Archives Březen 2023

Obstrukce ve sněmovně jsou legitimním nástrojem politického boje, který je využíván ve všech demokratických systémech. Současná snahy vládní Fialovy koalice omezit toto právo opozice přímým útokem na demokratické principy v naší zemi. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 20. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Obstrukce – Právo či zneužití demokracie“ se zúčastnili, poslanec SPD Radek Rozvoral a politolog PhDr. Pavel Hynčica, PhD. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor RNDr. Ivo Budil, PhD.

Podle Pavla Hynčici patří politické obstrukce patří do reality politického života. Jsou součástí parlamentního života a známe je dobře i z historie. Podle poslance Radka Rozvorala, tímto nástrojem opozice dává najevo, že nesouhlasí s projednáváním některých zákonů nebo usnesení. Obstrukce se podle něho používají ve chvíli, kdy zákon, který se projednává může být proti politickému programu opozičních stran nebo může být namířen proti určité části společnosti.

Jako příklad uvedl Rozvoral nynější zákon, který se týkal snížení valorizací penzí, který SPD spolu s ANO obstruovala pět dní a čtyři noci. A při kterém předseda SPD Tomio Okamura dokázal řečnit v jednom kuse 6 hodin, aby zdržel projednání tohoto asociálního zákona. Bohužel tak u většiny zákonů, které opozici obstruovala, tak se i v tomto případě podařilo vládní většinou 108 poslanců tento škodlivý zákon prosadit. I tak je Rozvoral přesvědčen, že z pohledu občanů, tak se jedná o velmi důležité gesto jak vůči vládě, tak i vůči veřejnosti, která kvituje že se za ně někdo dokáže takto razantně postavit. A existují i případy kdy se podařilo přijetí zákona i na delší čas zabránit.

Jako příklad úspěšného oddálení zákona uvedl poslanec zákon, který předložil Senát o korespondenční volbě ze zahraničí, který se začal projednávat minulý rok na jaře. „Byl to jeden z prvních zákonů, který chtěla vládní Fialova koalice schválit a už se podle toho mělo volit v prezidentské volbě, čemuž obstrukce opozice zabránila,“ uvedl Rovoral.

Koalice podle něho viděla odhodlání opozice, které opozice dobře komunikovala směrem k veřejnosti i do médií. „Bylo jasné, že ten zákon budeme obstruovat, neboť se nám to nelíbí, protože korespondenční volba vede k podvodům. Tenhle zákon se nám podařilo oddálit a jsme za to rádi.  A uvidíme, kdy s tím vládní koalice přijde znovu,“ uvedl Rozvoral  

Toto je podle něho příklad úspěšné obstrukce, neboť už je to rok od úspěšného zablokování tohoto zákona. Vládní koalice se ale nyní ale bude snažit, tento zákon znovu navrhnout na jednání pléna, v souvislosti s projednám volebního zákona. „Součástí tohoto volebního zákona, bude už i korespondenční volba. Takže už s to připravuje, takže znovu budeme pracovat na obstrukcích,“ zdůraznil poslanec SPD.

Radek Rozvoral, připomněl že SPD v tomto volebním období obstruovala mnohokrát proti přijímaným zákonům. Ať už to bylo v případě pandemického zákona, valorizace penzí, korespondenční volby ze zahraničí nebo odebrání 13 miliard zdravotním pojišťovnám. V budoucnu podle něho můžeme očekávat obstrukce ze strany SPD také v případě snahy vládní kolice schválit novelu zákona o České televizi a rozhlasu, ve které se vládní koalice snaží změnit výběr radních, aby si tak ještě více upevnila svoji moc nad médii.

Jako další příklad, kde by mohla SPD v budoucnu obstruovat Rozvoral uvedl, zrušení odpočtu daní mezi manžely či zvýšení DPH na některé výrobky jako jsou potraviny, pleny, knihy, vodné a stočné a řadu dalších položek, kde chce vládní koalice zvednout daně, včetně navýšení odvodů pro živnostníky či zvyšování odchodu do důchodu a další asociální kroky Fialovy vlády. „Pokud tyto zákony budou na pořadu sněmovny tak nám nezbyde nic jiného, než v obstrukcích pokračovat, protože všechny tyto zákony jsou namířeny proti slušným a pracujícím občanům naší země,“ zdůraznil Rozvoral.  

