje, je také neochota občanů povolit výstavbu v blízkosti svého domu. „Málokdo chce, aby se stavělo u jeho domu. My jako Praha 12 se potýkáme s poměrně rozsáhlou výstavbou, primárně soukromých společností.“ Mezi ty základní nástroje, které samospráva má je podle něho územní plán, neboť v územním plánu jsou daná pravidla, co, kde a v jaké lokalitě může vzniknout.

Člen zastupitelstva hlavního města Prahy za SPD Milan Urban upozornil, že jako architekt měl možnost sledovat celou situaci kolem výstavby bytů v Praze už od devadesátých let.  „Mohl jsem porovnat to, co se děje u nás ve výstavbě bytů s tím, co se děje v zahraničí, uvedl Urban. U nás podle něho působní souhra všech možných negativních faktorů, které situaci přivedly až do bytové krize, v které jsme dnes.

Adam Zábranský (Piráti), Pavel Posolda (KSČM), Petr Šula (TOP 09)

Po roce 1989 byla podle Urbana snaha lidí, co bydleli v činžovních domech co nejrychleji privatizovat.  Desítky tisíc bytů se privatizovalo v několika vlnách. Ať už to byly, státní byty, firemní byty, sociální byty a družstevní výstavba cílem lidí bylo podle něho mít vlastní bydlení. Takže z bytového fondu příliš nezbylo. Město tak dnes musí hospodaří s minimem bytů. Navíc velké množství bytů, které podle něho město vlastní, jsou volné, neboť čekají na opravu.

Podle Urbana je otázkou, proč se tyto byty, které jsou volné, už dávno neopravily. „Začaly se opravovat, když sem začali přicházet uprchlíci z Ukrajiny. Teprve pak městským částem došlo, že by se měly opravit. Otázka zní, proč se to neopravovalo předtím pro Pražany.

Poslední výstavba bytového bydlení probíhala podle něho za primátora Pavla Béma, a od té doby se nerealizovalo téměř nic. „Spolehlo se na mantru, že nás zachrání soukromí developeři, kteří budou stavět ve velkém. Ti sice stavět začali, ale pak se objevovaly různé překážky, z nichž jedna je územní plán.  Metropolitní plán už se plánuje 12 let a stále nic.“

U nás je podle Urbana zvykem vždy vymýšlet znovu kolo. Například družstevní výstavba se realizovala, už za první republiky stejně jako dříve existovaly bezúročné novomanželské půjčky a dnes nic takového není. „Město a stát nic nedělá ve smyslu takovém, aby to odpovídalo měřítku potřeb lidí. V současnosti se postaví minimum bytů a chybí jich deset tisíc každý rok.“

Pavel Posolda (KSČM), Petr Šula (TOP 09), Vojtěch Kos (ODS)

Podle místostarosta Prahy 12 Patra Šuly město zaspalo tam kde samo vlastnilo stavební uzávěry, a kde mělo přijít s tím s výstavbou infrastruktury. „Kolem Prahy nejsou pozemky, ty pozemky, které jsou nevlastní Praha. „Pokud chceme stavět byty musí se spolu s nimi stavět i infrastruktura, jako jsou mateřské školy, apd.“ Metropolitní plán, by tyto nedostatky podle něho o odstranil. Podle něho tady chybí především sociální bydlení a není zde plán, jak stavět levněji.

Projektový manažer Pavel Posolda srovnal dnešní situaci se situací, před listopadem 1989. „Když se dnes řekne bytová výstavba tak je synonymem krize. V ČR chybí nejméně 300 tisíc bytů. K tomuto číslu můžeme dospět například tím, když porovnáme počet bytů s Rakouskem na 1000 obyvatel. Druhou metodou je fakt, že v ČR by mělo být dokončeno ročně minimálně 45 000 bytů, aby se obnovoval bytový fond.“

Po roce 1989 podle něho tempo výstavby prudce kleslo. V roce 1970 a 1990 se dokončovalo 70 tisíc bytů ročně, tak po roce 1989 bylo bytové minimum 12 000 bytů v roce 1994 a maximum bylo 42 000 bytů v roce 2007 a to byl podle něho extrém. Soukromý sektor není schopen v rozumném horizontu tento deficit podle něho nahradit. „Jediný, kdo je schopen tento deficit nahradit, jsou města a obce, potažmo i kraje, které by mohly být objednavateli výstavby bytů pro své zaměstnance.“ Typickým příkladem je podle něho středočeský kraj, který má 190 školských zařízení, pět velkých nemocnic, což představuje určité penzum zaměstnanců, kteří bydlí v okresních městech.

