Pravice a levice jsou stále důležité pojmy, podle kterých se voliči rozhodují v rámci svých zájmů. V určitých zlomových okamžicích dějin, kdy je ohrožena sama existence národa, občanské svobody a národní suverenita, musí zastánci suverenity a svobody táhnout za jeden provaz napříč politickým spektrem proti globalistům. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 11. září pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Buducnost pravicové a levicové politiky v ČR“ se zúčastnili, 1.místopředseda SPD a poslanec Ing. Radim Fiala a bývalá členka právní komise a kandidátka na předsedkyni ČSSD, JUDr. Jana Turoňová.  Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor RNDr. Ivo Budil, PhD.

Podle Radima Fialy, který se sám hlásí spíše k pravicovému konzervatismu v zastupování voličů, má toto dělení stále své místo. Právě toto dělení podle něho dalo naší civilizaci významné státníky.  V poslední době však podle něho sledujeme v Evropě i u nás trend, že u některých stran nemůžeme jasně říci, zda se jedná o pravici či levici. „Zdá se, že český politický svět je zredukován na směs politického aktivismu, klientelismu, chamtivosti a podporování cizích zájmů, což je velmi znepokojivé.“

Podle Fialy se jedná o tradiční rozdělení politické scény, takže v obecné rovině toto rozdělení nadále platí. „Ovšem v současnosti se ČR nachází ve velmi složité situaci, kdy musíme řešit složité věci a také jiné problémy, než je pravice a levice. Dokonce si myslím že pravice a levice by se mohla v této době částečně spojit a postavit se za národní zájmy“.  Vláda Petra Fialy je podle něho nejhorší ze všech vlád v historii, proto, protože pracuje pro cizí zájmy. Nepracuje pro Čechy a Českou republiku ale pracuje pro Brusel a Washington.“

První je začít podle Fialy řešit národní zájmy ČR. Naposledy definoval tato zájmy Václav Klaus ještě jako premiér a od té doby to nikdo nedefinoval. Opravdu je naším národním zájme kupovat stíhačky F-35? za 400 miliard?

Podle Fialy je dělení na pravici a levici přesto důležité téma. Přes 140 let tu byla Česká strana sociálně demokratická, které si lidé vážili, ale došlo k přílišnému rozhazování peněz. Levicové strany od demokratů v USA až po levicové strany v Evropě včetně Německa vyčerpali svůj program, neboť nejsou peníze. „Dnes už levicové strany nemají co rozdávat, neboť peníze nejsou, tak si vymysleli nové politické programy, klimatismy, genderismy a s tím souvisí 72 pohlaví, kterým bychom měli udělat speciální toalety. Green Deal, boj proti CO2 a další podobné nesmysly. Je to jen náhrada levicového programu, protože tyto strany už nemají co nabízet.“

„Osobně se hlásím ke konzervativismu, který dostal západní Evropu a Ameriku na vrchol. Současná fialova vláda, když nemá na stíhačky, tak to sebere lidem.  Levice a pravice bude vždycky existovat, ale já říkám, pojďme se spojit v boji proti globalismu a za národní zájmy proti Bruselu a Washingtonu. Spojení lidí, kteří to s českou republikou myslí vážně, je důležitější než dělení na pravici a levici.“

Podle místopředsedy SPD musí skončit vysoké ceny energií, které drtí naše občany. Vyrábíme levnou energii a potom ji draze kupujeme, to musí skončit. Výsledkem je deficit státního rozpočtu 400 miliard.

Bývalá členka právní komise ČSSD a vlasteneckého spolku Svatopluk Jana Turoňová popsala genezi pravice a levice v politickém systému. Počátky tohoto dělení vidí v době Francouzské revoluce. Toto rozdělení trvá podle ní dodnes. „Pokud chceme, aby zde existovala určité politická kultura, nemůže to být nějaké neutrální pole. Politická realita podle vzniká z politického boje. „Je důležité, abychom zde měli dva protipóly, které zde bojují o přízeň voličů. A to nikoli vždy ve zlém.“ Jde podle ní o to, umět konfrontovat své názory, včetně toho „dobře“ se pohádat a prosadit svůj názor a svoji ideologii.

Levice stála vždy na straně neprivilegovaných chudších vrstev. Pravice se podle ní snažila zajistit pokračování pořádků, které tehdy byly. V době Francouzské revoluce stála pravice na straně monarchie a levice na straně pozdější republiky. Současná situace napohled vypadá, že u nás máme demokracii, ale my ji nemáme.

Podle Turoňové jsme dnes u nás opět ve zlomovém okamžiku, který má tendenci změnit společenské uspořádání směrem k totalitě. A právě z tohoto úhlu pohledu můžeme říci, že stále žijeme svět francouzské revoluce. Na první pohled to vypadá, že demokracii máme, ale to není pravda. Z tohoto úhlu pohledu je zásadní se ptát, zdali levice a pravice je stále aktuální, jestli je to konstanta, která je tu vždy.

Okamžik dnešní změny je klíčový, neboť se nám mění nejen forma vlády, ale také státní zřízení. K tomu patří i současná pomalu se plížící cenzura a politické procesy, dopadající na lidi z odlišným názorem. „Otřásá se nám nejen otázka občanských práv a svobod, ale také státní zřízení. V současnosti žijeme nadstátnost, kterou nám přinesla EU, což je naprosto nový model. Zásadním bojem je boj o naši suverenitu,“ uvedla Turoňová.

Souboj dnes u nás probíhá mezi dvěma protilehlými póly. Jeden říká: „Chceme stát, který bude suverénní, bude mít svoje pravomoci a bude si o nich rozhodovat. Bude hájit národní zájem a bude chtít, aby občané pociťovali sounáležitost s tímto státem. I když budeme spolupracovat s mezinárodními organizacemi, nebude to vztah kolonie.“

Naopak ten druhý pól, tvoří podle Turoňové jsou ti, kteří nemají problém, když mají odevzdat naše pravomoci a omezit tak naši suverenitu. Jim nedělá problém, vstoupit do nadnárodních organizací a ztratit tam sama sebe. Zajímavé je, že lidé z pravice i z levice jsou na obou stranách. Jedná se o boj mezi suverenisty a globalisty.

Pondělí 25. září 2023 od 17.00 do 19.00 hod

Slovenský dům – Soukenická 3, Praha 1

Bezpečnost v Praze a Středočeském kraji

• Zvýšení drobné kriminality, gangy mládeže, bezpečnost v noci
• Problematika drog a prevence
• Kamery pro rozlišení obličejů – ANO – NE?
• Městská policie – kritéria hodnocení, rozšíření povinností
• Jakou cestou pokračovat?

Vstup volný!

V obchodu s kybernetickou kriminalitou se točí 10 a půl bilionu dolarů, což je více než peníze za všechny drogy, které se na světě kdy zobchodovaly. Kyberkriminalita není obyčejný zločin, ale obrovský byznys se všemi náležitostmi, které k velkému globálnímu byznysu patří. Na semináři pod názvem Kybernetická bezpečnost ve světle moderních technologických trendů to 4. září 2023 v Poslanecké sněmovně prohlásil profesor Ostravské univerzity Ivan Zelinka.

Odborný seminář, který se zabýval problematikou Kybernetické bezpečnosti ve světle moderních technologických trendů, zejména za použití prostředků umělé inteligence se konal pod záštitou poslanců SPD Vladimíry Lesenské a Vladimíra Zlínského ve spolupráci s Institutem svobody a přímé demokracie (ISPD).