Kromě tohoto příkladu, ale podle Hynčici obstrukce příliš úspěšné nejsou, přesto se některé věci podařilo díky nim oddálit a také se podařilo zviditelnit dané v médiích a ve společnosti. Hynčica uvedl několik příkladů z historie českého parlamentarismu. Typickým obdobím, kde se tento nástroj hojně využíval byl přelom 19. a 20. století, tedy ještě před rokem 1918 v podmínkách Rakouska – Uherska. „Pokud jde o české zemské sněmy tak tam se poslanci, z různých politických táborů, uchylovali k různým politickým obstrukcím, které oproti dnešku byly velice divoké.

Podle profesora Budila, který celý večer moderoval je obstrukce založena na porušování určitých předpisů, přičemž toto jednání je na samé hranici jednacího řádu, který upravuje jednání poslanecké sněmovny.  

Podle Hynčici jsou obstrukce legitimní součástí politického boje, pokud ale přerostou například ve rvačky, jak jsme toho byli svědku za Rakouska – Uherska u nás či dnes zejména v některých asijských parlamentech, tak už se pohybujeme na hraně zákonnosti a demokratických politických metod.

Obstrukce podle něho dělíme na dvě kategorie. Do první kategorie patří obstrukce tzv. technické, které mají vazbu na jednací řád, kdy jsou obstrukce využívány na základě toho, co umožňuje jednací řád. Mezi tyto formy patří zejména neúměrné natahování projevů. Do druhé kategorie potom patří obstrukce divoké. A ty již nemají žádnou vazbu na jednací řád. Na zákony či nějaká pravidla, ať už formální či neformální, které se týkají politického a parlamentního života, a tam už je to podle něho o různých živelných projevech, poslance vykřikují, přerušují, pískají, a nebo fyzicky přímo napadají své oponenty a dochází ke rvačkám.

Takových příkladů je v minulosti i současnosti dost. Jako příklad uvedl Hynčica Rakouský parlament na přelomu 19 a 20 století, kdy v českém zemském sněmu poslanci bouchali do lavic a používali dokonce i násilí. „Když se podíváte do dobového tisku, tak tam nejdete články o tom, jak se poslanci poprali, jak byli vyváděni ze sálu a další záležitosti.“

Dnešní pěti šesti hodinové proslovy poslanců, jsou podle něho slabý odvar toho, co jsme, mohli vidět parlamentu na přelomu 18 a 19. století, kdy se poslanci skutečně prali. Podle Hynčici se dnes politická kultura zkultivovala a k těmto projevům násilí mezi poslanci již nedochází, nebo jen velmi výjimečně. Dnes již byly divoké obstrukce podle politologa vytlačeny na okraj a hojně se naopak využívají technické obstrukce. Poslanec Radek Rozvoral podle svých slov tyto metody divokých obstrukcí, mezi které patří rvačky a pískání odmítl, neboť podle něho do sněmovny nepatří.

Podle profesora Budila je současná vláda, která disponuje většinou 108 poslanců a většinou v senátu a svým člověkem na pražském hradě rozhodnuta prosazovat svou agendu, i kdyby byla v rozporu se zájmy České republiky. „Vláda se chová dost arogantně a zdá se, že se již nezdráhá uchýlit k represím, a tak se nedá vyloučit, že se obstrukce stanou pravidelnou součástí politického boje, který vyústí až do občanské neposlušnosti.“

(ISPD)

Základem dobrého prezidenta, který není jen politikem, ale rovněž státníkem, je vlastenectví a prosazování národních zájmů a rovněž také osobní integrita a morální ctnost, jež musí vycházet z morálních kvalit daného člověka, který svým čestným jednáním, má jít příkladem občanům. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 13. března pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Prezident v demokratickém systému se zúčastnili, poradkyně pěti amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge a tiskový mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

Eliška Hašková Coolidge zdůraznila důležitost mravní integrity u nejvyšších představitelů státu a potvrdila že prezidenti od Kennedyho až po Reagana měli zájem svého státu na prvním místě. „Ten nahoře musí být čistý a měl by věřit v Boha. Všichni prezidenti, pro které jsem pracovala, věřili v Boha.“

Podle Jiřího Ovčáčka se každá funkce dá vykonávat pouze na efekt nebo skutečně srdcem. „Pokud tam není srdce a nějaké hodnoty a ty hodnoty které jsou navázány na Masarykovskou humanitu, tak se z toho stává divadlo, které má něco, zakrýt. Určité úkoly nebo cíle či nějaké úmysly, což známe z historie.“

V současné době je ona divadelní scenérie spojena s mediálním světem, neboť mediální svět tuto divadelní scenérii podle Ovčáčka přenáší veřejnosti. „Tím si vysvětluji, proč ti politici, kteří volí systém divadelní scenérie, kteří pomocí PR prostředků se snaží zakrýt to hlavní, to, co není dobré, jsou v mediálním světě úspěšnější, neboť oni média potřebují.“ Zatímco politici, kteří jednají srdcem, tak dělají více chyb a nejsou v mediálním světě oblíbení. „To je poznání, které jsem za deset na Hradě získal a samozřejmě že toto formuje i člověka, který pro prezidenta pracuje. Vždy záleží na tom, jaká je to osobnost., uvedl Ovčáček. Politik, který podle něho vnáší do politiky své srdce a přesvědčení, se tak dostává do kolizních situací a hovoří tak, že vždy je někdo nespokojen. Toto jednání potom vyvolává i silné protitlaky.