Na závěr besedy zaskrojili účastníci do společného dortu

Podle radního, který má na magistrátu na starosti bytovou výstavbu Adama Zábranského z Pirátské strany, má pražský magistrát a městské části, dohromady zhruba 30 000 bytů. Z toho tři čtvrtiny spravují městské částí a jednu čtvrtinu, což je zhruba 7 000 bytů, magistrát. „Podle průzkumu, který jsme dělali, je zhruba 2 600 prázdných bytů a z toho je 1000 na úrovni magistrátu 1600 na úrovni městských částí. Snažíme se na magistrátu urychlit opravy a nyní jsme zhruba i s městskými částmi na úrovni zhruba 2000 prázdných bytů.

Role města by měla podle něho být ve dvou úrovních: jednak by město mělo podporovat soukromou bytovou výstavbu, což se příliš nedaří. „Je potřeba stavět ročně kolem 10 000 nových bytů a pak by se situace začala zlepšovat. Jedná se o nedostatek města, že takovou výstavbu dlouhodobě nepodporuje.“

Podle Zábranského je třeba také efektivně využívat stávající bytový fond. „V roce 1990 jsme měli v bytovém fondu zhruba 200 000 bytů, což byla třetina všech bytů v Praze a dnes máme v bytovém fondu zhruba 30 000 bytů, neboť téměř 80 procent všech bytů, bylo privatizováno, což byl podle něho na začátku zřejmě dobrá nápad, ale v posledních deseti letech už jeto podle něho neefektivní, a proto se privatizace bytů v Praze ukončily.

(ISPD)



Valdštejnská beseda č. 2

Pondělí 24. dubna 2023 od 17 h do 19 h

Slovenský dům, Soukenická 3, Praha 1

Téma : Doprava v Praze a středočeském kraji

– jaký typ MHD rozvíjet – tramvajová doprava, ektrobus, trolejbus, metro

– PID doprava – proš zdražuje

– samostatné pruhy aby se doprava zrychlila 

– doprovaní podnik hl. města Prahy – jaku cestou pokračovat

Vstup volný 

Diskusní večer s poslancem SPD Radkem Rozvoralem a politologem Pavlem Hynčicou: Obstrukce – Právo či zneužití demokracie

Obstrukce ve sněmovně jsou legitimním nástrojem politického boje, který je využíván ve všech demokratických systémech. Současná snahy vládní Fialovy koalice omezit toto právo opozice přímým útokem na demokratické principy v naší zemi. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 20. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Obstrukce – Právo či zneužití demokracie“ se zúčastnili, poslanec SPD Radek Rozvoral a politolog PhDr. Pavel Hynčica, PhD. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor RNDr. Ivo Budil, PhD.

Poslanec SPD Radek Rozvoral, politolog Pavel Hynčica a profesor Ivo Budil

Podle Pavla Hynčici patří politické obstrukce patří do reality politického života. Jsou součástí parlamentního života a známe je dobře i z historie. Podle poslance Radka Rozvorala, tímto nástrojem opozice dává najevo, že nesouhlasí s projednáváním některých zákonů nebo usnesení. Obstrukce se podle něho používají ve chvíli, kdy zákon, který se projednává může být proti politickému programu opozičních stran nebo může být namířen proti určité části společnosti.

Jako příklad uvedl Rozvoral nynější zákon, který se týkal snížení valorizací penzí, který SPD spolu s ANO obstruovala pět dní a čtyři noci. A při kterém předseda SPD Tomio Okamura dokázal řečnit v jednom kuse 6 hodin, aby zdržel projednání tohoto asociálního zákona. Bohužel tak u většiny zákonů, které opozici obstruovala, tak se i v tomto případě podařilo vládní většinou 108 poslanců tento škodlivý zákon prosadit. I tak je Rozvoral přesvědčen, že z pohledu občanů, tak se jedná o velmi důležité gesto jak vůči vládě, tak i vůči veřejnosti, která kvituje že se za ně někdo dokáže takto razantně postavit. A existují i případy kdy se podařilo přijetí zákona i na delší čas zabránit.

Jako příklad úspěšného oddálení zákona uvedl poslanec zákon, který předložil Senát o korespondenční volbě ze zahraničí, který se začal projednávat minulý rok na jaře. „Byl to jeden z prvních zákonů, který chtěla vládní Fialova koalice schválit a už se podle toho mělo volit v prezidentské volbě, čemuž obstrukce opozice zabránila,“ uvedl Rovoral.

