Pondělí 24. dubna 2023 od 17 h do 19 h

Slovenský dům, Soukenická 3, Praha 1

Téma : Doprava v Praze a středočeském kraji

– jaký typ MHD rozvíjet – tramvajová doprava, ektrobus, trolejbus, metro

– PID doprava – proš zdražuje

– samostatné pruhy aby se doprava zrychlila 

– doprovaní podnik hl. města Prahy – jaku cestou pokračovat

Vstup volný 

Obstrukce ve sněmovně jsou legitimním nástrojem politického boje, který je využíván ve všech demokratických systémech. Současná snahy vládní Fialovy koalice omezit toto právo opozice přímým útokem na demokratické principy v naší zemi. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 20. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Obstrukce – Právo či zneužití demokracie“ se zúčastnili, poslanec SPD Radek Rozvoral a politolog PhDr. Pavel Hynčica, PhD. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor RNDr. Ivo Budil, PhD.

Podle Pavla Hynčici patří politické obstrukce patří do reality politického života. Jsou součástí parlamentního života a známe je dobře i z historie. Podle poslance Radka Rozvorala, tímto nástrojem opozice dává najevo, že nesouhlasí s projednáváním některých zákonů nebo usnesení. Obstrukce se podle něho používají ve chvíli, kdy zákon, který se projednává může být proti politickému programu opozičních stran nebo může být namířen proti určité části společnosti.

Jako příklad uvedl Rozvoral nynější zákon, který se týkal snížení valorizací penzí, který SPD spolu s ANO obstruovala pět dní a čtyři noci. A při kterém předseda SPD Tomio Okamura dokázal řečnit v jednom kuse 6 hodin, aby zdržel projednání tohoto asociálního zákona. Bohužel tak u většiny zákonů, které opozici obstruovala, tak se i v tomto případě podařilo vládní většinou 108 poslanců tento škodlivý zákon prosadit. I tak je Rozvoral přesvědčen, že z pohledu občanů, tak se jedná o velmi důležité gesto jak vůči vládě, tak i vůči veřejnosti, která kvituje že se za ně někdo dokáže takto razantně postavit. A existují i případy kdy se podařilo přijetí zákona i na delší čas zabránit.

Jako příklad úspěšného oddálení zákona uvedl poslanec zákon, který předložil Senát o korespondenční volbě ze zahraničí, který se začal projednávat minulý rok na jaře. „Byl to jeden z prvních zákonů, který chtěla vládní Fialova koalice schválit a už se podle toho mělo volit v prezidentské volbě, čemuž obstrukce opozice zabránila,“ uvedl Rovoral.

Koalice podle něho viděla odhodlání opozice, které opozice dobře komunikovala směrem k veřejnosti i do médií. „Bylo jasné, že ten zákon budeme obstruovat, neboť se nám to nelíbí, protože korespondenční volba vede k podvodům. Tenhle zákon se nám podařilo oddálit a jsme za to rádi.  A uvidíme, kdy s tím vládní koalice přijde znovu,“ uvedl Rozvoral  

Toto je podle něho příklad úspěšné obstrukce, neboť už je to rok od úspěšného zablokování tohoto zákona. Vládní koalice se ale nyní ale bude snažit, tento zákon znovu navrhnout na jednání pléna, v souvislosti s projednám volebního zákona. „Součástí tohoto volebního zákona, bude už i korespondenční volba. Takže už s to připravuje, takže znovu budeme pracovat na obstrukcích,“ zdůraznil poslanec SPD.

Radek Rozvoral, připomněl že SPD v tomto volebním období obstruovala mnohokrát proti přijímaným zákonům. Ať už to bylo v případě pandemického zákona, valorizace penzí, korespondenční volby ze zahraničí nebo odebrání 13 miliard zdravotním pojišťovnám. V budoucnu podle něho můžeme očekávat obstrukce ze strany SPD také v případě snahy vládní kolice schválit novelu zákona o České televizi a rozhlasu, ve které se vládní koalice snaží změnit výběr radních, aby si tak ještě více upevnila svoji moc nad médii.

Jako další příklad, kde by mohla SPD v budoucnu obstruovat Rozvoral uvedl, zrušení odpočtu daní mezi manžely či zvýšení DPH na některé výrobky jako jsou potraviny, pleny, knihy, vodné a stočné a řadu dalších položek, kde chce vládní koalice zvednout daně, včetně navýšení odvodů pro živnostníky či zvyšování odchodu do důchodu a další asociální kroky Fialovy vlády. „Pokud tyto zákony budou na pořadu sněmovny tak nám nezbyde nic jiného, než v obstrukcích pokračovat, protože všechny tyto zákony jsou namířeny proti slušným a pracujícím občanům naší země,“ zdůraznil Rozvoral.  

Kromě tohoto příkladu, ale podle Hynčici obstrukce příliš úspěšné nejsou, přesto se některé věci podařilo díky nim oddálit a také se podařilo zviditelnit dané v médiích a ve společnosti. Hynčica uvedl několik příkladů z historie českého parlamentarismu. Typickým obdobím, kde se tento nástroj hojně využíval byl přelom 19. a 20. století, tedy ještě před rokem 1918 v podmínkách Rakouska – Uherska. „Pokud jde o české zemské sněmy tak tam se poslanci, z různých politických táborů, uchylovali k různým politickým obstrukcím, které oproti dnešku byly velice divoké.

Podle profesora Budila, který celý večer moderoval je obstrukce založena na porušování určitých předpisů, přičemž toto jednání je na samé hranici jednacího řádu, který upravuje jednání poslanecké sněmovny.  

Podle Hynčici jsou obstrukce legitimní součástí politického boje, pokud ale přerostou například ve rvačky, jak jsme toho byli svědku za Rakouska – Uherska u nás či dnes zejména v některých asijských parlamentech, tak už se pohybujeme na hraně zákonnosti a demokratických politických metod.

Obstrukce podle něho dělíme na dvě kategorie. Do první kategorie patří obstrukce tzv. technické, které mají vazbu na jednací řád, kdy jsou obstrukce využívány na základě toho, co umožňuje jednací řád. Mezi tyto formy patří zejména neúměrné natahování projevů. Do druhé kategorie potom patří obstrukce divoké. A ty již nemají žádnou vazbu na jednací řád. Na zákony či nějaká pravidla, ať už formální či neformální, které se týkají politického a parlamentního života, a tam už je to podle něho o různých živelných projevech, poslance vykřikují, přerušují, pískají, a nebo fyzicky přímo napadají své oponenty a dochází ke rvačkám.

Takových příkladů je v minulosti i současnosti dost. Jako příklad uvedl Hynčica Rakouský parlament na přelomu 19 a 20 století, kdy v českém zemském sněmu poslanci bouchali do lavic a používali dokonce i násilí. „Když se podíváte do dobového tisku, tak tam nejdete články o tom, jak se poslanci poprali, jak byli vyváděni ze sálu a další záležitosti.“

Dnešní pěti šesti hodinové proslovy poslanců, jsou podle něho slabý odvar toho, co jsme, mohli vidět parlamentu na přelomu 18 a 19. století, kdy se poslanci skutečně prali. Podle Hynčici se dnes politická kultura zkultivovala a k těmto projevům násilí mezi poslanci již nedochází, nebo jen velmi výjimečně. Dnes již byly divoké obstrukce podle politologa vytlačeny na okraj a hojně se naopak využívají technické obstrukce. Poslanec Radek Rozvoral podle svých slov tyto metody divokých obstrukcí, mezi které patří rvačky a pískání odmítl, neboť podle něho do sněmovny nepatří.