Nevýhodou politiků, kteří volí divadelní způsob politiky, je podle Ovčáčka, že jsou málo trvanliví, ale svá první léta, prožívají ve velké slávě. „Mediální vavříny, pláč, štěstí. Něco jako falešný mesiáš, který přichází.“ Jako klasický příklad politika, který volí divadelní scenérii Ovčáček uvedl prezidenta Obamu, který začínal s velkými očekáváními a končil ve velké nemilosti amerických voličů. Naopak politik, který volí cestu srdce prožívá podle něho i Elišky Haškové Coolidge, řadu konfliktů a nepochopení i mezi svými voliči. „Je to úzká a složitá cesta ale správnější a poctivější,“ shodli se účastníci debaty.

„Měl jsem to štěstí, že jsem měl možnost pracovat pro prezidenta, který byl tím druhým příkladem, to nebyla divadelní scenérie. To nebyly kulisy, barvotiskové obrázky a krásná videa, ale byla to přirozená a upřímná politika.“ Což podle něho sebou nese i hodnotové a názorové zakotvení, které je trvanlivé a v případě Miloše Zemana trvá desítky let. „Kdyby šlo o divadelního prezidenta, tak by se kolem něho lidé často střídali. Státník má ale kolem sebe lidi, kterým nejen věří, ale za které se dokáže také poprat“.

Politik to podle něho neudělá, ten se lidí zbavuje ze dne na den, nebo i z minuty na minutu. Česká republika měla v osobě Miloše Zeman podle Ovčáčka štěstí, že měla prezidenta, který je názorově zakotvený a státníka, který se nebál. „Neboť státník se nebojí a politik se bojí.“   V současnosti jsme v době, kdy politici mají přednost před státníky. A budeme to muset podle Ovčáčka ještě nějaký čas vydržet.

Miloš Zeman se s médii podle Ovčáčka potýkal už v roce 1993, neboť většina novinářů byla už od devadesátých let pravicového zaměření. Tento antagonismus trval celá devadesátá léta a znovu se obnovil po zvolení Miloše Zemana prezidentem. Miloš Zeman podle Ovčáčka nereaguje tak, jak si média přejí, a proto na něho útočí.

Podle Elišky Haškové Coolidge Miloš Zeman nebyl nikomu finančně zavázán. Podle Ovčáčka Miloš zeman v sobě nese i notný kus Československých dějin již od počátku svého veřejného působení v roce 1968.

Pozoruhodné podle Ovčáčka je, že ve svém druhém funkčním období Zeman prožil něco, co by se dalo nazvat, určitým tektonickým zlomem dějin, což znamenalo, že to, co chtěl naplnit tak, nemohlo být naplněno. V devadesátých letech se začalo mluvit o konci dějin.  Začalo se hovořit o novém štěstí lidstva, což je vždy nebezpečné a nastoupila éra globalizace.

Nastalo něco, co vypadalo jako zajímavý a líbezný život. Jednotlivá protivenství a antagonismy mezi znepřátelenými bloky zmizely. Ve druhém Zemanovském období se podle Ovčáčka rozrazily dveře, které vykoply dějiny a řekly, my jsme tady. „A neptají se, jestli je zveme dovnitř, či ne. Od šedesátých let Zeman patřil k obdivovatelům Charlese de Gaulleho a jeho vize velké Euroásie. Velkého silného dvojkontinentu, propojeného sítí železničních linek a výrobních kapacit a produktovodů. „To je to, čemu se říká Evropa od Atlantiku po Ural,“ uved Ovčáček  

Proto Miloš Zeman přišel podle něho z koncepcí politiky všech azimutů. Česká republika je srdce Euroasie a tedy ideálním místem pro uplatňování politiky všech azimutů. Včetně spolupráce různých politických systémů, kde je společným cílem budovat blahobyt. Ve chvíli, kdy se začala lámat planeta dějinnými antagonismy, tak jsme se dostali jako ČR do jiné situace. „Potom nejsme srdcem, ale krajem. Tím jsme se dostali na okraj střetu.“ A v tom okamžení, byla chtě nechtě ukončena politika všech azimutů, a v nejbližší době není a nebude možné na ni navázat. Pokud, nedojde k nějakému geopolitickému smíření mezi jednotlivými bloky, tak ta politika nebude moci být vůbec realizována.