Poslanec SPD Radek Rozvoral

Koalice podle něho viděla odhodlání opozice, které opozice dobře komunikovala směrem k veřejnosti i do médií. „Bylo jasné, že ten zákon budeme obstruovat, neboť se nám to nelíbí, protože korespondenční volba vede k podvodům. Tenhle zákon se nám podařilo oddálit a jsme za to rádi.  A uvidíme, kdy s tím vládní koalice přijde znovu,“ uvedl Rozvoral  

Toto je podle něho příklad úspěšné obstrukce, neboť už je to rok od úspěšného zablokování tohoto zákona. Vládní koalice se ale nyní ale bude snažit, tento zákon znovu navrhnout na jednání pléna, v souvislosti s projednám volebního zákona. „Součástí tohoto volebního zákona, bude už i korespondenční volba. Takže už s to připravuje, takže znovu budeme pracovat na obstrukcích,“ zdůraznil poslanec SPD.

Radek Rozvoral, připomněl že SPD v tomto volebním období obstruovala mnohokrát proti přijímaným zákonům. Ať už to bylo v případě pandemického zákona, valorizace penzí, korespondenční volby ze zahraničí nebo odebrání 13 miliard zdravotním pojišťovnám. V budoucnu podle něho můžeme očekávat obstrukce ze strany SPD také v případě snahy vládní kolice schválit novelu zákona o České televizi a rozhlasu, ve které se vládní koalice snaží změnit výběr radních, aby si tak ještě více upevnila svoji moc nad médii.

Jako další příklad, kde by mohla SPD v budoucnu obstruovat Rozvoral uvedl, zrušení odpočtu daní mezi manžely či zvýšení DPH na některé výrobky jako jsou potraviny, pleny, knihy, vodné a stočné a řadu dalších položek, kde chce vládní koalice zvednout daně, včetně navýšení odvodů pro živnostníky či zvyšování odchodu do důchodu a další asociální kroky Fialovy vlády. „Pokud tyto zákony budou na pořadu sněmovny tak nám nezbyde nic jiného, než v obstrukcích pokračovat, protože všechny tyto zákony jsou namířeny proti slušným a pracujícím občanům naší země,“ zdůraznil Rozvoral.  

Kromě tohoto příkladu, ale podle Hynčici obstrukce příliš úspěšné nejsou, přesto se některé věci podařilo díky nim oddálit a také se podařilo zviditelnit dané v médiích a ve společnosti. Hynčica uvedl několik příkladů z historie českého parlamentarismu. Typickým obdobím, kde se tento nástroj hojně využíval byl přelom 19. a 20. století, tedy ještě před rokem 1918 v podmínkách Rakouska – Uherska. „Pokud jde o české zemské sněmy tak tam se poslanci, z různých politických táborů, uchylovali k různým politickým obstrukcím, které oproti dnešku byly velice divoké.

Politolog Pavel Hynčica

Podle profesora Budila, který celý večer moderoval je obstrukce založena na porušování určitých předpisů, přičemž toto jednání je na samé hranici jednacího řádu, který upravuje jednání poslanecké sněmovny.  

Podle Hynčici jsou obstrukce legitimní součástí politického boje, pokud ale přerostou například ve rvačky, jak jsme toho byli svědku za Rakouska – Uherska u nás či dnes zejména v některých asijských parlamentech, tak už se pohybujeme na hraně zákonnosti a demokratických politických metod.

Obstrukce podle něho dělíme na dvě kategorie. Do první kategorie patří obstrukce tzv. technické, které mají vazbu na jednací řád, kdy jsou obstrukce využívány na základě toho, co umožňuje jednací řád. Mezi tyto formy patří zejména neúměrné natahování projevů. Do druhé kategorie potom patří obstrukce divoké. A ty již nemají žádnou vazbu na jednací řád. Na zákony či nějaká pravidla, ať už formální či neformální, které se týkají politického a parlamentního života, a tam už je to podle něho o různých živelných projevech, poslance vykřikují, přerušují, pískají, a nebo fyzicky přímo napadají své oponenty a dochází ke rvačkám.