Podle profesora Budila je současná vláda, která disponuje většinou 108 poslanců a většinou v senátu a svým člověkem na pražském hradě rozhodnuta prosazovat svou agendu, i kdyby byla v rozporu se zájmy České republiky. „Vláda se chová dost arogantně a zdá se, že se již nezdráhá uchýlit k represím, a tak se nedá vyloučit, že se obstrukce stanou pravidelnou součástí politického boje, který vyústí až do občanské neposlušnosti.“

(ISPD)

Základem dobrého prezidenta, který není jen politikem, ale rovněž státníkem, je vlastenectví a prosazování národních zájmů a rovněž také osobní integrita a morální ctnost, jež musí vycházet z morálních kvalit daného člověka, který svým čestným jednáním, má jít příkladem občanům. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 13. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Prezident v demokratickém systému se zúčastnili, poradkyně pěti amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge a tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

Eliška Hašková Coolidge zdůraznila důležitost mravní integrity u nejvyšších představitelů státu a potvrdila že prezidenti od Kennedyho až po Reagana měli zájem svého státu na prvním místě. „Ten nahoře musí být čistý a měl by věřit v Boha. Všichni prezidenti, pro které jsem pracovala, věřili v Boha.“

Podle Jiřího Ovčáčka se každá funkce dá vykonávat pouze na efekt nebo skutečně srdcem. „Pokud tam není srdce a nějaké hodnoty a ty hodnoty které jsou navázány na Masarykovskou humanitu, tak se z toho stává divadlo, které má něco, zakrýt. Určité úkoly nebo cíle či nějaké úmysly, což známe z historie.“

V současné době je ona divadelní scenérie spojena s mediálním světem, neboť mediální svět tuto divadelní scenérii podle Ovčáčka přenáší veřejnosti. „Tím si vysvětluji, proč ti politici, kteří volí systém divadelní scenérie, kteří pomocí PR prostředků se snaží zakrýt to hlavní, to, co není dobré, jsou v mediálním světě úspěšnější, neboť oni média potřebují.“ Zatímco politici, kteří jednají srdcem, tak dělají více chyb a nejsou v mediálním světě oblíbení. „To je poznání, které jsem za deset na Hradě získal a samozřejmě že toto formuje i člověka, který pro prezidenta pracuje. Vždy záleží na tom, jaká je to osobnost., uvedl Ovčáček. Politik, který podle něho vnáší do politiky své srdce a přesvědčení, se tak dostává do kolizních situací a hovoří tak, že vždy je někdo nespokojen. Toto jednání potom vyvolává i silné protitlaky.

Nevýhodou politiků, kteří volí divadelní způsob politiky, je podle Ovčáčka, že jsou málo trvanliví, ale svá první léta, prožívají ve velké slávě. „Mediální vavříny, pláč, štěstí. Něco jako falešný mesiáš, který přichází.“ Jako klasický příklad politika, který volí divadelní scenérii Ovčáček uvedl prezidenta Obamu, který začínal s velkými očekáváními a končil ve velké nemilosti amerických voličů. Naopak politik, který volí cestu srdce prožívá podle něho i Elišky Haškové Coolidge, řadu konfliktů a nepochopení i mezi svými voliči. „Je to úzká a složitá cesta ale správnější a poctivější,“ shodli se účastníci debaty.

„Měl jsem to štěstí, že jsem měl možnost pracovat pro prezidenta, který byl tím druhým příkladem, to nebyla divadelní scenérie. To nebyly kulisy, barvotiskové obrázky a krásná videa, ale byla to přirozená a upřímná politika.“ Což podle něho sebou nese i hodnotové a názorové zakotvení, které je trvanlivé a v případě Miloše Zemana trvá desítky let. „Kdyby šlo o divadelního prezidenta, tak by se kolem něho lidé často střídali. Státník má ale kolem sebe lidi, kterým nejen věří, ale za které se dokáže také poprat“.

Politik to podle něho neudělá, ten se lidí zbavuje ze dne na den, nebo i z minuty na minutu. Česká republika měla v osobě Miloše Zeman podle Ovčáčka štěstí, že měla prezidenta, který je názorově zakotvený a státníka, který se nebál. „Neboť státník se nebojí a politik se bojí.“   V současnosti jsme v době, kdy politici mají přednost před státníky. A budeme to muset podle Ovčáčka ještě nějaký čas vydržet.

Miloš Zeman se s médii podle Ovčáčka potýkal už v roce 1993, neboť většina novinářů byla už od devadesátých let pravicového zaměření. Tento antagonismus trval celá devadesátá léta a znovu se obnovil po zvolení Miloše Zemana prezidentem. Miloš Zeman podle Ovčáčka nereaguje tak, jak si média přejí, a proto na něho útočí.

Podle Elišky Haškové Coolidge Miloš Zeman nebyl nikomu finančně zavázán. Podle Ovčáčka Miloš zeman v sobě nese i notný kus Československých dějin již od počátku svého veřejného působení v roce 1968.

Pozoruhodné podle Ovčáčka je, že ve svém druhém funkčním období Zeman prožil něco, co by se dalo nazvat, určitým tektonickým zlomem dějin, což znamenalo, že to, co chtěl naplnit tak, nemohlo být naplněno. V devadesátých letech se začalo mluvit o konci dějin.  Začalo se hovořit o novém štěstí lidstva, což je vždy nebezpečné a nastoupila éra globalizace.

Nastalo něco, co vypadalo jako zajímavý a líbezný život. Jednotlivá protivenství a antagonismy mezi znepřátelenými bloky zmizely. Ve druhém Zemanovském období se podle Ovčáčka rozrazily dveře, které vykoply dějiny a řekly, my jsme tady. „A neptají se, jestli je zveme dovnitř, či ne. Od šedesátých let Zeman patřil k obdivovatelům Charlese de Gaulleho a jeho vize velké Euroásie. Velkého silného dvojkontinentu, propojeného sítí železničních linek a výrobních kapacit a produktovodů. „To je to, čemu se říká Evropa od Atlantiku po Ural,“ uved Ovčáček  

Proto Miloš Zeman přišel podle něho z koncepcí politiky všech azimutů. Česká republika je srdce Euroasie a tedy ideálním místem pro uplatňování politiky všech azimutů. Včetně spolupráce různých politických systémů, kde je společným cílem budovat blahobyt. Ve chvíli, kdy se začala lámat planeta dějinnými antagonismy, tak jsme se dostali jako ČR do jiné situace. „Potom nejsme srdcem, ale krajem. Tím jsme se dostali na okraj střetu.“ A v tom okamžení, byla chtě nechtě ukončena politika všech azimutů, a v nejbližší době není a nebude možné na ni navázat. Pokud, nedojde k nějakému geopolitickému smíření mezi jednotlivými bloky, tak ta politika nebude moci být vůbec realizována.

Naše země podle něho bude někam patřit a také někomu patřit. Dnes podle Ovčáčka patří mezi odkazy éry Miloše Zemana, bránění národní suverenity a důraz na ochranu lidského života. „To jsou věci, které umožňují dlouhodobé přežití civilizace.“

(ISPD)

Fialova vláda hazarduje v oblasti energií s naší zemí a neustálé zvyšování cen nemá oporu v reálném ekonomickém procesu. Současná krize je uměle vyvolaná a pro její vyřešení je nutný odchod vlády Petra Fialy. Příčiny současní krize jsou rozhodování současné vlády v oblasti ekonomiky a energetiky, celková špatná politika vlády poškozující naše občany a nařízení EU. Shodli se na tom účastníci semináře, který se konal letos 13. března v poslanecké sněmovně pod názvem „České firmy v době energetické krize. Dopad vysokých cen energií na malé, střední a rodinné podniky.“

Nenechat se v případě jádra tlačit do nevýhodných řešení

Na semináři, který se konal pod záštitou poslankyně SPD Marie Pošarové, ve spolupráci s Institutem svobody a přímé demokracie (ISPD) vystoupili přední odborníci na energetiku, ekonomové a podnikatelé na které současné vysoké ceny energií tvrdě dopadají.