Seminář zahájil předseda SPD Tomio Okamura, který varoval před nebezpečím zneužití umělé inteligence, která podle něho představuje značná rizika. „I ten nejlepší nástroj se v nesprávných rukách může stát nejhorší zbraní. Současná umělá inteligence je v případě spuštění jaderné války jak ze strany USA tak Ruska naprogramována tak, že vypouští jaderné zbraně a bojuje samostatně, až do zničení planety. To je realita současnosti“, uvedl předseda SPD.

Dnes podle něho není problém zablokovat na dálku volant chytrého auta či splést medicínské přístroje. Stejně jako není problém pomocí malware (škodlivý software) spustit jakoukoliv průmyslovou havárii. Ke zničení lidských životů či materiálních statků, stačí jeden pomatený hacker, který se nabourá do systému.

Kybernetik je podle Okamury dobrý sluha, ale zlý pán. „Sofistikované systém v Číně začali sledovat chování Číňanů a podle toho jim udělují určité výhody a nebo je omezí na jejich svobodě.“ V této souvislosti poukázal předseda SPD na podobné chování některých západních bank, které sledují politické smýšlení klientů a v případě nevhodného angažmá mohou klientovi zablokovat účet, tak jako se to stalo britskému politikovi Nigelovi Faragemu.

„Hnutí SPD na všech úrovních prosazuje decentralizaci a soběstačnost. V případě kybernetické bezpečnosti je tento sytém určitým řešením. Do uzavřeného počítačového okruhu například v nemocnici se se hacker jen tak nedostane. Stejně jako u hotovostní platby z ruky do ruky nehrozí, že nám peníze někdo vysaje přes počítač.“ Moderní trendy jsou podle Tomia Okamury fajn, ale neměli bychom zapomínat ani na normální selský rozum.

Podle poslankyně SPD a členky sněmovního podvýboru pro informační technologie Vladimíry Lesenské se kybernetická bezpečnost v dnešní době stala jedou z nejdůležitějších a nejnaléhavějších výzev před kterými stojíme a které musíme řešit. Počítačové systémy zrychlují a zefektivňují práci, včetně státní správy na druhou stranu přinášejí stále větší propojení našich životů s počítači a také značná rizika. Světové sítě jsou stále složitější a jejich zranitelnost roste podle Lesenské zároveň s jejich komplexností.

„Kybernetiké útoky mohou ochromit infrastrukturu, odcizit citlivá data, ohrozit osobní soukromí a způsobit obrovské ekonomické škody.“ Proto je podle poslankyně důležitá spolupráce mezi státem a soukromým sektorem a vědeckou komunitou, která je klíčová pro zajištění bezpečnosti našeho digitálního světa.

Profesor ostravské univerzity zabývající se počítačovými systémy Ivan Zelinka ve svém příspěvku nazvaném Kyberprostor v digitálním věku, ozřejmil základní pojmy jako je kybernetická bezpečnost a zároveň poukázal na rozvíjející se kybernetickou kriminalitu, která je podle něho druhou stranou mince kybernetického rozvoje a zneužitím všech technologií k páchání trestné činnosti.

Kyberprostor je podle něho rozsáhlé propojení všech sítí, které známe pod názvem internet. „Kyberprostor je zde zhruba 60 let. Z toho zhruba 20 let k tomu mají přístup obyčejní smrtelníci. Kyberprostor není omezen žádnou hranicí a nachází se všude. Jakékoliv zařízení, kde je nějaký senzor včetně například chytrých hodinek atd. Je součástí kyberprostoru,“ uvedl v úvodu svého příspěvku zelinka.

Civilizace je tu podle něho tisíce let a lidé si zvykli na to, že jsou v prostoru bezpečné cesty, které jsou chráněné a pak jsou tam také cestičky temnými hvozdy, kdy můžeme být přepadeni. Kyberprostor tohle ruší, neboť přepadeni můžeme být v kyberprostoru kdekoliv, žádné místo není stoprocentně chráněné.

Hlavní nepochopení pochází z toho, že lidé si neuvědomují, že fyzika kyberprostoru je jiná, než našeho prostoru. Běžný smrtelník používá jen malou část internetu v klasických prohlížečích, většina  je mu podle Zelinky nepřístupná a v hloubkách, které si ani neumí představí. Součástí toho hlubokého webu je i jeho nejextrémnější část temný web, kde začíná opravdové peklo. Neboť, si tam můžete objednat vraždy, koupit zbraně či drogy či provozovat nepředstavitelné zvrhlosti. Prohlížeč, který nám umožňuje se do těchto hloubek potopit se jmenuje Thor.

V obchodu s kybernetickou kriminalitou se podle Zelinky točí 10 a půl bilionu dolarů, což je více než peníze za všechny drogy, které se kdy zobchodovaly. Kyberkriminalita není obyčejný zločin, ale obrovský byznys se všemi náležitostmi, které k velkému byznysu patří. Dnes je k těmto útokům využívána hojně i Umělá inteligence (AI) včetně vytváření profilů slabých mít vašich konkurentů, které chcete například v byznysu zničit.

Poslanec SPD Vladimír Zlínský ve svém příspěvku přirovnal kybernetickou bezpečnost s fungováním imunitního systému našeho těla. V obou případech se objevují systémy, které by rádi narušily jiné systémy a různým způsobem je zneužily ve svůj prospěch.

Bezpečnostní analytik Luděk Nezmar promluvil o temných úskalích digitálního věku. Kybernetická bezpečnost podle něho není pohodlná ani bezpečná a jediná bezpečná digitální data jsem ta, která neexistují. Expert také varoval před nebezpečím internetu věcí, který naše domácnosti stále více ovládá.

Poukázal rovněž na rozšířený omyl, že cloudové služby jsou stoprocentně bezpečné a k datům se nikdo nemůže dostat. To je podle něho hluboký omyl. Čím rychlejší sítě budou, tím rychleji o data přijdeme. Upozornil rovněž na nebezpečný fenomén tzv. Deepfake, tedy počítačové simulace, která se nyní za pomoci umělé inteligence rozrostli do obrovských rozměrů. Ať už jde o nevinné používání pro zábavu či parodii, které se ovšem může zvrtnout lehce v kyberšikanu, nebo k politickým manipulacím či osobní pomstě.

Dnes se upravená videa či hlasové simulace používají stále ve větší míře, i k falešným zprávám finančním manipulacím, krádežím a také k manipulaci veřejného mínění. Společnost není podle Nezmara připravena těmto hrozbám čelit a má tendence je podceňovat. Podle experta dochází díky zlevnění počítačového výkonu k tzv. demokratizaci kybernetického zločinu. „Zlevnění kvalitních počítačových systémů sebou přineslo i rozšíření hackerství do širokých vrstev. Dnes už to není jen doména uzavřené komunity špičkových hackerů, kteří byli zároveň i programátory,“ uvedl Nezmar.

K tomu je dnes podle něho využívána ve velkém právě umělá inteligence, která na jedné straně pomáhá kybernetickým bezpečákům, ale na druhé straně hackeři podle něho využívají umělou inteligenci k automatizovaným phishingovým útokům (osobně zacílené útoky), k rozpoznání obrazu biometrie a k opravdu velkým manipulacím.

