Valdštejnská beseda č. 1/2023: Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji
Bytový problém je jednou z největších výzev, která před politiky v Praze do budoucnosti stojí. V minulosti se tento problém zanedbal, a proto dnes stojíme před krizí jejíž řešení bude velmi obtížné, ale musíme se o nej společnými silami snažit. V otázce bytové výstavby by měly všechny strany odložit politikaření a pracovat v zájmu Pražanů na uspokojivém vyřešení současného krizového stavu v bydlení v hlavním městě.
Shodli se na tom účastníci diskusního večera, který se konal v rámci pořadů Valdštejnských besed letos 27. března v Praze ve Slovenském domě na téma „Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji“. Besedy se jako panelisté zúčastnili zástupci většiny politických stran zastoupených na pražském magistrátu. Diskuse se zúčastnil starosta Prahy 12 Ing. Vojtěch Kos (ODS), předseda pražského hnutí ANO Ondřej Prokop, místostarosta Prahy 12 Petr Šula (TOP 09), člen zastupitelstva hl. města Prahy Ing. Milan Urban (SPD), projektový manažer Ing. Pavel Posolda (KSČM) a radní zabývající se bytovou výstavbou na pražském magistrátu Mgr. Adam Zábranský (Piráti).

Jako národ jsme podle Ondřeje Prokopa úplně zapomněli na bytovou výstavbu, ve které jsme byli dobří v minulém režimu. „Ne úplně všechno bylo špatně a nyní se to učíme složitě znovu. Jsou tu pokusy o družstevní bydlení a další výstavbu, ale příliš to nefunguje,“ uvedl pražský předseda ANO, který se zabývá právě výstavbou bytových domů.
Podle něho, je u nás bydlení, čím díl tím nedostupnější. „V Praze je to spíše nějaký sen pro ty nejbohatší. A i to nájemní bydlení je poměrně velký problém. Není to jen vinou politiků posledních 20 – 30 et. Je určitá daň za to, že jsme součástí západní kapitalistické společnosti.“ Podle Prokopa je podobná situace i v dalších metropolích na západ od našich hranic, ale u nás je to ještě horší. „Pokud přepočteme nájem v Praze tak jsme na těch nejhorších číslech,“ uvedl Prokop.
Dnešní situace je podle něho alarmující a zhoršuje to i dopravní situaci v Praze, protože spousta lidí je nucena odstěhovat se nedobrovolně za hranici Prahy, kde je bydlení o něco levnější. Tím, že nemáme dobudovanou infrastrukturu okruhů ani železnic, tak je to velký komplikovaný problém.

„Mrzí mě, že my politici neumíme plánovat dále než na čtyři roky, neboť už od roku 1989 bohužel platí, že ta předchozí reprezentace většinou ruší to, co udělala ta před nimi. My v hnutí ANO se na to snažíme koukat pragmaticky, a snažíme se vzít to dobré i z těch minulých volebních reprezentací a zkoušet to posouvat dál, “ uvedl Prokop. Podle něho je bytová otázka příliš vážná, než aby se mělo v této věci politikařit a všichni by měli v této věci táhnout za jeden provaz.
Starosta Praha 12 Vojtěch Kospřiznal, že bytů je opravdu málo a jsou drahé, neboť když je něčeho málo tak ceny letí nahoru. Jednou z věcí, která výstavbu komplikuje, je také neochota občanů povolit výstavbu v blízkosti svého domu. „Málokdo chce, aby se stavělo u jeho domu. My jako Praha 12 se potýkáme s poměrně rozsáhlou výstavbou, primárně soukromých společností.“ Mezi ty základní nástroje, které samospráva má je podle něho územní plán, neboť v územním plánu jsou daná pravidla, co, kde a v jaké lokalitě může vzniknout.
Člen zastupitelstva hlavního města Prahy za SPD Milan Urban upozornil, že jako architekt měl možnost sledovat celou situaci kolem výstavby bytů v Praze už od devadesátých let. „Mohl jsem porovnat to, co se děje u nás ve výstavbě bytů s tím, co se děje v zahraničí, uvedl Urban. U nás podle něho působní souhra všech možných negativních faktorů, které situaci přivedly až do bytové krize, v které jsme dnes.