Seminář zahájil svým příspěvkem energetický analytik, kybernetik a publicista Ing. Hynek Beran, který analyzoval situaci v jednotlivých odvětvích energií. V případě jaderné energetiky je třeba neodcházet od této technologie a dále ji provozovat, modernizovat a rozvíjet. K tomu je třeba podle něho udržovat vzdělanost v tomto oboru, stejně jako včas realizovat dostavbu jednotlivých bloků jaderných elektráren a v oblasti mezinárodní se nenechat tlačit do nevýhodných o omezujících řešení.

V případě uhlí je třeba podle Berana chránit tuto cenou domácí surovinu a pracovat s ní s péčí řádného hospodáře. Extenzivní těžbu je třeba podle něho nahradit částečně lepší využitím a částečně alternativami. V žádném případě není moudré ztratit těžební schopnost této strategické suroviny.

Uhlí je nenahraditelné

I přes ekologické škody je uhlí podle něho nenahraditelné. Problematiku limitů je třeba diskutovat po komplexním posouzení včetně posouzení zdravotních rizik těžby pro obyvatelstvo. Podle něho musí být garantována moderní a vysoce účinná technologie zpracování a těžby této strategické suroviny.

V otázce zemního plynu navrhuje Beran i v současných podmínkách měnící se konfigurace evropských soustav takovou vyspělost systému, který nám umožní překonat nedávnou plynovou krizi. Co se týče obnovitelných zdrojů je třeba podle Berana postupovat obezřetně a implementovat tyto zdroje především v decentralizovaných infrastrukturách.

Za příklad uvedl Beran přístup Švýcarska, které má podle něho energetickou politiku ve prospěch svých občanů vepsanou přímo v ústavě. Beran také varoval před energetickou chudobou, která dopadá na značnou část občanů. Zároveň polemizoval s vládní politikou pomoci ukrajinským uprchlíkům. „Jak pomůžeme uprchlíkům nalézt pracovní příležitost, když si nevhodnou cenotvorbou energií likvidujeme průmysl“?

Předseda představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR, podnikatel a manažer Bedřich Danda poukázal ve svém vystoupení na aroganci státních úřadníků, kteří zcela opomíjejí zájmy občanů a podnikatelů. Jako příklad uvedl digitalizaci, která diktuje všem bez ohledu na věk a vzdělání povinnost pohybovat se v podnikatelském prostředí v rámci digitální platformy.

Velký reset a omezení občanských svobod

Ekonom a děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík poukázal na širší příčiny, které nás dovedly do současného neblahého stavu, ve kterém se nacházíme. Jako jednu z příčin, vidí Ševčík už tři roky trvající covidismus, který se stal jedním z katalizátorů, při snaze nastolit nové společensko – ekonomické zřízení. 

Tato nová ideologie podle něho vychází z tezí Velkého resetu prosazovaného světovým ekonomickým fórem pod vedením Klause Schwaba, kterému asistuje Bill Gates a další globalisté. Jedním z nástrojů, které používají je podle něho Green Deal.  Cílem těchto procesů je podle Ševčíka přerozdělení bohatství, útok na soukromé resp. osobní vlastnictví, omezení individuální svobody a manipulace a ovládnutí velké části obyvatelstva.

To vše se děje za pomoci mediokracie a vyvolávání strachu u velké části obyvatelstva. Ševčík také vyzýval ve svém příspěvku k podpoře českých firem a snižování cen energií, které by našim firmám umožnily současný kritický stav přečkat.

Smyčka covidismu byla nahrazena drahými energiemi

Jeho slovo vzápětí potvrdil podnikatel, manažer, majitel společnosti Pekařství a cukrářství Jiří Bláha, podle kterého byly údery českým firmám v uplynulých letech opravdu smrtící. „Jen naše firma přišla díky vládním nesmyslným nařízením zhruba o 50 milionů korun.“ Podle něho dnes u mnoha českých firem dochází k masivnímu propadu zisku, přičemž covidová opatření, která dusila podnikání, byla dnes nahrazena vysokými cenami energií, které přivedly mnoho firem ke krachu. Jeho slova potvrdili i další řečníci.

Ekonom a vysokoškolský pedagog Marek Loužek, či předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek, podle kterého jsou to především podnikatelé a živnostníci, kteří živí současný státní moloch. „Místo, aby nám stát umožnil podnikat, tak nejenže nám hází klacky pod nohy, ale ještě nám to podnikání extrémně zdražuje, například svojí energetickou politikou.

Řešení krize je odchod Fialovy vlády

O příčinách vysokých cen energií promluvil také energetik, ekonom a expert na export plynu Vladimír Štěpán. Podle něho je současná krize uměle vyvolaná a proto ji lze poměrně snadno vyřešit. Pokud odejde vláda Petr Fialy, pak do roka podle něho klesnou ceny o 50 % a bude obnovena soběstačnost  zemědělství.

Podle Štěpána stačí jen používat zdravý rozum míst směrnic EU. Příčiny současní krize jsou podle něho tři. Rozhodování současné vlády v oblasti ekonomiky a energetiky, politika ČR a nařízení EU. Právě politika Evropské unie má podle něho výrazný vliv na eskalaci současné ekonomické energetické krize v naší zemi.

(ISPD)

V naší zemi je třeba začít uplatňovat ekonomický patriotismus, který by nás vyvázal ze současné závislosti na západních firmách, které často vyvádějí peníze z naší země a zvyšují koncové ceny pro české zákazníky, což se projevuje nejen v cenách energií, ale také v cenách potravin. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 20. února pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Plánované vládní reformy hospodářství – komu mohou pomoci a komu nikoliv vystoupil poslanec a ekonomický expert SPD Jan Hrnčíř. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

„Když se podíváme na těch uplynulých 30 let, těžko je můžeme označit za skvělé. Před rokem 1989 jsme slýchávali že nás čeká prosperita. Dnes premiér Fiala říká, že naopak musíme schudnout, takže dnes nás prosperita zřejmě nečeká. To je novátorství,“ uvedl poslanec SPD Hrnčíř. Do roku 1989 jsme podle něho byli sice malou, ale velmi industrializovanou zemí, která byla schopna vyrábět téměř vše. Což bylo podle něho unikátní. „Krátce po roce 1989 jsme vnímali v té euforii západ spíše tak, že jsou to hodní strejdové a to nebyla pravda. Západ byl především svět byznysu. Tam rozhodovaly o politice napojení na byznys.“ To se podle Hrnčíře projevilo záhy u nás, když západní společnosti začali pomocí zkupování našeho průmyslu, likvidovat svoji konkurenci. Jako příklad uvedl Adamovské strojírny v Blansku odkud pochází, ale záměrně zničených průmyslových podniků byla v naší zemi v devadesátých letech celá řada. „To byla naše naivita, když jsme si mysleli, že Západní firmy nám chtějí nezištně pomáhat nastartovat naši ekonomiku a hospodářství.“    

Hrnčíř také zkritizoval cestu kuponové privatizace, která podle něho nebyla dobrým řešením.  „Nedokázaly jsme se inspirovat dobrými příklady ze zahraničí. To potom způsobilo, že drtivá většina podniků nedopadla příliš dobře. Za dobrou privatizaci označil cestu české vlády, kterou prosazoval ministr hospodářství Vrba, která se projevila například privatizací Mladoboleslavské automobilky Škoda, kterou považuje za úspěšný příklad privatizace za účasti zahraničních partnerů. „Škoda jen, že  tato metoda nebyla uplatněna ve větším měřítku.“

Problémy nastaly podle něho především ve chvíli, kdy se západní kapitál hlavně německý a francouzský vrhl do prosperujících odvětví. Investice sice se západními investory podle něho přišly, ale mnohdy to znamenalo ovládnutí našeho hospodářství a průmyslu cizím kapitálem. To je podle něho hlavní důvod, proč nemohlo dojít k nějaké zásadní prosperitě.