Nezmar rovněž varoval před stále větší oblibou Dark webu (temný web) zejména mezi mládeží, z nichž se část nechává najímat na špinavou hackerskou práci.

Předseda Agentury rozvoje a podpory kritické infrastruktury profesor Dušan Kalášek ve svém příspěvku vyzdvihl zejména význam morálky a etiky pro celý keybernetický prostor. Pokud se podle něho nebude jevům jako Dark web dostatečně bránit bude stále temnější a stále více zasahovat i do našich životů.

Profesor Kalášek představil i souhrn právních, organizačních, technických a vzdělávacích prostředků směřujících k zajištění ochrany kybernetického prostoru. Zároveň poukázal v případě kybernetické bezpečnosti na úlohu státu, který by měl zajistit ochranu a rozvoj chráněných zájmů a trvalo udržitelný rozvoj lidské společnosti.

Podle něho je třeba zvláště chránit kritickou infrastrukturu státu, mezi kterou patří energetika, vodní hospodářství, potravinářství a zemědělství, zdravotní péče, doprava, komunikační a informační systémy, bankovní a finanční sektor, nouzové služby a veřejné správa.

Důležitá je zejména etika a morálka, ze kterých vychází zásady etického chování jako je důvěra, čestnost a integrita, respekt, solidárnost a transparentnost. V současnosti jsme podle něho svědky krize lidského faktoru. Bezpečnosti ve firemním i osobním kyberprostoru se věnoval ve svém příspěvku také vysokoškolský pedagog Jan Plucar.      

(ISPD)

Evropská unie se na hony vzdálila svému původnímu poslání být garantem volného obchodu a svobodného cestování mezi suverénními evropskými státy a stále častěji diktuje jednotlivým státům nesmyslné legislativní normy, které jsou pro státy často škodlivé. Zároveň jsme svědky ničení základů evropské civilizace a základů globalisty, kteří útočí na základní stavební prvek zdravé společnosti, kterým je tradiční rodina skládajíc se z muže, ženy a jejich dětí. Musíme proto usilovat o ochranu tradiční rodiny, neboť se hraje o budoucnost naši i našich dětí. 

Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 24. dubna pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Může být EU konzervativní,“  se zúčastnili, nezávislá senátorka JUDr. Daniela Kovářová a předseda klubu SPD na pražském Magistrátu Milan Urban. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor RNDr. Ivo Budil, PhD.

Legislativa EU, která je nám předkládána ke schválení jde podle Kovářová často proti zájmům našeho státu. „Až do zvolení do senátu jsem si nemyslela, že stav evropské legislativy, která je nám předkládána ke schválení, je tak hrozný. Při každém jednání senátu, schvalujeme nějaké evropské normy. Někdy je to třetina někdy polovina. Nedovedete si představit, jaká je to hrůza už jen z hlediska jazykového, “ podělila se o své zkušenosti současná senátorka a bývalá ministryně spravedlnosti. Začala jsem tím, že otevřu původní legislativní normu a čtu jim, co je tam napsáno. To je často naprosto nesrozumitelné. „Souvětí jsou třeba na celý odstavec, nebo se jedná o naprosto nesrozumitelné „ptydepe“. Často jsou tam také věty, které nedávají smysl.

Podle Kovářové je to taková „bruselština“, která je buď úplně špatně sestavená, nebo naprosto divně přeložená. „A představte si, my všechny ty věci implementujeme. Než jsem přišla do Senátu, tak tam býval takový zvyk, že se proti tomu vůbec neprotestovalo a procházelo to úplně hladce. Kolegové mě velmi často říkají, nemůžeš hlasovat proti, protože to je evropská norma. To je z Evropské unie, to musíš schválit. Na to já říkám, že nejsem žádný hlasovací automat.“

Podle Urbana se Evropská unie na hony vzdálila svému původnímu poslání. „Když se dnes podíváme na Evropský parlament a Evropskou komisi se všemi jejich skandály, tak můžeme říci, že se staly čistě lobbystickým klubem a uskupením pro globalistické zájmy, a pro zájmy nadnárodních společností a podle toho se upravuje současná legislativa,“ uvedl předseda zastupitelského klubu SPD na pražském magistrátu.

Původně se do EU vstupovalo podle něho na dobrovolné bázi, ale dnes již z ní nemůžete defacto odejít. „Viděli jsme, jaký tanec byl kolem vystoupení Velké Británie.“ To podle něho vytváří asociace s organizacemi stojícími mimo zákon, o kterých se říká, že když tam už jednou člověk vstoupí, tak pak už ho vynesou jen nohama napřed.

Kdysi EU začínala podle Urbana jako konzervativní uskupení na základě spolupráce ve volném obchodě a cestování na základě suverénních států. „Dnes se z EU stal superstát, který nebyl nikým odhlasován, neboť evropská komise se nikým nevolí. Z EU se stal kompletně zvrácený model,“ uvedl Urban.

Kovářová rovněž kritizovala přílišnou podřízenost národních parlamentů Bruselu. „Zazlívám národním parlamentům, že příliš ustupují EU a nedokážou říci, my tu normu nechceme.“ Naše vláda se v této věci chová podle ní alibisticky. „Evropská unie odůvodňuje potřebu přijímaní těchto evropských norem několika fakty. Buď nám říkají musíme to přijmout, neboť je válka na Ukrajině, nebo kvůli covidu, ale nejčastější odůvodnění kromě všeobecného dobra je boj s klimatem. Je třeba to přijmout abychom zachránili planetu.“

Proti tomu je podle ní velmi těžké protestovat. „Když proti tomu protestuji, (proti tomuto novému náboženství, které pojmenovávám podnebíčkářství), tak zní odpověď musíme to přijmout, neboť jde o život a zdraví občanů.“ Takovýchto norem je podle Kovářové v poslední době čím dál tím víc, a dalo by se říci, že se s nimi doslova roztrhl pytel. V poslední době se podle ní legislativní normy týkají i toho, jak má býti upravena rodina.

„My jsme v senátu schopni se celé dopoledne bavit o „pouhých“ 200 milionech kdy seniorům nedáme valorizaci důchodů, a potom odpoledne přijmeme klimatické balíčky, které jsou o miliardách. Když vznesu námitku tak odpověď zní, že budeme čerpat dotace, a tak to dorovnáme. Jako kdyby dotace nebyly naše vlastní peníze.“  Zarazit by se tyto evropské normy daly jen tak, že by je vlády jednotlivých zemí odmítly.

Milan Urban promluvil také o kastě euroúředníků, která ovládá Brusel a která má většinu norem jež jsou pak předkládány za EU národním parlamentům ke schválení, na svědomí. Zvláštní pozornost věnuje EU podle Urbana rovněž indoktrinaci mládeže. „Veškeré totalitní ideologie, byly vždy prosazovány většinou přes mládež, a vidíme to i dnes.“ 

Daniela Kovářová upozornila na závažnou tendenci jak v EU, tak i v současné vládě, která má snahu omezovat svobodu slova pod záminkou dezinformací. Podle Kovářové jsme rovněž svědky ničení základů evropské civilizace a základů společnosti, která vždy stála na rodině. Dnes podle ní vidíme útoky na tradiční rodinu ve všech oblastech života. Musíme proto usilovat o ochranu rodiny, neboť to je naděje pro budoucnost. Shodli se na závěr oba diskutující.