Takových příkladů je v minulosti i současnosti dost. Jako příklad uvedl Hynčica Rakouský parlament na přelomu 19 a 20 století, kdy v českém zemském sněmu poslanci bouchali do lavic a používali dokonce i násilí. „Když se podíváte do dobového tisku, tak tam nejdete články o tom, jak se poslanci poprali, jak byli vyváděni ze sálu a další záležitosti.“

Dnešní pěti šesti hodinové proslovy poslanců, jsou podle něho slabý odvar toho, co jsme, mohli vidět parlamentu na přelomu 18 a 19. století, kdy se poslanci skutečně prali. Podle Hynčici se dnes politická kultura zkultivovala a k těmto projevům násilí mezi poslanci již nedochází, nebo jen velmi výjimečně. Dnes již byly divoké obstrukce podle politologa vytlačeny na okraj a hojně se naopak využívají technické obstrukce. Poslanec Radek Rozvoral podle svých slov tyto metody divokých obstrukcí, mezi které patří rvačky a pískání odmítl, neboť podle něho do sněmovny nepatří.

Podle profesora Budila je současná vláda, která disponuje většinou 108 poslanců a většinou v senátu a svým člověkem na pražském hradě rozhodnuta prosazovat svou agendu, i kdyby byla v rozporu se zájmy České republiky. „Vláda se chová dost arogantně a zdá se, že se již nezdráhá uchýlit k represím, a tak se nedá vyloučit, že se obstrukce stanou pravidelnou součástí politického boje, který vyústí až do občanské neposlušnosti.“



(ISPD)

Diskusní večer s Eliškou Haškovou Coolidge a Jiřím Ovčáčkem: Prezident v demokratickém systému

Základem dobrého prezidenta, který není jen politikem, ale rovněž státníkem, je vlastenectví a prosazování národních zájmů a rovněž také osobní integrita a morální ctnost, jež musí vycházet z morálních kvalit daného člověka, který svým čestným jednáním, má jít příkladem občanům. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 13. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Prezident v demokratickém systému se zúčastnili, poradkyně pěti amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge a tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

JIří Ovčáček, Eliška Hašková Coolidge, Ivo Budil

Eliška Hašková Coolidge zdůraznila důležitost mravní integrity u nejvyšších představitelů státu a potvrdila že prezidenti od Kennedyho až po Reagana měli zájem svého státu na prvním místě. „Ten nahoře musí být čistý a měl by věřit v Boha. Všichni prezidenti, pro které jsem pracovala, věřili v Boha.“

Podle Jiřího Ovčáčka se každá funkce dá vykonávat pouze na efekt nebo skutečně srdcem. „Pokud tam není srdce a nějaké hodnoty a ty hodnoty které jsou navázány na Masarykovskou humanitu, tak se z toho stává divadlo, které má něco, zakrýt. Určité úkoly nebo cíle či nějaké úmysly, což známe z historie.“

V současné době je ona divadelní scenérie spojena s mediálním světem, neboť mediální svět tuto divadelní scenérii podle Ovčáčka přenáší veřejnosti. „Tím si vysvětluji, proč ti politici, kteří volí systém divadelní scenérie, kteří pomocí PR prostředků se snaží zakrýt to hlavní, to, co není dobré, jsou v mediálním světě úspěšnější, neboť oni média potřebují.“ Zatímco politici, kteří jednají srdcem, tak dělají více chyb a nejsou v mediálním světě oblíbení. „To je poznání, které jsem za deset na Hradě získal a samozřejmě že toto formuje i člověka, který pro prezidenta pracuje. Vždy záleží na tom, jaká je to osobnost., uvedl Ovčáček. Politik, který podle něho vnáší do politiky své srdce a přesvědčení, se tak dostává do kolizních situací a hovoří tak, že vždy je někdo nespokojen. Toto jednání potom vyvolává i silné protitlaky.

Poradkyně pěti amerických prezidnetů Eliška Hašková Coolidge

Nevýhodou politiků, kteří volí divadelní způsob politiky, je podle Ovčáčka, že jsou málo trvanliví, ale svá první léta, prožívají ve velké slávě. „Mediální vavříny, pláč, štěstí. Něco jako falešný mesiáš, který přichází.“ Jako klasický příklad politika, který volí divadelní scenérii Ovčáček uvedl prezidenta Obamu, který začínal s velkými očekáváními a končil ve velké nemilosti amerických voličů. Naopak politik, který volí cestu srdce prožívá podle něho i Elišky Haškové Coolidge, řadu konfliktů a nepochopení i mezi svými voliči. „Je to úzká a složitá cesta ale správnější a poctivější,“ shodli se účastníci debaty.