Tento přístup uplatňuje Západ i dnes, především vůči asijským zemím, což sebou nese i značná velká  „Západ si ze den zvykl na to, že si může nechat vyrábět všechno levnou pracovní silou hlavně v Asii například v Číně, Indii atd. Tím se ale stáváme na Číně závislí a to i technologicky. Předáváme jim technologie a know-how. Potom dochází k tomu, že jsme natolik závislí, že nás Asie může poslat ekonomicky ke dnu, pokud ukončí například vývoz čipů, které jsou pro nás životně důležité.

Podle moderátora Ivo Budila vede premiér Fiala s pětikoaliční vládou společnost do chudoby a ani to příliš neskrývá. Podobný přístup jsme podle Budila mohli vidět v minulosti i v USA například u Jimiho Cartera, za kterého vzrostla v Americe chudoba a snížila se životní úroveň, což vedlo k masové nespokojenosti a k volbě Ronalda Reagana, který Ameriku znovu dovedl k prosperitě. Tento příklad v sobě nese podle něho naději, že i u nás by mohlo dojít v brzké době ke změně, která by odstartovala vývoj ke svobodě a prosperitě. „Když se společnost stane periferií je třeba vynaložit hodně energie, aby se z toho společnost dostala“ míní Budil.

Velkým tématem diskuse stal také odliv kapitálu od nás do ciziny, který se stále zvyšuje a s příchodem Fialovy vlády se situace stále zhoršuje. „Peníze nám mizí různými kanály. A to se netýká jen západních firem, ale také těch českých, které ve stál větší míře daní v zahraničí. A i když jsou to české podniky vzhledem k výši naších daní odvádějí daně v zahraničí a často v daňových rájích.“ Spousta mocných hráčů má podle Hrnčíře své firmy na Kypru nebo na Maltě, což nejsou klasické daňové ráje, ale umožňují nízké danění. V této souvislosti poslanec poukázal na fakt, že téměř všechna česká piva mají zahraniční vlastníky a většina z nich, daní v daňových rájích v rámci EU.

„To nedává smysl, proč jsme prodali své pivovary. To je velký kanál, kterým odtéká mnoho peněz.“ Podle něho by to chtělo snížit daně, aby firmy nemuseli odcházet do ciziny. „Chtělo by to nastavit o polovinu nižší daně, aby se české firmy vrátily a danili doma. Chtělo by to motivaci, aby náš kapitál zůstal v naší zemi. Žádná vláda s tímto nepřišla,“ posteskl si Hrnčíř.

Hrnčíř rovněž kritizoval fakt, že některé české firmy vyvádějí peníze například do Dubaje, kde naše peníze pomáhají investovat například v realitách. Podle něho tak odchází z naší země 300 až 400 miliard ročně, což jsou pro naši ekonomiku značné částky.

Ivo Budil připomněl francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který označil českou ekonomiku za nejvíce prohrávající. Neboť od nás odchází do ciziny obrovské částky. „Pokud chceme prosperovat, tak bychom se neměli zbavovat českých bank. Je to hrubá chyba, ke které v minulosti došlo,“ soudí Hrnčíř.

Podle Budila bychom u nás měli vytvořit vizi ekonomického patriotismu a s tím se rovněž ztotožnil i poslanec SPD Jan Hrnčíř, který je zároveň ekonomickým expertem SPD. Podle něho je pro SPD  rozhodující potravinová a energetická bezpečnost. Podle něho s ukazuje že přílišná energetická závislost na Německu do které nás zatáhly minulé vlády a Fialova vláda to ještě prohloubila nc dobrého nepřinesla. „Privatizovali jsme energetiku ale ne moc úspěšně. Chybou byla závislost na plynovodu z Německa. Naštěstí nedošlo k privatizaci velké přenosové soustavy, jako je ČEPS.“ Podle Hrnčíře jsme se neměli zbavovat podniků které vyrábějí energii. Privatizace ČEZ byla podle něho chybná. „Dnes drží velké penzum akcií ČEZ americké fondy a to výrazně komplikuje situaci, uvedl. Hrnčíř. Podle něho by bylo přínosem oddělit obchod od výroby elektřiny. Chybou podle něho také bylo, že se nerealizoval státní obchodník s energiemi.

(ISPD)

Vítezství Petra Pavla v prezidentské volbě bylo dáno především nevhodně zvolenou strategií Andreje Babiše pro druhé kolo a jednostrannou kampaní prakticky všech českých médií hlavního proudu, která zcela nepokrytě informovala pouze v prospěch vládního kandidáta. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 6. února pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „V diskusním večeru s názvem Prezidentské volby a co nás čeká v dalších letech vystoupili politolog a místopředseda SPD středočeského kraje Tomáš Doležal a advokátka Klára Samková. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

Advokátka Klára Samková s hned v úvodu konstatovala, že zvolení nomenklaturního komunisty a rozvědčíka ji hluboce zasáhlo. „Jsem duševně rozervána, neboť nevím, jaký agent, které mocnosti na hradě usedl,“ uvedl ironicky známá pražská advokátka. Německá lobby, která si podle ní říká vláda České republiky dostala zvolením Pavla silného konkurenta, neboť vzhledem k okolí generála bude docházet k konfliktům mezi americkými zájmy, které bývalý pověřenec v NATO na pražském Hradě představuje. „Začínají se zde svářet tři velmoci. Kromě EU a USA také Rusko. Nyní nastal čas vrátit se ke kořenům české národní identity a znovu se vrátit k českému národnímu obrození,“ uvedla Samková

Tomáš Doležel poukázal na hluboké rozdělení společnosti, které prezidentská volba ještě prohloubila. „nevídaná je především míra vulgarity především z tábora vítězného Petra Pavla, která dále přispívá k rozdělení společnosti,“ uvedl Doležal. Zvláště varovné jsou podle něho fašizující tendence v médích hlavního proudu, které se při volbách projevily. Jako příklad uvedl komentátora novinek Alexandra Mitrofanova, který se ve svých komentářích plných vulgarit, přiblížil propagandistickým plátkům za protektorátu jako byl Arijský boj a další nacistické tiskoviny.  

I tyto metody vedly podle Doležala k úspěšnosti kampaně, když člověka bez názoru a normalizačního komunistu jako je generál Pavel dokázal jeho tým představit české veřejnosti, která byla díky masivní propagandě v jeho prospěch prakticky všech médií hlavního proudu včetně těch veřejnoprávních představit jako pokračovatele odkazu Václava Havla. „Toto sehrála pražská kavárna opravdu dobře,“ uvedl Doležal

Zvolení Petra Pavla českým prezidentem je podle něho koncem jedné relativně svobodné éry a milníkem dalšího vývoje v naší zemi. Mnohem větší vliv, než dosud kromě vlády získává i armáda a zpravodajské služby. „Přichází člověk reprezentující militaristické a zpravodajské kruhy a zahraniční struktury,“ uvedl Doležal. To, že s generálem Pavlem přichází ještě větší vliv zahraničích vojenských a zpravodajských centrál, než dosud bude dělat problémy i jinak Bruselu a Washingtonu loajální vládě Petra Fialy, která se za nějaký čas bude dostávat podle Doležala Pavlem do konfliktu o mocenský vliv.

Andrej Babiš je podle Samkové produktem komunistických kádrů, které se připravovaly na listopadovou změnu v roce 1989 a které paradoxně na rozdíl od struktur které stojí za vládou Petra Fialy a kampaní generála Pavla, mnohdy dnes hájí paradoxně české národní zájmy. „Tato situace u mě vyvolala ztrátu všeho, čemu jsem od listopadu 1989 věřila,“ uvedla advokátka. Současný systém přirovnala ke koloniálnímu systému na začátku století. „Země střední a východní Evropy se staly koloniemi Západu a na to co probíhá na Ukrajině není nic jiného než neokoloniální válka, “ uvedla Samková.                