Zlepšení dopravy v Praze je závislé především na dokončení dálničních okruhů, které uleví centru města a rovněž také na dokončení tras metra v okrajových částech Prahy. Shodli se na tom zástupci politických stran na druhé Valdštejnské debatě, která se konala 24. dubna v Praze ve Slovenském domě.

Besedy na téma na téma „Doprava v Praze a středočeském kraji“ se zúčastnili, MUDr. Klára Cingrošová za SPD, Ing. Gabriela Lněničková za Piráty, předseda pražského hutí ANO Ondřej Prokop, Ing. Tomáš Slabihoudek za TOP 09 a Pavel Ambrož za mimoparlamentní strany.

Podle zástupkyně SPD Kláry Cingrošové je stav dopravy v Praze katastrofální. „Praha je rozkopaná a dějou se tu věci, a ještě se budou dít. Veřejnou dopravu v Praze bych tedy hodnotila špatně, neboť my v Praze nejezdíme ale spíše stojíme.“ Zástupkyně SPD kritizovala rovněž neustálý růst cen dopravy. „Když vidíme jak se všechno zdražuje, jak rostou ceny energií, tak jsem přesvědčena, že i díky inflaci se zdražování v pražské dopravě nevyhneme. Otázka je, zdali na to lidé budou mít, neboť sice je tendence, aby lidé jezdili hromadnou dopravou, realita je ale taková, že se zřejmě bude cena lítačky ještě zvyšovat.“

Cingrošová by podpořila z veřejné dopravy především projekty vlakové dopravy. „Víme z ciziny, že se velmi osvědčilo propojení metra a železnice. Kromě toho by podle ní neměla být zapomínána autodoprava, neboť to je věc, kterou každý používá. „Nevím proč bychom se jí měli vzdávat. Co budou dělat lidé, kteří mají auta a chtějí někam dojet, kteří projíždějí centrum.“

Cingrošová rovněž kritizovala fakt, že stát dostatečně nezasahuje proti ekoteroristům. „Banda šílenců se tady posadí na magistrálu a blokují sanitky, to je neakceptovatelné, “ uvedla Cingrošová. Stejně tak Cingrošová odmítá postoj pražského magistrátu, který znevýhodňuje osobní automobilovou dopravu. „Jsem proti tomu, aby se zde házeli lidem klacky pod kola.“

Nutit Praženy, aby všichni jezdili na kole není podle Cingrošové rovněž rozumné. „Kolo není dopravní prostředek, ale sportovní náčiní. Jsem pro cyklostezky, když vedou někde kolem Vltavy, a lidé je používají k rekreaci, ale když vidím cyklopruhy, které jen zužují silnici, myslím, že je to neúnosné. Kola nemají v dopravním provozu co dělat,“ uvedla zástupkyně SPD.

Cingrošová rovněž odmítá zavádění mýta, které by dopravu ještě více zpomalilo. „Myslím, že je to snaha trestat řidiče, a přitom Praha má být průjezdná. Dokud nebudou dokončeny okruhy, tak považuji jeho zavádění za nespravedlivé.“

Podle zástupce hnutí ANO Ondřeje Prokopa, je třeba ocenit nasazení pracovníků městské hromadné dopravy v Praze, zvláště zaměstnance dopravního podniku, kteří dělají skvělou práci. „Mnozí z nich obětovali dopravnímu podniku celý život, a pracují tam celou svou profesní kariéru. Podle Prokopa by bylo třeba ještě více investovat do kolejové dopravy ať už jde o metro D, které se plánuje už od osmdesátých let. „Doufejme, že zahájená výstavba bude zdárně pokračovat, až do Libuše a Písnice.

Tak jako metro je třeba podle něho rozvíjet i tramvajovou dopravu. Hnutí ANO je podle něho zastáncem rovného přístupu ke všem formám dopravy. „Neměla by se šikanovat žádná skupina, které používá jakýkoliv typ dopravy. Jsme pro to, motivovat lidi k jízdě na kole či MHD, ale pozitivními metodami nikoli represivními. Jsme proti striktnímu omezování autodopravy v Praze. Je třeba podpořit i automobilovou dopravu a dodělat oba okruhy v Praze. Je obrovská ostuda že 30 let po revoluci, stále nemáme dokončený venkovní okruh.“

Podle Pirátky Gabriely Lněničkové je pražská veřejná doprava naopak velmi kvalitní. Jediný slabý článek vidí pirátská zástupkyně ve spojení mezi centrem a okrajovými částmi hlavního města.

I podle zástupce TOP 09 Tomáše Slabihoudka je doprava v Praze kvalitní, i když opatření které zužuje počet jízdních pruhů, což se v Praze často děje, je podle něho často kontraproduktivní a komplikuje na mnoha místech dopravu v Praze.

Zástupce za mimoparlamentní strany Pavel Ambrož, se domnívá že doprava v Praze je především o investicích do oprav, které jsou nedostatečné. Jeden ze základních problémů, je podle něho venkovní okruh. V devadesátých letech se podle něho podcenily investice do oprav tramvajových cest, a nyní tím pražené trpí, neboť se to dnes musí narychlo dohánět.

Ambrož rovněž kritizoval fakt, že trasa metra D byla naplánována už od osmdesátých let a dodnes není dokončena, což má vliv na dopravu zejména v okrajových částech Prahy. Výstavba se tím podle něho značně předražuje, neboť v roce 2008 se počítalo s cennou 28 miliard a dnes by to podle něho bylo nejméně dvakrát tolik.

(ISPD)

Politický avanturismus a nezodpovědnost za svěřený majetek státu za této vlády vrcholí. Je to skutečně jen neschopnost nebo organizovaná služba cizím zájmům?

Fialova cesta za obchodní spoluprací do metropolí vzdálených států je spíše zoufalství, které vzniklo špatnou politikou celé Evropské unie, ale především naší vlády, až do stavu, kdy chybí léky a důležité průmyslové komponenty. Vinou sankcí, neuvěřitelně naivních směrnic Zeleného údělu a avanturismu naší vlády se rozvíjí stále větší propad státního rozpočtu do neúměrných čísel a zadlužování narůstá nejvíce v Evropě. Babiš sice rozdával v covidové době peníze lidem celkem nezaslouženě, ale tyto peníze dnes lidé mají, a proto není jejich situace tak katastrofální. Jak dlouho to ovšem vydrží zvláště vzhledem k inflaci?

Proč to všechno vzniklo? Původní průmyslové státy Západu se postupně během období neoliberalismu staly zeměmi s obrovskou spotřebou a neuvěřitelně vysokým podílem služeb, ale průmysl postupně přešel do jiných zemí světa, většinou zaostalých s levnou pracovní silou. Snad jedině zbraně jako ucelená komodita zůstaly na území Západu. Západ dnes většinu průmyslového zboží dováží. Svět se naprosto změnil, situace se obrátila a průmysl, hlavní zbraň Západu, dostaly do rukou jiné země (kromě výjimek jako jsou automobilky). Z bývalých průmyslových zón se staly „rezavé pásy“. Vidíme to i u nás. Každý z nás jistě ví, kolik bývalých průmyslových závodů v okolí zaniklo, aniž bychom pocítili, že se něco děje, žijeme si stále nad světový průměr dobře. Vytvořilo se stabilní prostředí obchodních styků, které nelze snadno změnit, protože časem se vždy ustálí ta nejproduktivnější vazba. My jsme se uplatnili v automobilovém průmyslu. Všechna jednání vedla vždy k utužení obchodní spolupráce a prohloubení specializace. Tato situace vytvořila politické klima, ve kterém bylo nutno přehlížet alespoň do určité míry vnitřní poměry některých států, které nebyly v souladu s evropskými představami o lidských právech a možná vznikla i určité relativizace a přehlížení pro nás nepřijatelných politických praktik. Ale vždy to bylo v jakési míře vyhodnoceno jako přijatelné. Ovšem je nutno si uvědomit, že Evropa, pokud má existovat, nemá jinou možnost, než relativizaci alespoň přijatelného zla. Nemůže dnes striktně vydat sankce na všechny, kdo se nějak odlišují v pojetí morálky a přerušit obchod.

