Diskusní večer s Eliškou Haškovou Coolidge a Jiřím Ovčáčkem: Prezident v demokratickém systému
Základem dobrého prezidenta, který není jen politikem, ale rovněž státníkem, je vlastenectví a prosazování národních zájmů a rovněž také osobní integrita a morální ctnost, jež musí vycházet z morálních kvalit daného člověka, který svým čestným jednáním, má jít příkladem občanům. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 13. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Prezident v demokratickém systému se zúčastnili, poradkyně pěti amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge a tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.
Eliška Hašková Coolidge zdůraznila důležitost mravní integrity u nejvyšších představitelů státu a potvrdila že prezidenti od Kennedyho až po Reagana měli zájem svého státu na prvním místě. „Ten nahoře musí být čistý a měl by věřit v Boha. Všichni prezidenti, pro které jsem pracovala, věřili v Boha.“
Podle Jiřího Ovčáčka se každá funkce dá vykonávat pouze na efekt nebo skutečně srdcem. „Pokud tam není srdce a nějaké hodnoty a ty hodnoty které jsou navázány na Masarykovskou humanitu, tak se z toho stává divadlo, které má něco, zakrýt. Určité úkoly nebo cíle či nějaké úmysly, což známe z historie.“
V současné době je ona divadelní scenérie spojena s mediálním světem, neboť mediální svět tuto divadelní scenérii podle Ovčáčka přenáší veřejnosti. „Tím si vysvětluji, proč ti politici, kteří volí systém divadelní scenérie, kteří pomocí PR prostředků se snaží zakrýt to hlavní, to, co není dobré, jsou v mediálním světě úspěšnější, neboť oni média potřebují.“ Zatímco politici, kteří jednají srdcem, tak dělají více chyb a nejsou v mediálním světě oblíbení. „To je poznání, které jsem za deset na Hradě získal a samozřejmě že toto formuje i člověka, který pro prezidenta pracuje. Vždy záleží na tom, jaká je to osobnost., uvedl Ovčáček. Politik, který podle něho vnáší do politiky své srdce a přesvědčení, se tak dostává do kolizních situací a hovoří tak, že vždy je někdo nespokojen. Toto jednání potom vyvolává i silné protitlaky.
Nevýhodou politiků, kteří volí divadelní způsob politiky, je podle Ovčáčka, že jsou málo trvanliví, ale svá první léta, prožívají ve velké slávě. „Mediální vavříny, pláč, štěstí. Něco jako falešný mesiáš, který přichází.“ Jako klasický příklad politika, který volí divadelní scenérii Ovčáček uvedl prezidenta Obamu, který začínal s velkými očekáváními a končil ve velké nemilosti amerických voličů. Naopak politik, který volí cestu srdce prožívá podle něho i Elišky Haškové Coolidge, řadu konfliktů a nepochopení i mezi svými voliči. „Je to úzká a složitá cesta ale správnější a poctivější,“ shodli se účastníci debaty.
„Měl jsem to štěstí, že jsem měl možnost pracovat pro prezidenta, který byl tím druhým příkladem, to nebyla divadelní scenérie. To nebyly kulisy, barvotiskové obrázky a krásná videa, ale byla to přirozená a upřímná politika.“ Což podle něho sebou nese i hodnotové a názorové zakotvení, které je trvanlivé a v případě Miloše Zemana trvá desítky let. „Kdyby šlo o divadelního prezidenta, tak by se kolem něho lidé často střídali. Státník má ale kolem sebe lidi, kterým nejen věří, ale za které se dokáže také poprat“.
Politik to podle něho neudělá, ten se lidí zbavuje ze dne na den, nebo i z minuty na minutu. Česká republika měla v osobě Miloše Zeman podle Ovčáčka štěstí, že měla prezidenta, který je názorově zakotvený a státníka, který se nebál. „Neboť státník se nebojí a politik se bojí.“ V současnosti jsme v době, kdy politici mají přednost před státníky. A budeme to muset podle Ovčáčka ještě nějaký čas vydržet.
Miloš Zeman se s médii podle Ovčáčka potýkal už v roce 1993, neboť většina novinářů byla už od devadesátých let pravicového zaměření. Tento antagonismus trval celá devadesátá léta a znovu se obnovil po zvolení Miloše Zemana prezidentem. Miloš Zeman podle Ovčáčka nereaguje tak, jak si média přejí, a proto na něho útočí.
Podle Elišky Haškové Coolidge Miloš Zeman nebyl nikomu finančně zavázán. Podle Ovčáčka Miloš zeman v sobě nese i notný kus Československých dějin již od počátku svého veřejného působení v roce 1968.
Pozoruhodné podle Ovčáčka je, že ve svém druhém funkčním období Zeman prožil něco, co by se dalo nazvat, určitým tektonickým zlomem dějin, což znamenalo, že to, co chtěl naplnit tak, nemohlo být naplněno. V devadesátých letech se začalo mluvit o konci dějin. Začalo se hovořit o novém štěstí lidstva, což je vždy nebezpečné a nastoupila éra globalizace.
Nastalo něco, co vypadalo jako zajímavý a líbezný život. Jednotlivá protivenství a antagonismy mezi znepřátelenými bloky zmizely. Ve druhém Zemanovském období se podle Ovčáčka rozrazily dveře, které vykoply dějiny a řekly, my jsme tady. „A neptají se, jestli je zveme dovnitř, či ne. Od šedesátých let Zeman patřil k obdivovatelům Charlese de Gaulleho a jeho vize velké Euroásie. Velkého silného dvojkontinentu, propojeného sítí železničních linek a výrobních kapacit a produktovodů. „To je to, čemu se říká Evropa od Atlantiku po Ural,“ uved Ovčáček
Proto Miloš Zeman přišel podle něho z koncepcí politiky všech azimutů. Česká republika je srdce Euroasie a tedy ideálním místem pro uplatňování politiky všech azimutů. Včetně spolupráce různých politických systémů, kde je společným cílem budovat blahobyt. Ve chvíli, kdy se začala lámat planeta dějinnými antagonismy, tak jsme se dostali jako ČR do jiné situace. „Potom nejsme srdcem, ale krajem. Tím jsme se dostali na okraj střetu.“ A v tom okamžení, byla chtě nechtě ukončena politika všech azimutů, a v nejbližší době není a nebude možné na ni navázat. Pokud, nedojde k nějakému geopolitickému smíření mezi jednotlivými bloky, tak ta politika nebude moci být vůbec realizována.
Naše země podle něho bude někam patřit a také někomu patřit. Dnes podle Ovčáčka patří mezi odkazy éry Miloše Zemana, bránění národní suverenity a důraz na ochranu lidského života. „To jsou věci, které umožňují dlouhodobé přežití civilizace.“
(ISPD)