Rozhodující pro další vývoj v naší zemi bude podle Samkové mezinárodní faktor. „Úloha Ukrajiny v konfliktu s Ruskem je tragická, neboť tato země byla zneužita tím nejstrašnějším způsobem. Z krve u Bachmutu se vznesou černé labutě, které budou mít zásadní vliv na vývoj v naší zemi, “ zakončila Samková

Rozdělení kandidátů na mediálně protěžované a druhou ligu zásadním způsobem ovlivnilo první kolo prezidentské volby. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou 23. ledna pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Politická situace v ČR a SPD“ moderoval europoslanec Ivan David ředitel a jako host vystoupil 1. místopředseda SPD a předseda poslaneckého klubu Radim Fiala.

Krom prezidentské volby se diskuse týkala rovněž otázek hrozících rizik v oblasti hospodářství, sociální nestability a bezpečnosti pro českou společnost. Místopředseda SPD Radim Fiala podrobně vysvětloval, proč SPD nominovala do prezidentského klání právě Jaroslava Baštu. Podle Fialy bylo několik kandidátů a finální výběr byl učiněn ve spolupráci se všemi kraji.  Fiala také objasňoval, proč se nakonec rozhodl nekandidovat předseda SPD Tomio Okamura. 

Předseda poslaneckého klubu také objasnil kritéria, která hovořila pro výběr právě Jaroslava Bašty jako kandidáta SPD na pražský Hrad. „Jaroslav Bašta je člověk, který už za komunistů bojoval za svobodu a demokracii. To byl důvod, který zvláště vytane dnes, kdy vidíme, kdo postoupil do finále. Tedy lidé, kteří se zapletli s minulým režimem. A to jsem to řekl velmi diplomaticky,“ uvedl Fiala.  

Důležité je jaké hodnoty Jaroslav Bašta reprezentuje. A to byl podle Fialy důvod, proč jej nakonec vybrali. Podle Ivana Davida přímá volba sebou také nese velkou mediální manipulaci. Je to proto, že se lidé o tyto věci do hloubky nezajímají. Volební výsledek Jaroslava Bašty, je podle Davida způsoben hlavně tím, že se rozšířila fáma, že je třeba na úkor Bašty volit Andreje Babiše, aby nebylo druhé kolo Nerudová – Pavel.

Fiala také kritizoval rozdělení kandidátů na první trojici a ty ostatní mediálně znevýhodněné, kteří tím pádem dostali mnohem méně prostoru v televizních debatách a od počátku byli zvýhodňováni na úkor ostatních včetně Jaroslava Bašty. To vše podle pochybného průzkumu, který si zaplatila Česká televize. Podle těchto průzkumů měla Danuše Nerudová získat 25 procent a nakonec získala 13, což ukazuje na dvě věci, buď se ta čísla falšovala, nebo je ta agentura tak špatná.

Druhým fenoménem, který ovlivnil první kolo prezidentské volby, je podle Radima Fialy fenomén Babiš a Antibabiš. „Už osm let takto média vytvářejí obraz zlého Babiše a nutnosti boje proti němu a nebo naopak ho některá média vyzdvihují. Takže když se ti voliči pod tímto dojmem rozhodují, není divu, že výsledek Jaroslava Bašty by takový, jaký byl.

Podle Ivana Davida bylo rozdělení kandidátů na dvě kategorie v debatách předem připravenou akcí, která měla za cíl poškodit kandidáta SPD Jaroslava Baštu. Na adresu Petra Fialy podotkl, že prosazuje všechno, proti čemu se SPD dlouhodobě vymezuje. Ať už je to závislost na EU, gender a podpora akcí NATO na Ukrajině a další věci, které jsou pro naši zemi nebezpečné.

Podle Radima Fialy by nás Petr Pavel mohl zatáhnout do války, a to by mohlo mít katastrofální důsledky s milionem mrtvých na našem území. „Proto jasně říkám za sebe i za předsednictvo SPD, generála Petra Pavla, nikdy.

Dalším tématem, kterému se Radim Fiala věnoval byla válka na Ukrajině a její dopady na naši zem. Podle Ivana Davida má Západ na válce zájem a až jim dojdou Ukrajinci tak se budou snažit zatáhnout do konfliktu další země, včetně České republiky.

(ISPD)

Na tom že digitální technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán se shodli účastníci debaty, kterou 16. ledna letošního roku pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem Nástrahy digitalizace moderoval ředitel ISPD Josef Nerušil a jako hosté vystoupili poslanec SPD a lékař Vladimír Zlínský a odborník na IT technologie Lukáš Neterda ze strany Manifest.

V debatě byla nastolena také otázka, co nám může přinést digitalizace veřejného prostoru. Účastníci také probírali problematiku, jaký vliv na naše životy má umělá inteligence. Debata se rovněž zabývala otázkami, čeho vlastně chceme dosáhnout a kam až digitalizace našeho života může dojít? Přítomní si také kladli otázky, komu vlastně patří data, která veřejné instituce sesbírají? A zdali dokáže v budoucnosti nahradit lékaře stroj? A také jak souvisí výroba čipů s válkou na Ukrajině.

Vladimír Zlínský, Lukáš Neterda a Josef Nerušil

Poslanec SPD Vladimír Zlínský se ve svém vystoupení vrátil rovněž k prvnímu kolu prezidentských voleb, které jak řekl nedopadlo pro jediného skutečně opozičního kandidáta Jaroslava Baštu žádným výrazným úspěchem. To bylo podle něho zapříčiněno mimo jiné také jednostrannou kampaní na digitálních platformách, kde zejména Facebook a Twitter předem oslabovaly jeho kampaň.  A naopak protěžovaly vládní kandidáty – Petra Pavla a Danuši Nerudovou. „Digitální technologie včetně algoritmů na sociálních sítích v každém případě ovlivnily mnoho lidí před prvním kolem prezidentské volby,“ uvedl Zlínský.

Odborníka na digitální technologie Lukáše Neterdu, zaujal hlavně pojem dezinformace, který byl ze strany médií proti některým kandidátům, zejména proti Jaroslavu Baštovi hojně zneužíván kandidáty a politiky pětikoalice a s nimi spřízněnými médii. „Definice dezinformace je taková, že se jedná o pravdivou informaci vytrženou z kontextu a zveličenou. Na druhou stranu si nedovedu představit, nikoho, kdo informuje, že by nedezinformoval.

Poslanec SPD Zlínský se věnoval otázce umělé inteligence. Poukázal na snahu využít umělou inteligenci na vytipování nejaktivnějších lidí s opačným názorem. Za velmi nebezpečnou považuje Zlínský zejména snahu majitelů sociálních platforem jako je Facebook nebo Twitter zasahovat do volebních procesů a také získávat data o většině občanů. „Mám obavu z toho, že právě umělá inteligence nám může omezovat náš život, když ji nebudeme poslouchat a nepůjdeme například na očkování, které umělá inteligence propaguje. Naše odmítnutí podílet se na tomto procesu bude umělou inteligencí zaznamenáno a dále s tím bude pracováno.

Josef Nerušil poukázal na skutečnost, že v době covidových restrikcí, to byla právě umělá inteligence, která byla schopna v masivním měřítku odpovědět na otázku, zdali konkrétní osoby dodržují vládní nařízení a pomocí různých kampaní vyhodnocovat, kdo se podrobil a kolikrát, protěžované vakcinaci proti Covidu 19.

Podle experta na IT Lukáše Neterdy, umělá inteligence dokáže přesně určit z poskytnutých dat konkrétní osobu. „V současné době se dá říci, že neexistují anonymizovaná data.“ Umělá inteligence pracuje strojovým způsobem, takže není prozatím schopna lidských úvah. Největší nebezpečí umělé inteligence je podle něho zveličování jejích přínosů.