Obnovit někdejší průmyslovou výrobu v USA se snažil už Trump, ale vidíme, jaké problémy nastaly. Nedovedu si představit dnes někdejší průmyslovou práci u nás. Myslím si, že už ani nejsou lidé. V takové situaci je zapotřebí mlčet a dobře se chovat, zvláště u takového malého státu jako jsme my, a být rádi, že se máme dobře a vše funguje.

V klidném období globálního obchodu bylo možno v Evropě pomalu vytěsňovat znečišťující zdroje a postupně hledat na vlastním území náhradu fosilních paliv už vzhledem ke snížení závislosti na dovozech surovin z jiných, zvláště riskantních zemí. Taková činnost je zdlouhavá, protože není příliš produktivní, ale je nutná. Vyžadovat ovšem Zelený úděl v současné době sankcí, propadů státních rozpočtů, obrovských dluhů a směřování k bídě je nezodpovědné a ubohé.

Nová garnitura českých globalistů reprezentovaná skupinou, která je dnes u vlády, stála na prvním místě v rozvracení obchodů s Čínou, její politická reprezentace, jakmile se postupně dostávala k moci, udělala provokace proti Číně a Rusku takového charakteru, kterých se báli i jiní politici EU. Dozvíme se snad někdy v čí zájmu to bylo? Na první pohled to nevypadá, že by měl vůbec někdo takový zájem. Bylo to úsilí jen škodit našim národním zájmům? Jiný důvod vyjma neuvěřitelné hlouposti si nelze představit. Řeči o lidských právech jsou, jak víme, pokrytecké. Osočovány jsou účelově některé země, jiné nikoliv. Útlak Tibeťanů je velmi propagován, o genocidě Srbů v Kosovu se mlčí a o diskriminaci ruské menšiny na Ukrajině od r. 2014 se téměř nesmí promluvit. K tureckému útlaku Kudů se přikyvuje. Vadí jen ten, kdo musí vadit.

Válka na Ukrajině vyžadovala určité výdaje v oblasti pomoci utečencům, které byly sice nadnesené, nicméně směřovaly k lidem a nebyly tedy zbytečné, nakonec se vrátily do systému nákupem věcí. Podpora zbraněmi byla sice pochopitelná v prvním období, kdy se nevědělo, jak se vojenská situace vyvine, ovšem ve chvíli poziční války, která už téměř půl roku probíhá na východě Ukrajiny, jsou další a další zbraně jen hromaděním mrtvol. Je jasné, že Rusové vždy nějak svoje síly vyrovnají a myslím, že lidských rezerv mají více než Ukrajinci. Bude se tedy bojovat do posledního Ukrajince a na polích Donbasu zahyne jedna generace (ostatní se vystěhují)? Není lepší naléhat na mírová jednání? Někteří světoví politici tak činí nebo se alespoň snaží, vidíme to v případě Macrona a čínských představitelů. Naši snad chtějí Rusko zničit, rozložit na malé státečky a vymazat z mapy? Nenávist je tak velká a zatemňuje mozek, že ani možnost rozpoutání jaderné války je neodradí. Nemluvě o tom, že čínský prezident se vyjádřil, že Rusko padnout nenechá. Pokračováním konfliktu tedy může dojít ke světové válce. My ovšem máme ve vládní garnituře takové lidi, kterým se asi dobré bydlo zajídá a chtěli by se proměnit v hromádky radioaktivního prachu (Rumburak se kdysi proměnil v lesní vůni, takže byl alespoň nějak užitečný).

Je to vina fanatických postojů naší vlády a jejích poslušných trabantů, že veškeré umírňující postoje v ukrajinské válce nazývali nepřátelskými a Putinovi sloužícími, i když se jednalo pouze o upřesňující a skutečnosti pravdivě vykládající teze. Dnes tedy chybí diplomaticky použitelné argumenty ve smyslu mírových jednání. Na druhé straně se Macron zabýval takovými argumenty téměř v celé své politické epoše a dnes je připraven tak, aby i on sám přinesl své zemi něco pozitivního. V západních sdělovacích prostředcích se svobodně uvažuje o alternativách mírových jednání a o ukrajinských reáliích, u nás by něco takového bylo na obžalobu ze schvalování trestného činu. Naše vláda není schopna přinést nic než nepoužitelné ideologické bláboly a podporuje metody jak vyšité z bolševických dob (cenzuru, skandalizace oponentů, lživé kampaně).

Totéž platí pro jednání s Čínou. Macron jede na spanilou jízdu do Číny domlouvat obchody a investice jako jezdil kdysi Zeman (příležitosti našich podniků, kdysi domluvené, jsou dávno přebrány někým jiným). Fiala jede na dálný Východ domlouvat náhradu čínských výrobků a nedostatkové komodity hlavně léky v nevýhodném postavení prosebníka, kterého všichni dobří obchodníci vždy oberou vysokými cenami. To si opravdu myslel, že je tak jednoduché a bezeztrátové rozejít se politicky se světovou velmocí (Čínou) s nezodpovědným avanturismem a nahradit obchody s ní obchodem s druhořadými nebo malými zeměmi? Podívejme se do prodejen a spočítejme si kolik je tam čínských výrobků! To vše je možno nějak nahradit (některé léky už nejsou)? Takovou chybu přece neudělá ani malé dítě! Nebo je to záměr z nás udělat chudáky a zemřít na nedostatek léků (konečně dokonalá důchodová reforma)?

Vláda rozhazuje za všechno možné, zaručila se za dluhy Ukrajiny, kupuje drahou zbrojní výbavu, zvyšuje platy politikům a vytváří nové instituce, vzápětí ohlásí snížení valorizace důchodů a chce zvýšit daně. To si snad myslí, že to lidé nevidí? Že jí to nespočítají?

Dnes vláda neví, jak z bryndy. Řešit problémy muže jen na úkor občanů a jejich životní úrovně. Aby to ustála, musí lidem tuto nutnost vysvětlit. Ale jak vysvětlí 80 miliard na Ukrajinu, jak vysvětlí zbytečný rozvrat obchodů s Čínou, jak vysvětlí, že se musí takto masivně zbrojit zrovna nyní? Jak vysvětlí nahrávání světovým korporacím při zastropování cen energetických komodit. To nemůže nikdo pochopit jako nutné. Lidé se budou cítit okradeni. Vláda bude muset používat stále více represivních prostředků, což v naší zemi bylo naposledy 17. listopadu 1989. Vláda navíc provokuje obyvatelstvo různými signály. Proč musí být vyvěšeny ukrajinské vlajky? Proč jsou trestáni ti, kteří je nechtějí, nikoliv, že by byli Putinovi agenti, ale proto, že se to neslučuje s ústavou? Proč neustále straší válkou a nesnaží se ji ukončit, když většina lidí chce vidět snahu o ukončení války?