„Měl jsem to štěstí, že jsem měl možnost pracovat pro prezidenta, který byl tím druhým příkladem, to nebyla divadelní scenérie. To nebyly kulisy, barvotiskové obrázky a krásná videa, ale byla to přirozená a upřímná politika.“ Což podle něho sebou nese i hodnotové a názorové zakotvení, které je trvanlivé a v případě Miloše Zemana trvá desítky let. „Kdyby šlo o divadelního prezidenta, tak by se kolem něho lidé často střídali. Státník má ale kolem sebe lidi, kterým nejen věří, ale za které se dokáže také poprat“.

Politik to podle něho neudělá, ten se lidí zbavuje ze dne na den, nebo i z minuty na minutu. Česká republika měla v osobě Miloše Zeman podle Ovčáčka štěstí, že měla prezidenta, který je názorově zakotvený a státníka, který se nebál. „Neboť státník se nebojí a politik se bojí.“   V současnosti jsme v době, kdy politici mají přednost před státníky. A budeme to muset podle Ovčáčka ještě nějaký čas vydržet.

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček

Miloš Zeman se s médii podle Ovčáčka potýkal už v roce 1993, neboť většina novinářů byla už od devadesátých let pravicového zaměření. Tento antagonismus trval celá devadesátá léta a znovu se obnovil po zvolení Miloše Zemana prezidentem. Miloš Zeman podle Ovčáčka nereaguje tak, jak si média přejí, a proto na něho útočí.

Podle Elišky Haškové Coolidge Miloš Zeman nebyl nikomu finančně zavázán. Podle Ovčáčka Miloš zeman v sobě nese i notný kus Československých dějin již od počátku svého veřejného působení v roce 1968.

Pozoruhodné podle Ovčáčka je, že ve svém druhém funkčním období Zeman prožil něco, co by se dalo nazvat, určitým tektonickým zlomem dějin, což znamenalo, že to, co chtěl naplnit tak, nemohlo být naplněno. V devadesátých letech se začalo mluvit o konci dějin.  Začalo se hovořit o novém štěstí lidstva, což je vždy nebezpečné a nastoupila éra globalizace.

Nastalo něco, co vypadalo jako zajímavý a líbezný život. Jednotlivá protivenství a antagonismy mezi znepřátelenými bloky zmizely. Ve druhém Zemanovském období se podle Ovčáčka rozrazily dveře, které vykoply dějiny a řekly, my jsme tady. „A neptají se, jestli je zveme dovnitř, či ne. Od šedesátých let Zeman patřil k obdivovatelům Charlese de Gaulleho a jeho vize velké Euroásie. Velkého silného dvojkontinentu, propojeného sítí železničních linek a výrobních kapacit a produktovodů. „To je to, čemu se říká Evropa od Atlantiku po Ural,“ uved Ovčáček  

Moderátor debaty prof. Ivo Budil

Proto Miloš Zeman přišel podle něho z koncepcí politiky všech azimutů. Česká republika je srdce Euroasie a tedy ideálním místem pro uplatňování politiky všech azimutů. Včetně spolupráce různých politických systémů, kde je společným cílem budovat blahobyt. Ve chvíli, kdy se začala lámat planeta dějinnými antagonismy, tak jsme se dostali jako ČR do jiné situace. „Potom nejsme srdcem, ale krajem. Tím jsme se dostali na okraj střetu.“ A v tom okamžení, byla chtě nechtě ukončena politika všech azimutů, a v nejbližší době není a nebude možné na ni navázat. Pokud, nedojde k nějakému geopolitickému smíření mezi jednotlivými bloky, tak ta politika nebude moci být vůbec realizována.

Naše země podle něho bude někam patřit a také někomu patřit. Dnes podle Ovčáčka patří mezi odkazy éry Miloše Zemana, bránění národní suverenity a důraz na ochranu lidského života. „To jsou věci, které umožňují dlouhodobé přežití civilizace.“



(ISPD)

Seminář ISPD: České firmy v době energetické krize a dopad vysokých cen energií

Fialova vláda hazarduje v oblasti energií s naší zemí a neustálé zvyšování cen nemá oporu v reálném ekonomickém procesu. Současná krize je uměle vyvolaná a pro její vyřešení je nutný odchod vlády Petra Fialy. Příčiny současní krize jsou rozhodování současné vlády v oblasti ekonomiky a energetiky, celková špatná politika vlády poškozující naše občany a nařízení EU. Shodli se na tom účastníci semináře, který se konal letos 13. března v poslanecké sněmovně pod názvem „České firmy v době energetické krize. Dopad vysokých cen energií na malé, střední a rodinné podniky.“