Největší nebezpečí vidí IT expert v tom, že lidé budou akceptovat závěry předkládané umělou inteligencí. „Tohle říká umělá inteligence, tak to musí být správně a ty mlč“, uvedl jako příklad tohoto uvažování Neterda. Jako negativní příklad zneužití digitálních technologií poukázal Lukáš Neterda na armádní akci sledování v době covidismu, stejně jako zneužití digitální dat v případě vládní kampaně aplikace Tečka.

Podle poslance Zlínského se v Evropské unii málo hovoří o technologických rizicích digitalizace, která hrozí přerůst v zásadní problém.

(ISPD)  

Naše národní a státní existence je v současné době ohrožena stejně jako v době německého protektorátu. Hrozí nám tyranie a likvidace naší osobní i státní svobody? Patříme na Západ, jak často slýcháme od vládních ideologů a médií středního proudu nebo jsme součástí střední Evropy? Na všechny tyto a další otázky spojené s naší národní existencí se snažil odpovědět seminář „Kořeny a tradice moderní české státnosti“, který uspořádal 16. ledna v poslanecké sněmovně Institut svobody a přímé demokracie (ISPD).

Svoboda je jen jedna

Diskusi zahájil Tomio Okamura. „Oproti tradovaným mýtům to pro naše národy byla v dobách německé a maďarské nadvlády tvrdá totalita. Ukázkovým příkladem byl koncentrační tábor Thalerhof zřízený v roce 1914. Rakouské úřady zde internovaly civilisty, kteří byli podezřelí ze sympatií k Rusku. Jedno křídlo tam bylo vyhrazeno pouze odsouzeným Čechům,“ řekl předseda SPD.

Mínil, že konec každého nadnárodního státního útvaru ať už jde o Rakousko-Uhersko nebo nacistickou Třetí říši, předznamenává podcenění touhy národů po svobodě. „To je důvod proč se nebojíme, že by Evropská unie nad námi v čemkoli zvítězila. Dějiny totiž ukazují, že každý nepřirozený slepenec, se dříve či později nakonec stejně rozpadne.“

Boj za národ a demokracii je recept, který nám podle něho zachoval mimo jiné TGM. To je také recept, který nám zanechali všichni, kteří se postavili německé nacistické okupaci. A osobní svoboda je úzce provázána se svobodou národní.

Nic nám nespadne do klína

Poslanec SPD Jiří kobza se zaměřil na 17. listopad 1939. Konstatoval, že připomínka obětí těch, kteří se postavili německému protektorátnímu režimu vyvolává i dnes bouři nevole všech, kteří se snaží tento německý zločin odsunout do pozadí, a překrýt události z listopadu 1939 sedmnáctým listopadem 1989, odkud současná politická garnitura odvozuje svoji legitimitu. Dnešní režimní propagandisté podle něho, zpochybňují hrdinství obětí ze 17. listopadu 1939. Statečných mužů a žen, kteří stáli na straně českého národa proti německým vrahům.

Významným faktem, je také skutečnost, že se v době protektorátu spojili v odboji občané, spolky a strany odleva doprava, aby se postavily na odpor. Představa, že by se něco podobného mohlo stát i dnes, nahání podle Kobzy dnešnímu režimu hrůzu. „Je ostudné, že dnešní mladá a střední generace nezná tváře a historii hrdinů listopadu 1939. Právě hrdinství těch devíti statečných odstartovalo změny v naší zemi. „Byli to rozhodní a silní vlastenci. To je dobrý příklad i dnes, kdy je naše suverenita a státnost čím dál tím více ohrožena.“

Naše samostatnost a státnost byla vykoupena odvahou a krví našich předků v mnoha těžkých bojích. „Nespadla nám z nebe. A my jsme povinni jejich odkaz hájit, a předat jej našim dětem, tak jak jej naše rodiče předali nám.“ Neboť teprve skrze minulost jsme schopni nahlédnout i drama současnosti – a snad trochu i nahlédnout do budoucnosti.

Zprivatizovaný převrat

Ředitel ISPD Josef Nerušil ve svém příspěvku zdůraznil, že 17. listopad byl zprivatizován a unesen Havlisty, kteří si ho přivlastnili, a jeho výklad zúžili. Zároveň poukázal na kořeny, ze kterých se rodila moderní česká státnost vycházející z tisícileté tradice českého státu. Nyní se naše země dostává pod tlak globalistické ideologie, která národní stát považuje za přežitek. Varoval, aby se nenaplnila metoda německého kancléře Bismarcka, který sjednocoval Německo krví a mečem. Metoda, kterou by chtěli zopakovat bruselští globalisté při „sjednocování“ Evropské unie likvidací národních států s cílem vytvořit superstát – evropskou federaci.

Místopředseda Akce D.O.S.T. a publicista Michal Semín ve svém vystoupení na téma „Katolická stopa v základech české státnosti a mýty s ní spojené“ připomněl významnou úlohu katolického duchovenstva v době národního obrození, kdy mnozí kněží stáli pevně na straně národa právě v době jeho ohrožení, ať už v dobách pobělohorských nebo za německé okupace. Připomněl statečný postoj katolického kněze a poslance v době německé okupace Bohumila Staška, který byl za protektorátu za své postoje uvězněn v koncentračním táboře v Dachau.

Pevné základy existence

„Bůh a vlast jsou dva pevné základy, o které bychom opřeli ten biblický Jakobův žebřík abychom vystoupali výše a výše až k nejvyššímu národnímu cíli. Jde o to spojit mravní řád daný nám Bohem s láskou k rodné zemi a svému národu v pevný základ. Tak pevný jako je Vyšehradská skála, Na tomto základu bychom měli znovu vybudovat pevnou existenci, budoucnost i svobodu svého drahého národa,“ citoval Michla Semín ze Staškovy promluvy u příležitosti převezení ostatků básníka Karla Hynka Máchy z Litoměřic na Slavín v roce 1938. A ve svém příspěvku dále poukázal rovněž na důležitost svatováclavské tradice, která byla mnohdy zneužívána různými ideology, přičemž sv. Václav stojí u základů naší státnosti, a pro katolíka je tedy i z hlediska církevní nauky vlastenectví povinností.

Filosof Roman Cardal v příspěvku na zvaném „Demokracie v pojetí TGM a jeho inspirace v myšlení a dílech antických filosofů“ se zabýval odkazem a osobností Tomáše Garrigue Masaryka z hlediska jeho filosofického odkazu. Má za to, že zatímco Václav Havel bývá někdy označován neprávem za filosofa, TGM skutečně filosofem byl. Na rozdíl od Havla se Masaryk podle Cardala filosofií zabýval soustavně, a dokonce ji i vyučoval na univerzitě. Z toho podle něho vyplývá, že v jeho životě veřejném i soukromém hrála filosofie značnou úlohu. Masaryk soudil, že myšlenky Platona, Sokrata a Aristotela byly stejně aktuální v antické době tak jako dnes a nepochyboval, že se z jejich myšlenkového odkazu můžeme dozvědět mnoho o člověku, politice, platném i pro současnou dobu.

Zločinci podporují války a omezují svobodu

Podle Cardala současní progresivističtí politici tuto cestu opustili, neboť popírají kontinuitu lidských dějin založenou na neměnné lidské přirozenosti. Pomocí Platonova díla poukázal na aktuální procesy, které právě v naší zemi a na celém Západě zažíváme na vlastní kůži:

„Tyranie povstává podle Platona z demokracie. Z největší svobody se rodí největší otroctví. Budoucí ničitelé demokracie jsou v moderní společnosti dobře organizovaná skupina, která se nejprve chová přátelsky. Nastupující politická síla, zpočátku jedná s vůlí mas, konfiskuje majetek dávajíc z něho podíl občanům. Později se z ní však stává utiskovatel. V momentě, kdy už není kde brát, tak tyranská moc uvalí na občany vysoké daně a nastolí takové poměry, aby nebyla ze strany ovládaných ohrožována,“ citoval z mrazivou aktuálností s Platonových spisů. 