Lidé pochopí svoje snížení životní úrovně jen tenkrát, když se jim pravdivě vysvětlí, že jsou to okolnosti nezaviněné vládou, že reakce na události nevyužívají zahraniční korporace a jednotlivci ve svém zájmu. K tomu musí občané vládě věřit. Současné vládě ovšem věří podle průzkumu okolo 20% respondentů, spíše tedy jen lidé s vládou spojení. Kvůli klidu a zachování demokracie je nutno vládu vyměnit, nejlépe mimořádnými volbami. Taková vláda, které budou občané věřit a která je nebude trestat pro jejich státnické myšlení, ale naopak vyžadovat, může potom zahájit nutné kroky k ozdravění státních financí. Vláda, která provokuje, viditelně neslouží zájmům státu a lidu, postupně likviduje demokracii si vždy mohla dovolit ledasco jen tenkrát, když lidu podmazávala vysokou životní úrovní. Taková příležitost není.

Vlastimil Podracký

Pondělí 17. dubna od 19 hodin, Vinotéka 2 deci Vinohrady, Americká 339/39 (u náměstí Míru), Praha 2 – Vinohrady. Pořádá Svoboda a přímá demokracie – SPD Praha. Současná vláda se pustila do reformy státní správy, včetně sociální politiky. Je sociální politika našeho státu dostatečně funkční a adresná? Má stát přehled o potřebných obyvatelích, kterým by měla pomoci? Jak je to se sociálními dávkami? Jsou skutečně tak zneužívány, jak se tvrdí? V jakém stavu se nacházejí úřady práce? Co je vinou jejich přehlcení a jaká je náprava? Co může přinést plánovaná digitalizace agendy sociální politiky, plánovaná ministrem Jurečkou? Diskutuje se také důchodový systém – je povinné zavedení tzv. druhého pilíře a soukromé spoření řešením hrozících deficitů?

Na tyto a mnohé další otázky hledat odpovědi: Vladimíra Lesenská – poslankyně hnutí SPD a Jaroslav Šulc – ekonom, besedu moderuje – Profesor . Ivo T. Budil

Program večera:

19.00 příchod hostů a účastníků debaty

19.30 první část debety

20.15 – 20.30 přestávka

20.30 druhá část debaty

21.15 – 22.00 volná diskuze

Rezervace!

Vstup na debatu je volný pouze pro účastníky, kteří si předem udělají rezervaci. Od účastníků je očekávána přiměřená konzumace. Místo si můžete zarezervovat buď telefonicky, nebo formou SMS na čísle 731155047. Vstup dalším osobám bez rezervace bude zpoplatněn částkou 200 Kč a to přímo na místě ve vinárně 2 deci Vinohrady. Vstup může být odepřen v případě naplněné kapacity prostor.

Zdroj.

Zneužívání dat, které hrozí při uplatňování nové legislativy EU je velmi vysoké a povede k rozšíření moci státu a zvýšení kontroly nad občany. Lidé by proto měli mít možnost vybrat si dobrovolně, zda chtějí digitální proces využívat, nebo zda chtějí při své zdravotní péči spoléhat na dosavadní anologové postupy. Na těchto závěrech se shodla většina panelistů, seminář nazvaného „Rizika zneužívání zdravotních dat občanů ve světle nové legislativy Evropské unie“, který se konal letos 28. března na půdě Poslanecké sněmovny pod záštitou poslance SPD Vladimíra Zlínského.

Seminář zahájil Tomio Okamura

Kromě něho na semináři vystoupili předseda SPD Tomio Okamura, odborník v oblasti zdravotnických inovací při ministerstvu zdravotnictví ČR Zdeněk Gütter, expert na ochranu dat Luděk Nezmar, vedoucí katedry teoretické informatiky a matematické logiky matematicko fyzikální fakultě UK  Roman Barták, zástupkyně ředitele ve společnosti Ústav zdravotnických informací a statistiky Vladimíra Těšitelová,  místopředseda úřadu pro kontrolu osobních údajů Josef Prokeš a specialista kybernetické bezpečnosti Petr Gondek.

Předseda SPD Tomia Okamura, který seminář zahájil, uvedl své pochybnosti o legislativě, která k nám z Bruselu přichází: „Pokud jde o legislativu EU denně žasnu nad tím, co unijní mozky dokáží vyplodit.“ Podle něho občan musí mít alternativu zdravotní péče, pokud nebude souhlasit s žádným sdílením svých dat na internetu. To je podle něho dnes velmi aktuální věc. „Před nedávnem ještě platilo, že kdo měl datovou schránku jako živnostník, tak měl už nedobrovolně povinnost odevzdávat daňové přiznání elektronicky. Dnes už mají datovku, povinně všichni živnostníci, včetně těch, co ji nechtěli a těch co neumí elektronicky komunikovat, či z principu přes datovky komunikovat nechtěli,“ uvedl předseda SPD.

Už dnes podle něho velká část lidí platí elektronicky. „Pokud by došlo ke zrušení hotovosti znamenalo by to zásadní omezení svobody a extrémní nástroj kontroly občanů ze strany státu.“ Stejně tak podle něho hrozí obrovská nebezpečí i u zdravotních dat. O to větší že bankovní data se dají lehce zkontrolovat, zda máte peníze na účtu, ale pokud vám někdo pozmění v chorobopisu nějaké indikace, data z vyšetření či čísla výsledných diagnóz, to si většinou lidé prověřit a kontrolovat neumí. „Přeji nám všem abychom všechny rizika ze zneužívání zdravotních dat přežili,“ uzavřel Okamura.

Poslanec Zlínský varoval před riziky umělé inteligence

Podle poslance Vladimíra Zlínského můžeme v blízké době očekávat rychlý rozvoj umělé inteligence. Ta, bude postupovat stále rychleji, tak jak se spojí s biotechnologií. „Obávám se toho, že Covid 19 může být procházkou růžovým sadem, proti tomu, co nás může čekat díky rychlému vývoji na poli uměle inteligence. Možná žijeme v biotechnologické revoluci 1.0. Zpracování velkých dat umělou inteligencí může být zneužito k vývoji a produkci biologických a chemických zbraní, které mohou být použity.

Za jedno z nebezpečí, považuje Zlínský digitální platformy, které o lidech shromažďují informace, využívají je a my o nich nevíme téměř nic.  Další záležitostí je digitální demence, která postihuje zejména mládež.

Díky umělé inteligenci je možné významným způsobem působit na lidi, z čehož se odvíjí i současné  psychické problémy mládeže, které pravděpodobně souvisí i s interakcemi s digitální technologií. Díky umělé inteligenci, lze významným způsobem vylepšit i metody digitální manipulace, což vede k vytváření sociálních bublin a rozdělení společnosti.

Na druhou stranu i umělá inteligence má své limity. Nedovedu si představit, že by umělá inteligence uměla vyšetřit například pomocí hmatu či čichu. S tím, jak ubývá lékařů lze předpokládat, že prvotní vyšetření pacientů budou v budoucnu provádět tak zvaní chatboti (roboti, kteří se snaží komunikovat s člověkem).