Poslankyně SPD Marie Pošarová a ředitel ISPD Josef Nerušil při zahájení semináře

Nenechat se v případě jádra tlačit do nevýhodných řešení

Na semináři, který se konal pod záštitou poslankyně SPD Marie Pošarové, ve spolupráci s Institutem svobody a přímé demokracie (ISPD) vystoupili přední odborníci na energetiku, ekonomové a podnikatelé na které současné vysoké ceny energií tvrdě dopadají.

Seminář zahájil svým příspěvkem energetický analytik, kybernetik a publicista Ing. Hynek Beran, který analyzoval situaci v jednotlivých odvětvích energií. V případě jaderné energetiky je třeba neodcházet od této technologie a dále ji provozovat, modernizovat a rozvíjet. K tomu je třeba podle něho udržovat vzdělanost v tomto oboru, stejně jako včas realizovat dostavbu jednotlivých bloků jaderných elektráren a v oblasti mezinárodní se nenechat tlačit do nevýhodných o omezujících řešení.

V případě uhlí je třeba podle Berana chránit tuto cenou domácí surovinu a pracovat s ní s péčí řádného hospodáře. Extenzivní těžbu je třeba podle něho nahradit částečně lepší využitím a částečně alternativami. V žádném případě není moudré ztratit těžební schopnost této strategické suroviny.

Energetičtí experti Hynek Beran a Vladimír Štěpán na semináři

Uhlí je nenahraditelné

I přes ekologické škody je uhlí podle něho nenahraditelné. Problematiku limitů je třeba diskutovat po komplexním posouzení včetně posouzení zdravotních rizik těžby pro obyvatelstvo. Podle něho musí být garantována moderní a vysoce účinná technologie zpracování a těžby této strategické suroviny.

V otázce zemního plynu navrhuje Beran i v současných podmínkách měnící se konfigurace evropských soustav takovou vyspělost systému, který nám umožní překonat nedávnou plynovou krizi. Co se týče obnovitelných zdrojů je třeba podle Berana postupovat obezřetně a implementovat tyto zdroje především v decentralizovaných infrastrukturách.

Za příklad uvedl Beran přístup Švýcarska, které má podle něho energetickou politiku ve prospěch svých občanů vepsanou přímo v ústavě. Beran také varoval před energetickou chudobou, která dopadá na značnou část občanů. Zároveň polemizoval s vládní politikou pomoci ukrajinským uprchlíkům. „Jak pomůžeme uprchlíkům nalézt pracovní příležitost, když si nevhodnou cenotvorbou energií likvidujeme průmysl“?

Předseda představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR, podnikatel a manažer Bedřich Danda poukázal ve svém vystoupení na aroganci státních úřadníků, kteří zcela opomíjejí zájmy občanů a podnikatelů. Jako příklad uvedl digitalizaci, která diktuje všem bez ohledu na věk a vzdělání povinnost pohybovat se v podnikatelském prostředí v rámci digitální platformy.

Ekonomičtí experti Miroslav Ševčík a Marek Loužek

Velký reset a omezení občanských svobod

Ekonom a děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík poukázal na širší příčiny, které nás dovedly do současného neblahého stavu, ve kterém se nacházíme. Jako jednu z příčin, vidí Ševčík už tři roky trvající covidismus, který se stal jedním z katalizátorů, při snaze nastolit nové společensko – ekonomické zřízení. 

Tato nová ideologie podle něho vychází z tezí Velkého resetu prosazovaného světovým ekonomickým fórem pod vedením Klause Schwaba, kterému asistuje Bill Gates a další globalisté. Jedním z nástrojů, které používají je podle něho Green Deal.  Cílem těchto procesů je podle Ševčíka přerozdělení bohatství, útok na soukromé resp. osobní vlastnictví, omezení individuální svobody a manipulace a ovládnutí velké části obyvatelstva.

To vše se děje za pomoci mediokracie a vyvolávání strachu u velké části obyvatelstva. Ševčík také vyzýval ve svém příspěvku k podpoře českých firem a snižování cen energií, které by našim firmám umožnily současný kritický stav přečkat.