Když u neví kudy kam, hrozí válkou nebo jí dokonce rozpoutá. „Připravují stále nějaké války, aby lid měl trvalou potřebu vůdce. Destruktivní živly nakonec podle Cardala prolomí civilizační bariéry, chráněné konzervativními silami. Na Západě k tomu došlo podle Cardala v šedesátých letech. V této době nastupuje na scénu postdemokratická mládež, která se ostře vymezuje vůči tzv. represivní minulosti.

Pokud se tyto skupiny dostanou k politické moci, tak jak se v současnosti stalo, začnou své destruktivní myšlenky vnucovat celé společnosti. Jedinci z kriminálního podsvětí se pak vyšvihnou do role vůdců lidu. „Mezi stavem politiky a mravní situací občanů panuje významná souvislost. Jestliže respekt k přirozeným mravním normám upadá a jestliže kriminalita není důsledně potlačována, jestliže většina lidí nemá proti takovému jednání principiální námitky, pak mají zločinci cestu k vládě otevřenou,“ uvedl Cardal.

Bez svobody jedince není svobody státu

Podle něho měly tyto zločinecké struktury dostatek času a prostředků, aby si přes své kontakty vytvořily obrovský vliv, a nyní už je nikdo nedokáže zastavit. Pokud k etablování totalitní moci dojde, přichází vláda zločinců. Vláda, která zbavuje občany svobody, svobody projevu, svobody pohybu, svobody podnikání a majetku. Důležitým aspektem pro zotročení společnosti je také zákaz nošení zbraní – samozřejmě, ve jménu bezpečnosti. V tyranii kralují lidé ovládaní vášněmi, z nichž základní je nenávist k přirozenému řádu života. Vzdáním se osobní svobody se budeme muset vzdát i svobody našeho státu.

Historik Aleš Dvořák se v příspěvku nazvaném „První desetiletí Československa: Od revoluce k miléniu,“ věnoval prvním deseti letům existence první Československé republiky.

Nad významem národa pro náš život se zamýšlel ve svém příspěvku nazvaném „Proč národ? Příčiny apostáze“ spisovatel a publicista Vlastimil Podracký: „Národ je nutností k přežití, my jsme smrtelní, zatímco národ je věčný.“ Slovenským faktorem v Československé státnosti se zabýval historik a publicista Milan Macháček. Na složitost a rozporuplnost vzniku první Československé republiky poukázal ve svém příspěvku nazvaném „Boj o charakter československého státu a dnešní doba“, his

Zdroj.

(ISPD)

Vlastimil Podracký

Konflikt mezi socialismem a liberalismem pomalu doznívá a začíná dominovat konflikt mezi globálním (univerzalistickým) a lokálním (patriotickým) přesvědčením. Mnozí lidé novému konfliktu nerozumí a vzniká pojmový chaos také proto, že nová aktivita se nikterak nepojmenovala.

  Současná doba sice nese název postmoderna, ale to nic neříká o obsahu doby. Jestliže chceme pojmenovat novou aktivitu tak, aby odpovídala své ideové podstatě, musíme pochopit na čem je aktivita založena a co chce. To není dodnes zcela jasné a musíme tedy pochopit sociální děje, které aktivita provokuje.

Rozdělený národ

  Národ je rozdělen nikoliv z důvodu nějakého štvaní a nadávání na politické scéně (tedy z nějakého formálního důvodu), ale tato scéna a celý národ jsou rozděleni útokem aktivistů, kteří pracují v různých módech, ale společně se vyznačují apostází, tedy opuštěním národního principu a přijetím univerzalistických ideálů. To má obrovský důsledek na chápání politiky, ale hlavně morálních principů. Vznikají otázky: Je morální zrazovat národní zájmy? Přirozený patriot řekne, že samozřejmě ne. Pro apostatu to ovšem neplatí, obvykle se tím nechlubí, ale necítí nutnost se řídit nějakými pravidly ohledně upřednostnění národních (nebo státních) zájmů, jeho apostáze jej zájmům národa vzdálila.

  Aktivisté mají různé ideály, někteří jsou neomarxisté a jejich ideologie je jim nadevše, jiní jsou neoliberálové a vyznávají svobodný obchod a nezávislost na státních institucích. Apostáze od národa není jen záležitostí hodnot, ale i celkového života v globálním světě, slábnutím významu češtiny v životě, práce pro globální oligarchy, odklon od lokální kultury ke světové, mezinárodní přátelské vztahy, transmontanismus. Pojem národní kultury, stejně jako pojem křesťanského náboženství slábne, jsou to hodnoty považované za nepotřebné. Nikoliv ovšem pro všechny, a proto vzniká konflikt. Opřít se přirozeně o pilíř národní kultury je opatření nepříliš pevné, a tak se patriotismus udržuje spíše ideologickou vizí, která už slábne i ve státních institucích, nemá oporu v mocenských složkách. Přesto se v poslední době patriotismus probouzí, protože vznikají ohrožující situace vyžadující sounáležitost, která ovšem potřebuje identitu a ta opět zase potřebuje být vztažena k rodnému společenstvu. A najednou chybí lidé dostatečně stateční nadřazující zájmy společenstva nad svoje vlastní.

  Jan Keller tvrdí, že současná politika je hybridní a skládá se ze dvou částí (viz knihu Hybridní politika): „Neomarxismus klade důraz na autenticitu individua. V zásadě se tím míní dvojí. Jednotlivec se cítí být vyvázán z jakéhokoliv sociálního určení a náležení, domnívá se, že je konstruktérem svého vlastního života. Každý sám určuje, čím je a čím se stane. Druhou stránkou autenticity je důraz na význam čistě osobních vztahů a odpor proti vztahům neosobním a proti jakékoliv hierarchii. Každá autorita je podezřívaná utlačovat, manipulovat a dominovat, zbavit individuum moci nad sebou samým…. Neomarxistický individualismus zpochybňuje začlenění jednotlivce do společné kultury, neuznává náležení k historické kolektivitě, k určité zemi a jejím tradicím a institucím. To považuje za projev omezenosti a za podhoubí xenofobie. Za znak autenticity považuje emoce a pocity, které klade proti neosobnímu světu s jeho pravidly. Ve veřejných debatách považuje výraz emocí za vyšší autoritu ve srovnání s věcnou argumentací. Je ochoten naslouchat jen těm, kteří říkají totéž, co on. Ostatní je vše zpozdilé a reakční…. Je nekonečně (až naivně) optimistický, věří, že je možno vymýtit Zlo ve prospěch Dobra, kterého je právě on představitelem a je si jist vítězstvím univerzálního bratrství, těch, kteří ho v jeho víře podporují.“

  Neoliberalismus popisuje Jan Keller takto: „Ústředním prvkem individualismu je autonomie osobnosti…. Každý se má stát iniciátorem vlastní změny, podnikatelem se svým vlastním životem…. Každý má naprostou svobodu začlenit se do firemních cílů. Každý má být neomezeně inovativní v rámci toho, co se od něj očekává. Jedná se o kontrolovanou autonomii, kdy je dovoleno kultivovat svoji nezávislost, svobodu a kreativitu.“ K tomu dodávám, že neoliberalismus tvrdí, že bojuje za otevřený globální svět volného pohybu zboží, peněz a lidí. Jan Keller tvrdí, že oba ideové směry si v cestě nestojí, přestože vzešly z rozdílných původních ideálů, a tvoří jakousi hybridní politiku.