Můžeme očekávat že tyto digitální platformy, se využijí k zabránění procesů, které by mohly ohrozit světové elity.  Budeme svědky ještě většího zpochybňování tradičního uspořádání společnosti, a oslabování základních jednotek jako je rodina a národ a směřování ke globálně řízené společnosti.

Očekávám vynucování poslušnosti pomocí měkkých technik zpracování našeho individuálního profilu a přitvrzování, pokud tyto metody nebudou efektivní. Jedná se o ďábelský plán vyznačující se sběrem obrovského množství dat a jejich zpracování umělou inteligencí. Nelze pochybovat o tom, že vyspělé systémy sběru těchto dat, zpracované umělou inteligencí, umožní efektivnější řízení společnosti, ve prospěch globálních elit.

Za největší nebezpečí pro vývoj společnosti, považuji centralizaci řízení prostřednictvím algoritmů umělé inteligence. Proti tomu je třeba hledat alternativu této možnosti, která nám umožní účinně se proti tomuto zotročování bránit. Poslanec Zlínský dále zdůraznil, že věří, že se těmto trendům ubráníme, neboť lidstvo je velice kreativní a nápadité a vylízalo se ze všech průšvihů které mělo. Prvním předpokladem je začít se o těchto věcech otevřeně bavit a svobodně diskutovat a pak  všechny tyto strázně úspěšně překonáme.

Zdeněk Gütter hájil pozici ministerstva zdravotnictví a EU

V prvním panelu vystoupili také Zdeněk Gütter, který je odborníkem v oblasti zdravotnických inovací založených na informačních a komunikačních technologiích při ministerstvu zdravotnictví ČR, Luděk Nezmar specialista na kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů a primář urologie v krajské nemocnici v Liberci Jan Mečl.  

Pode Güttera je smyslem digitalizace v EU pomoci Evropě k větší konkurenceschopnosti vůči zámoří a asijským zemím. Gütter zároveň přiznal, že díky pandemii Covidu 19 se agenda digitalizace pohnula významně kupředu. „Pandemie způsobila větší pokrok, než dosavadní výsledky minulých let o uplatňování směrnice o digitalizaci zdravotnických dat v minulosti.“ Expert ministerstva zdravotnictví připustil, i určitá rizika, která z digitalizace zdravotnických dat vyplývají, a které mohou za určitých okolností poškodit občany a pacienty v jednotlivých zemích včetně ČR.

Právě riziky úniku dat, se ve svém vystoupení zabýval i expert na ochranu dat Luděk Nezmar, který na rozdíl od Güttera vidí tato rizika mnohem větší, neboť digitalizace pod nařízením EU povede podle něho k úplné ztrátě kontroly nad jednotlivými daty našich občanů. Zneužití je podle něho obrovské. „Na černém trhu se s těmito daty běžně obchoduje a na dark netu existují celé databáze, které jsou využívány ke kriminální a zločinné činnosti. Jediná bezpečná data jsou ta, která neexistují,“ uvedl expert.  

Expert na bezpečnost Luděk Nezmar vidí obrovská rizika    

Úniky dat se ve zdravotnických zařízeních dějí podle něho velmi často. 65 procent všech krádeží identity pochází podle Nezmara z nemocničních záznamů. Více jak 50 procent lékařů nevěnuje bezpečnosti dat žádnou pozornost a posílají zdravotnickou dokumentaci mailem. V 90 procentech zdravotnických zařízení, došlo v uplynulých letech k narušení bezpečnosti dat.

Slova bezpečnostního experta potvrdil i primář urologie z Krajské nemocnice v Liberci MUDr. Jan Mečl, který potvrdil, že zabezpečení dat v nemocnicích není úplně dobré.

Profesor Roman Barták vedoucí katedry teoretické informatiky a matematické logiky matematicko fyzikální fakulty, přítomné seznámil s fenoménem umělé inteligence. Ta je podle něho především technologií pro řešení náročných problémů, a dokáže schopnosti uživatelů výrazně znásobit, a to oběma směry. Jak tím dobrým, tak tím špatným. Podle něho hodně záleží na lidech, jakým směrem ji budeme používat.

Zástupkyně ředitele ve společnosti Ústavu zdravotnických informací a statistiky Vladimíra Těšitelová se snažila přítomné přesvědčit, že zdravotnická data v ČR jsou v bezpečí a nikdo kromě určených osob se k nim nedostane.

To vzápětí zpochybnil místopředseda úřadu pro kontrolu osobních údajů Josef Prokeš, který upozornil na závažná rizika, která nám při přechodu na digitalizaci zdravotních dat hrozí. Zároveň upozornil na skutečnost, že přístup k jakékoli službě v naší zemi nemůže být pouze digitální. Podle něho nám hrozí zpoplatnění osobních údajů, k čemuž celý systém nastavený EU spěje. Riziko vidí Prokeš také v dehumanizaci zdravotnictví. Digitalizace společnosti se stala podle něho zlatým teletem. Prokeš v nařízeních EU postrádá také digitální etiku

Specialista kybernetické bezpečnosti Petr Gondek ve svém příspěvku popsal přednosti a úskalí umělé inteligence.

(ISPD)

Bytový problém je jednou z největších výzev, která před politiky v Praze do budoucnosti stojí. V minulosti se tento problém zanedbal, a proto dnes stojíme před krizí jejíž řešení bude velmi obtížné, ale musíme se o nej společnými silami snažit. V otázce bytové výstavby by měly všechny strany odložit politikaření a pracovat v zájmu Pražanů na uspokojivém vyřešení současného krizového stavu v bydlení v hlavním městě.    

Shodli se na tom účastníci diskusního večera, který se konal v rámci pořadů Valdštejnských besed letos 27. března v Praze ve Slovenském domě na téma „Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji“. Besedy se jako panelisté zúčastnili zástupci většiny politických stran zastoupených na pražském magistrátu. Diskuse se zúčastnil starosta Prahy 12 Ing. Vojtěch Kos (ODS), předseda pražského hnutí ANO Ondřej Prokop, místostarosta Prahy 12 Petr Šula (TOP 09), člen zastupitelstva hl. města Prahy Ing. Milan Urban (SPD), projektový manažer Ing. Pavel Posolda (KSČM) a radní zabývající se bytovou výstavbou na pražském magistrátu Mgr. Adam Zábranský (Piráti).

Jako národ jsme podle Ondřeje Prokopa úplně zapomněli na bytovou výstavbu, ve které jsme byli dobří v minulém režimu. „Ne úplně všechno bylo špatně a nyní se to učíme složitě znovu. Jsou tu pokusy o družstevní bydlení a další výstavbu, ale příliš to nefunguje,“ uvedl pražský předseda ANO, který se zabývá právě výstavbou bytových domů.

Podle něho, je u nás bydlení, čím díl tím nedostupnější. „V Praze je to spíše nějaký sen pro ty nejbohatší. A i to nájemní bydlení je poměrně velký problém. Není to jen vinou politiků posledních 20 – 30 et. Je určitá daň za to, že jsme součástí západní kapitalistické společnosti.“ Podle Prokopa je podobná situace i v dalších metropolích na západ od našich hranic, ale u nás je to ještě horší. „Pokud přepočteme nájem v Praze tak jsme na těch nejhorších číslech,“ uvedl Prokop.