Smyčka covidismu byla nahrazena drahými energiemi

Jeho slovo vzápětí potvrdil podnikatel, manažer, majitel společnosti Pekařství a cukrářství Jiří Bláha, podle kterého byly údery českým firmám v uplynulých letech opravdu smrtící. „Jen naše firma přišla díky vládním nesmyslným nařízením zhruba o 50 milionů korun.“ Podle něho dnes u mnoha českých firem dochází k masivnímu propadu zisku, přičemž covidová opatření, která dusila podnikání, byla dnes nahrazena vysokými cenami energií, které přivedly mnoho firem ke krachu. Jeho slova potvrdili i další řečníci.

Předseda podnikatelských odborů Radomil Bábek

Ekonom a vysokoškolský pedagog Marek Loužek, či předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek, podle kterého jsou to především podnikatelé a živnostníci, kteří živí současný státní moloch. „Místo, aby nám stát umožnil podnikat, tak nejenže nám hází klacky pod nohy, ale ještě nám to podnikání extrémně zdražuje, například svojí energetickou politikou.

Řešení krize je odchod Fialovy vlády

O příčinách vysokých cen energií promluvil také energetik, ekonom a expert na export plynu Vladimír Štěpán. Podle něho je současná krize uměle vyvolaná a proto ji lze poměrně snadno vyřešit. Pokud odejde vláda Petr Fialy, pak do roka podle něho klesnou ceny o 50 % a bude obnovena soběstačnost  zemědělství.

Podle Štěpána stačí jen používat zdravý rozum míst směrnic EU. Příčiny současní krize jsou podle něho tři. Rozhodování současné vlády v oblasti ekonomiky a energetiky, politika ČR a nařízení EU. Právě politika Evropské unie má podle něho výrazný vliv na eskalaci současné ekonomické energetické krize v naší zemi.

(ISPD)

Diskusní večer s Janem Hrnčířem a Ivo Budilem: Plánované vládní reformy hospodářství

V naší zemi je třeba začít uplatňovat ekonomický patriotismus, který by nás vyvázal ze současné závislosti na západních firmách, které často vyvádějí peníze z naší země a zvyšují koncové ceny pro české zákazníky, což se projevuje nejen v cenách energií, ale také v cenách potravin. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 20. února pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Plánované vládní reformy hospodářství – komu mohou pomoci a komu nikoliv vystoupil poslanec a ekonomický expert SPD Jan Hrnčíř. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

Jan Hrnčíř a Ivo Budil při besedě

„Když se podíváme na těch uplynulých 30 let, těžko je můžeme označit za skvělé. Před rokem 1989 jsme slýchávali že nás čeká prosperita. Dnes premiér Fiala říká, že naopak musíme schudnout, takže dnes nás prosperita zřejmě nečeká. To je novátorství,“ uvedl poslanec SPD Hrnčíř. Do roku 1989 jsme podle něho byli sice malou, ale velmi industrializovanou zemí, která byla schopna vyrábět téměř vše. Což bylo podle něho unikátní. „Krátce po roce 1989 jsme vnímali v té euforii západ spíše tak, že jsou to hodní strejdové a to nebyla pravda. Západ byl především svět byznysu. Tam rozhodovaly o politice napojení na byznys.“ To se podle Hrnčíře projevilo záhy u nás, když západní společnosti začali pomocí zkupování našeho průmyslu, likvidovat svoji konkurenci. Jako příklad uvedl Adamovské strojírny v Blansku odkud pochází, ale záměrně zničených průmyslových podniků byla v naší zemi v devadesátých letech celá řada. „To byla naše naivita, když jsme si mysleli, že Západní firmy nám chtějí nezištně pomáhat nastartovat naši ekonomiku a hospodářství.“    

Hrnčíř také zkritizoval cestu kuponové privatizace, která podle něho nebyla dobrým řešením.  „Nedokázaly jsme se inspirovat dobrými příklady ze zahraničí. To potom způsobilo, že drtivá většina podniků nedopadla příliš dobře. Za dobrou privatizaci označil cestu české vlády, kterou prosazoval ministr hospodářství Vrba, která se projevila například privatizací Mladoboleslavské automobilky Škoda, kterou považuje za úspěšný příklad privatizace za účasti zahraničních partnerů. „Škoda jen, že  tato metoda nebyla uplatněna ve větším měřítku.“

Problémy nastaly podle něho především ve chvíli, kdy se západní kapitál hlavně německý a francouzský vrhl do prosperujících odvětví. Investice sice se západními investory podle něho přišly, ale mnohdy to znamenalo ovládnutí našeho hospodářství a průmyslu cizím kapitálem. To je podle něho hlavní důvod, proč nemohlo dojít k nějaké zásadní prosperitě.