  Přesto mají oba směry společný egocentrismus, tedy centrem je člověk jednotlivec. Společnost jako by nebyla, její zájmy jsou nepodstatné, protože jednotlivec je smrtelný a budoucnost přesahující jeho život jej nezajímavá.

  Josef Krob (viz kniha Hledání času, místa, smyslu) udává, že „postmoderní filozofie upozorňuje na nepřehlédnutelný význam pozorovatele (subjektu) v roli poznávání a při současném odmítnutí novověkého důrazu na objektivnost zdůrazňuje rovnoprávnost všech výpovědí o světě, které jsou považovány za stejně hodnotné, mezi kterými nemá smysl hledat výpovědi pravdivé či nepravdivé (post-pravdivý svět). Celé dosavadní snažení vědy je postmodernou považováno za příběh, jehož vyprávění se již chýlí ke konci a který je stejně legitimní jako jakýkoliv jiný příběh, jakékoliv jiné vyprávění, byť by jeho autorem byl třeba šaman provádějící svoje rituály.“ Vše tedy záleží na postoji jednotlivce, který má vyšší hodnotu než realita, pravda, objektivita, racionalita. Z tohoto vyjádření vyplývá prvořadý význam subjektivismu, tedy důležité je to, co si jednotlivec myslí a chce, nikoliv to, co chce společnost, co vyžaduje příroda, co je nutné k přežití. Opět vidíme egocentrické směřování a vyřazení jakékoliv sociocentrické ideje.

  Současný aktivismus je tedy v podstatě egocentrický, byť by se týkal jakýchkoliv na pohled nesouvisejících aktivit. Egocentrická je školní inkluze, kde se jedná o začlenění poškozených dětí do normální výuky, kterou narušují, protože toto dítě jako jednotlivec je důležitější než společnost, která trpí špatnou výchovou všech dětí. Egocentrické je používání dokonalé antikoncepce, protože už není jen k zamezení přelidnění, ale je nástrojem vymírání. Egocentrické je vykořisťování přírody a znečišťování prostředí. Egocentrický je hédonismus zbavující se povinností k rodině, národu a státu. Egocentrismus je slepý k ohrožením společenstva a lidé v jeho módu jednající podléhají snadno zhoubným ideologiím.

  Apostáze od národa není nějaké renegátství, tedy zrada jednoho národa a přechod ke druhému, je to apostáze do prázdného globálního prostoru nesměřující ke konkrétnímu vnějšímu objektu, ale směřování jen k sobě (egocentrismus), je to zbavení se závislosti na přirozených principech života, ke kterým rodina, obec, národ a stát patří. Zájmy jiných subjektů, než je vlastní stát, apostata upřednostňuje proto, že není zatížen identitou k národu a tyto cizí subjekty mu nabízí výhody. Také to může být proto, že jejich nátlak je veliký a apostata nevidí důvod pracně hájit národ, ke kterému nemá vztah.

Apostáze je součástí egocentrismu a zbavuje se demokracie

  Člověk západní civilizace se tak dlouho osvobozoval (zpočátku od nadvlády despotů), až se osvobodil i od vlastní přirozenosti, okolní svět nevidí vcelku, ale jen z hlediska vlastních zájmů. Uznává jen autoritu, která vyvíjí nějaké násilí. Autorita je jen nucená, obvykle přechodná a jen ta, která mu dává obživu a umožňuje hédonismus. Ztratil víru v jakékoliv přesahující hodnoty, ztratil Boha, vlast, rodinu (zůstal jen sex a hédonické požadavky). Jako dobro uznává jen charitu, tedy zase jen podporu jednotlivce. Spojování s druhými lidmi je jen v doméně momentálních zájmů. Normy vztahující se ke společenstvu ztrácejí na účinnosti a jsou pouze nástroji politiky. Jednotlivci vyžadují svoje práva nevyvážená povinnostmi, protože povinnosti není k čemu vztahovat, když chybí vlast. Následkem je též nespravedlnost, když postupně slábne úcta k vykonané práci, když se ztrácí hodnotící kritéria práce (není vlast, a proto není hodnota, která by kritérium tvořila).

  Demokracie může být jen v patriotické společnosti, ve které se najde většina lidí státotvorných, ochotných k nezištné angažovanosti. Egocentrická společnost nevyjde z nekonečné série podvodů a korupce, protože do politiky půjdou jen lidé hájící svoje zájmy, sloužící nějakým skupinám a subjektům, z nichž hlavní budou zahraniční, protože jsou vybaveny více penězi.

  Postupně scénu ovládnou ideologie vyvyšující práva jednotlivců a antropologicky uspořádaných skupin nad zájem společnosti a její budoucnosti. Práva jsou ovšem velice iluzorní, když scénu ovládají už jen peníze a prosazuje se vůle donátorů. Takže nakonec jsou iluzorní práva jen nástrojem politiky proti přirozenému konzervatismu a patriotismu, který hájí společnost a chce od jednotlivce nezištnou angažovanost pro ni. Důsledný egocentrismus nemá jiné východisko než diktaturu, aby potlačil přirozené reakce konzervativců a vlastenců. Totalita je východiskem proto, že egocentrista neuznává jinou autoritu než násilí. Když se zbavil autorit přirozených a dobrovolných, když nemá úctu k přesahujícím hodnotám a tradicím, není nad ním (nad člověkem dokonale osvobozeným) nic jiného než vynucená autorita držící ve svých rukou jeho existenci. Vidíme, jak snadno přijímají cenzuru apostati, protože oni za nic nebojují, oni svobodu slova nepotřebují, oni přece slouží diktatuře jakékoliv, salutují v pozoru komunistickému pohlavárovi stejně jako současné zahraniční moci.

Závěr:  

  Podstatou konfliktu je ztráta identity se společností vyznačující se egocentrismem a ideologiemi na něm založenými (neomarxismem a neoliberalismem) a vedoucí k apostázi. Tímto posledním společenským jevem jsou dotčeni především patrioticky smýšlející lidé. Esenciální konflikt je v přirozené doméně mezi egocentrismem a lidovým konzervatismem, vrcholek konfliktu je v ideologické doméně mezi apostaty a patrioty. Aktivismus projektující se do lidově konzervativní společnosti můžeme nazvat nejlépe egocentrismem (jakýmsi osvobozením člověka ode vší společenské zodpovědnosti). K tomu poznamenávám, že liberalismus je název pro tuto aktivitu nevhodný, protože byl už použit pro starší zcela jiné společenské jevy. Apostáze od národa je potom aktivita dalšího prosazování egocentrismu.

  Správným pojmenováním je jasnější podstata konfliktu. Egocentristé se vyznačují odloučením od všech společenstev, nejen od národa, ale i od rodiny. Nesnaží se rodinu hájit, podporují svazky, které z principu děti nerodí a špatně je vychovávají; spolky jsou jen účelové; v politice se prosazují figury, nikoliv nezištní vlastenci, důležitá jsou jejich představení, nikoliv práce pro společnost. V zahraniční politice nejsou schopni egocentristé odolat obrovskému nátlaku cizí moci. Prosazují mnohdy napohled jasně zhoubné myšlenky (transsexualiamus, multikulturalismus).

  Patrioti hájí zájmy národa, a proto se zásadně liší od egocentristů ve věcech, které se mnohdy špatně vysvětlují. Nechtějí migraci na naše území, protože se bojí ohrožení naší kultury a vzniku konfliktů. Nechtějí nadvládu cizích mocenských entit, které hájí svoje zájmy bez ohledu na naše. Bojují proti zhoubným neomarxistickým myšlenkám. V pohledu na konflikt na Ukrajině potom nastává vyostřená situace, protože patrioti vědí, že rozeštvání s Ruskem neslouží dlouhodobým zájmům národa, ale sankce nás poškozují a jiní na tom vydělávají, zatímco egocentristům to nevadí, neboť zájmy národa z principu nehájí a podléhají cizí moci.