Dnešní situace je podle něho alarmující a zhoršuje to i dopravní situaci v Praze, protože spousta lidí je nucena odstěhovat se nedobrovolně za hranici Prahy, kde je bydlení o něco levnější. Tím, že nemáme dobudovanou infrastrukturu okruhů ani železnic, tak je to velký komplikovaný problém.

„Mrzí mě, že my politici neumíme plánovat dále než na čtyři roky, neboť už od roku 1989 bohužel platí, že ta předchozí reprezentace většinou ruší to, co udělala ta před nimi. My v hnutí ANO se na to snažíme koukat pragmaticky, a snažíme se vzít to dobré i z těch minulých volebních reprezentací a zkoušet to posouvat dál, “ uvedl Prokop. Podle něho je bytová otázka příliš vážná, než aby se mělo v této věci politikařit a všichni by měli v této věci táhnout za jeden provaz.

Starosta Praha 12 Vojtěch Kospřiznal, že bytů je opravdu málo a jsou drahé, neboť když je něčeho málo tak ceny letí nahoru. Jednou z věcí, která výstavbu komplikuje, je také neochota občanů povolit výstavbu v blízkosti svého domu. „Málokdo chce, aby se stavělo u jeho domu. My jako Praha 12 se potýkáme s poměrně rozsáhlou výstavbou, primárně soukromých společností.“ Mezi ty základní nástroje, které samospráva má je podle něho územní plán, neboť v územním plánu jsou daná pravidla, co, kde a v jaké lokalitě může vzniknout.

Člen zastupitelstva hlavního města Prahy za SPD Milan Urban upozornil, že jako architekt měl možnost sledovat celou situaci kolem výstavby bytů v Praze už od devadesátých let.  „Mohl jsem porovnat to, co se děje u nás ve výstavbě bytů s tím, co se děje v zahraničí, uvedl Urban. U nás podle něho působní souhra všech možných negativních faktorů, které situaci přivedly až do bytové krize, v které jsme dnes.

Po roce 1989 byla podle Urbana snaha lidí, co bydleli v činžovních domech co nejrychleji privatizovat.  Desítky tisíc bytů se privatizovalo v několika vlnách. Ať už to byly, státní byty, firemní byty, sociální byty a družstevní výstavba cílem lidí bylo podle něho mít vlastní bydlení. Takže z bytového fondu příliš nezbylo. Město tak dnes musí hospodaří s minimem bytů. Navíc velké množství bytů, které podle něho město vlastní, jsou volné, neboť čekají na opravu.

Podle Urbana je otázkou, proč se tyto byty, které jsou volné, už dávno neopravily. „Začaly se opravovat, když sem začali přicházet uprchlíci z Ukrajiny. Teprve pak městským částem došlo, že by se měly opravit. Otázka zní, proč se to neopravovalo předtím pro Pražany.

Poslední výstavba bytového bydlení probíhala podle něho za primátora Pavla Béma, a od té doby se nerealizovalo téměř nic. „Spolehlo se na mantru, že nás zachrání soukromí developeři, kteří budou stavět ve velkém. Ti sice stavět začali, ale pak se objevovaly různé překážky, z nichž jedna je územní plán.  Metropolitní plán už se plánuje 12 let a stále nic.“

U nás je podle Urbana zvykem vždy vymýšlet znovu kolo. Například družstevní výstavba se realizovala, už za první republiky stejně jako dříve existovaly bezúročné novomanželské půjčky a dnes nic takového není. „Město a stát nic nedělá ve smyslu takovém, aby to odpovídalo měřítku potřeb lidí. V současnosti se postaví minimum bytů a chybí jich deset tisíc každý rok.“

Podle místostarosta Prahy 12 Patra Šuly město zaspalo tam kde samo vlastnilo stavební uzávěry, a kde mělo přijít s tím s výstavbou infrastruktury. „Kolem Prahy nejsou pozemky, ty pozemky, které jsou nevlastní Praha. „Pokud chceme stavět byty musí se spolu s nimi stavět i infrastruktura, jako jsou mateřské školy, apd.“ Metropolitní plán, by tyto nedostatky podle něho o odstranil. Podle něho tady chybí především sociální bydlení a není zde plán, jak stavět levněji.

Projektový manažer Pavel Posolda srovnal dnešní situaci se situací, před listopadem 1989. „Když se dnes řekne bytová výstavba tak je synonymem krize. V ČR chybí nejméně 300 tisíc bytů. K tomuto číslu můžeme dospět například tím, když porovnáme počet bytů s Rakouskem na 1000 obyvatel. Druhou metodou je fakt, že v ČR by mělo být dokončeno ročně minimálně 45 000 bytů, aby se obnovoval bytový fond.“

Po roce 1989 podle něho tempo výstavby prudce kleslo. V roce 1970 a 1990 se dokončovalo 70 tisíc bytů ročně, tak po roce 1989 bylo bytové minimum 12 000 bytů v roce 1994 a maximum bylo 42 000 bytů v roce 2007 a to byl podle něho extrém. Soukromý sektor není schopen v rozumném horizontu tento deficit podle něho nahradit. „Jediný, kdo je schopen tento deficit nahradit, jsou města a obce, potažmo i kraje, které by mohly být objednavateli výstavby bytů pro své zaměstnance.“ Typickým příkladem je podle něho středočeský kraj, který má 190 školských zařízení, pět velkých nemocnic, což představuje určité penzum zaměstnanců, kteří bydlí v okresních městech.

Podle radního, který má na magistrátu na starosti bytovou výstavbu Adama Zábranského z Pirátské strany, má pražský magistrát a městské části, dohromady zhruba 30 000 bytů. Z toho tři čtvrtiny spravují městské částí a jednu čtvrtinu, což je zhruba 7 000 bytů, magistrát. „Podle průzkumu, který jsme dělali, je zhruba 2 600 prázdných bytů a z toho je 1000 na úrovni magistrátu 1600 na úrovni městských částí. Snažíme se na magistrátu urychlit opravy a nyní jsme zhruba i s městskými částmi na úrovni zhruba 2000 prázdných bytů.

Role města by měla podle něho být ve dvou úrovních: jednak by město mělo podporovat soukromou bytovou výstavbu, což se příliš nedaří. „Je potřeba stavět ročně kolem 10 000 nových bytů a pak by se situace začala zlepšovat. Jedná se o nedostatek města, že takovou výstavbu dlouhodobě nepodporuje.“

Podle Zábranského je třeba také efektivně využívat stávající bytový fond. „V roce 1990 jsme měli v bytovém fondu zhruba 200 000 bytů, což byla třetina všech bytů v Praze a dnes máme v bytovém fondu zhruba 30 000 bytů, neboť téměř 80 procent všech bytů, bylo privatizováno, což byl podle něho na začátku zřejmě dobrá nápad, ale v posledních deseti letech už jeto podle něho neefektivní, a proto se privatizace bytů v Praze ukončily.

(ISPD)

Pondělí 24. dubna 2023 od 17 h do 19 h

Slovenský dům, Soukenická 3, Praha 1

Téma : Doprava v Praze a středočeském kraji

– jaký typ MHD rozvíjet – tramvajová doprava, ektrobus, trolejbus, metro

– PID doprava – proš zdražuje

– samostatné pruhy aby se doprava zrychlila 

– doprovaní podnik hl. města Prahy – jaku cestou pokračovat

Vstup volný