Ekonomický expert SPD Jan Hrnčíř

Tento přístup uplatňuje Západ i dnes, především vůči asijským zemím, což sebou nese i značná velká  „Západ si ze den zvykl na to, že si může nechat vyrábět všechno levnou pracovní silou hlavně v Asii například v Číně, Indii atd. Tím se ale stáváme na Číně závislí a to i technologicky. Předáváme jim technologie a know-how. Potom dochází k tomu, že jsme natolik závislí, že nás Asie může poslat ekonomicky ke dnu, pokud ukončí například vývoz čipů, které jsou pro nás životně důležité.

Podle moderátora Ivo Budila vede premiér Fiala s pětikoaliční vládou společnost do chudoby a ani to příliš neskrývá. Podobný přístup jsme podle Budila mohli vidět v minulosti i v USA například u Jimiho Cartera, za kterého vzrostla v Americe chudoba a snížila se životní úroveň, což vedlo k masové nespokojenosti a k volbě Ronalda Reagana, který Ameriku znovu dovedl k prosperitě. Tento příklad v sobě nese podle něho naději, že i u nás by mohlo dojít v brzké době ke změně, která by odstartovala vývoj ke svobodě a prosperitě. „Když se společnost stane periferií je třeba vynaložit hodně energie, aby se z toho společnost dostala“ míní Budil.

Velkým tématem diskuse stal také odliv kapitálu od nás do ciziny, který se stále zvyšuje a s příchodem Fialovy vlády se situace stále zhoršuje. „Peníze nám mizí různými kanály. A to se netýká jen západních firem, ale také těch českých, které ve stál větší míře daní v zahraničí. A i když jsou to české podniky vzhledem k výši naších daní odvádějí daně v zahraničí a často v daňových rájích.“ Spousta mocných hráčů má podle Hrnčíře své firmy na Kypru nebo na Maltě, což nejsou klasické daňové ráje, ale umožňují nízké danění. V této souvislosti poslanec poukázal na fakt, že téměř všechna česká piva mají zahraniční vlastníky a většina z nich, daní v daňových rájích v rámci EU.

„To nedává smysl, proč jsme prodali své pivovary. To je velký kanál, kterým odtéká mnoho peněz.“ Podle něho by to chtělo snížit daně, aby firmy nemuseli odcházet do ciziny. „Chtělo by to nastavit o polovinu nižší daně, aby se české firmy vrátily a danili doma. Chtělo by to motivaci, aby náš kapitál zůstal v naší zemi. Žádná vláda s tímto nepřišla,“ posteskl si Hrnčíř.

Hrnčíř rovněž kritizoval fakt, že některé české firmy vyvádějí peníze například do Dubaje, kde naše peníze pomáhají investovat například v realitách. Podle něho tak odchází z naší země 300 až 400 miliard ročně, což jsou pro naši ekonomiku značné částky.

Ivo Budil připomněl francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který označil českou ekonomiku za nejvíce prohrávající. Neboť od nás odchází do ciziny obrovské částky. „Pokud chceme prosperovat, tak bychom se neměli zbavovat českých bank. Je to hrubá chyba, ke které v minulosti došlo,“ soudí Hrnčíř.

Podle Budila bychom u nás měli vytvořit vizi ekonomického patriotismu a s tím se rovněž ztotožnil i poslanec SPD Jan Hrnčíř, který je zároveň ekonomickým expertem SPD. Podle něho je pro SPD  rozhodující potravinová a energetická bezpečnost. Podle něho s ukazuje že přílišná energetická závislost na Německu do které nás zatáhly minulé vlády a Fialova vláda to ještě prohloubila nc dobrého nepřinesla. „Privatizovali jsme energetiku ale ne moc úspěšně. Chybou byla závislost na plynovodu z Německa. Naštěstí nedošlo k privatizaci velké přenosové soustavy, jako je ČEPS.“ Podle Hrnčíře jsme se neměli zbavovat podniků které vyrábějí energii. Privatizace ČEZ byla podle něho chybná. „Dnes drží velké penzum akcií ČEZ americké fondy a to výrazně komplikuje situaci, uvedl. Hrnčíř. Podle něho by bylo přínosem oddělit obchod od výroby elektřiny. Chybou podle něho také bylo, že se nerealizoval státní obchodník s energiemi.

(ISPD)