Po roce 1989 byla podle Urbana snaha lidí, co bydleli v činžovních domech co nejrychleji privatizovat. Desítky tisíc bytů se privatizovalo v několika vlnách. Ať už to byly, státní byty, firemní byty, sociální byty a družstevní výstavba cílem lidí bylo podle něho mít vlastní bydlení. Takže z bytového fondu příliš nezbylo. Město tak dnes musí hospodaří s minimem bytů. Navíc velké množství bytů, které podle něho město vlastní, jsou volné, neboť čekají na opravu.
Podle Urbana je otázkou, proč se tyto byty, které jsou volné, už dávno neopravily. „Začaly se opravovat, když sem začali přicházet uprchlíci z Ukrajiny. Teprve pak městským částem došlo, že by se měly opravit. Otázka zní, proč se to neopravovalo předtím pro Pražany.
Poslední výstavba bytového bydlení probíhala podle něho za primátora Pavla Béma, a od té doby se nerealizovalo téměř nic. „Spolehlo se na mantru, že nás zachrání soukromí developeři, kteří budou stavět ve velkém. Ti sice stavět začali, ale pak se objevovaly různé překážky, z nichž jedna je územní plán. Metropolitní plán už se plánuje 12 let a stále nic.“
U nás je podle Urbana zvykem vždy vymýšlet znovu kolo. Například družstevní výstavba se realizovala, už za první republiky stejně jako dříve existovaly bezúročné novomanželské půjčky a dnes nic takového není. „Město a stát nic nedělá ve smyslu takovém, aby to odpovídalo měřítku potřeb lidí. V současnosti se postaví minimum bytů a chybí jich deset tisíc každý rok.“

Podle místostarosta Prahy 12 Patra Šuly město zaspalo tam kde samo vlastnilo stavební uzávěry, a kde mělo přijít s tím s výstavbou infrastruktury. „Kolem Prahy nejsou pozemky, ty pozemky, které jsou nevlastní Praha. „Pokud chceme stavět byty musí se spolu s nimi stavět i infrastruktura, jako jsou mateřské školy, apd.“ Metropolitní plán, by tyto nedostatky podle něho o odstranil. Podle něho tady chybí především sociální bydlení a není zde plán, jak stavět levněji.
Projektový manažer Pavel Posolda srovnal dnešní situaci se situací, před listopadem 1989. „Když se dnes řekne bytová výstavba tak je synonymem krize. V ČR chybí nejméně 300 tisíc bytů. K tomuto číslu můžeme dospět například tím, když porovnáme počet bytů s Rakouskem na 1000 obyvatel. Druhou metodou je fakt, že v ČR by mělo být dokončeno ročně minimálně 45 000 bytů, aby se obnovoval bytový fond.“
Po roce 1989 podle něho tempo výstavby prudce kleslo. V roce 1970 a 1990 se dokončovalo 70 tisíc bytů ročně, tak po roce 1989 bylo bytové minimum 12 000 bytů v roce 1994 a maximum bylo 42 000 bytů v roce 2007 a to byl podle něho extrém. Soukromý sektor není schopen v rozumném horizontu tento deficit podle něho nahradit. „Jediný, kdo je schopen tento deficit nahradit, jsou města a obce, potažmo i kraje, které by mohly být objednavateli výstavby bytů pro své zaměstnance.“ Typickým příkladem je podle něho středočeský kraj, který má 190 školských zařízení, pět velkých nemocnic, což představuje určité penzum zaměstnanců, kteří bydlí v okresních městech.

Podle radního, který má na magistrátu na starosti bytovou výstavbu Adama Zábranského z Pirátské strany, má pražský magistrát a městské části, dohromady zhruba 30 000 bytů. Z toho tři čtvrtiny spravují městské částí a jednu čtvrtinu, což je zhruba 7 000 bytů, magistrát. „Podle průzkumu, který jsme dělali, je zhruba 2 600 prázdných bytů a z toho je 1000 na úrovni magistrátu 1600 na úrovni městských částí. Snažíme se na magistrátu urychlit opravy a nyní jsme zhruba i s městskými částmi na úrovni zhruba 2000 prázdných bytů.
Role města by měla podle něho být ve dvou úrovních: jednak by město mělo podporovat soukromou bytovou výstavbu, což se příliš nedaří. „Je potřeba stavět ročně kolem 10 000 nových bytů a pak by se situace začala zlepšovat. Jedná se o nedostatek města, že takovou výstavbu dlouhodobě nepodporuje.“
Podle Zábranského je třeba také efektivně využívat stávající bytový fond. „V roce 1990 jsme měli v bytovém fondu zhruba 200 000 bytů, což byla třetina všech bytů v Praze a dnes máme v bytovém fondu zhruba 30 000 bytů, neboť téměř 80 procent všech bytů, bylo privatizováno, což byl podle něho na začátku zřejmě dobrá nápad, ale v posledních deseti letech už jeto podle něho neefektivní, a proto se privatizace bytů v Praze ukončily.
(ISPD)