Naše země podle něho bude někam patřit a také někomu patřit. Dnes podle Ovčáčka patří mezi odkazy éry Miloše Zemana, bránění národní suverenity a důraz na ochranu lidského života. „To jsou věci, které umožňují dlouhodobé přežití civilizace.“

(ISPD)

Fialova vláda hazarduje v oblasti energií s naší zemí a neustálé zvyšování cen nemá oporu v reálném ekonomickém procesu. Současná krize je uměle vyvolaná a pro její vyřešení je nutný odchod vlády Petra Fialy. Příčiny současní krize jsou rozhodování současné vlády v oblasti ekonomiky a energetiky, celková špatná politika vlády poškozující naše občany a nařízení EU. Shodli se na tom účastníci semináře, který se konal letos 13. března v poslanecké sněmovně pod názvem „České firmy v době energetické krize. Dopad vysokých cen energií na malé, střední a rodinné podniky.“

Nenechat se v případě jádra tlačit do nevýhodných řešení

Na semináři, který se konal pod záštitou poslankyně SPD Marie Pošarové, ve spolupráci s Institutem svobody a přímé demokracie (ISPD) vystoupili přední odborníci na energetiku, ekonomové a podnikatelé na které současné vysoké ceny energií tvrdě dopadají.

Seminář zahájil svým příspěvkem energetický analytik, kybernetik a publicista Ing. Hynek Beran, který analyzoval situaci v jednotlivých odvětvích energií. V případě jaderné energetiky je třeba neodcházet od této technologie a dále ji provozovat, modernizovat a rozvíjet. K tomu je třeba podle něho udržovat vzdělanost v tomto oboru, stejně jako včas realizovat dostavbu jednotlivých bloků jaderných elektráren a v oblasti mezinárodní se nenechat tlačit do nevýhodných o omezujících řešení.

V případě uhlí je třeba podle Berana chránit tuto cenou domácí surovinu a pracovat s ní s péčí řádného hospodáře. Extenzivní těžbu je třeba podle něho nahradit částečně lepší využitím a částečně alternativami. V žádném případě není moudré ztratit těžební schopnost této strategické suroviny.

Uhlí je nenahraditelné

I přes ekologické škody je uhlí podle něho nenahraditelné. Problematiku limitů je třeba diskutovat po komplexním posouzení včetně posouzení zdravotních rizik těžby pro obyvatelstvo. Podle něho musí být garantována moderní a vysoce účinná technologie zpracování a těžby této strategické suroviny.

V otázce zemního plynu navrhuje Beran i v současných podmínkách měnící se konfigurace evropských soustav takovou vyspělost systému, který nám umožní překonat nedávnou plynovou krizi. Co se týče obnovitelných zdrojů je třeba podle Berana postupovat obezřetně a implementovat tyto zdroje především v decentralizovaných infrastrukturách.

Za příklad uvedl Beran přístup Švýcarska, které má podle něho energetickou politiku ve prospěch svých občanů vepsanou přímo v ústavě. Beran také varoval před energetickou chudobou, která dopadá na značnou část občanů. Zároveň polemizoval s vládní politikou pomoci ukrajinským uprchlíkům. „Jak pomůžeme uprchlíkům nalézt pracovní příležitost, když si nevhodnou cenotvorbou energií likvidujeme průmysl“?

Předseda představenstva Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR, podnikatel a manažer Bedřich Danda poukázal ve svém vystoupení na aroganci státních úřadníků, kteří zcela opomíjejí zájmy občanů a podnikatelů. Jako příklad uvedl digitalizaci, která diktuje všem bez ohledu na věk a vzdělání povinnost pohybovat se v podnikatelském prostředí v rámci digitální platformy.

Velký reset a omezení občanských svobod

Ekonom a děkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík poukázal na širší příčiny, které nás dovedly do současného neblahého stavu, ve kterém se nacházíme. Jako jednu z příčin, vidí Ševčík už tři roky trvající covidismus, který se stal jedním z katalizátorů, při snaze nastolit nové společensko – ekonomické zřízení. 

Tato nová ideologie podle něho vychází z tezí Velkého resetu prosazovaného světovým ekonomickým fórem pod vedením Klause Schwaba, kterému asistuje Bill Gates a další globalisté. Jedním z nástrojů, které používají je podle něho Green Deal.  Cílem těchto procesů je podle Ševčíka přerozdělení bohatství, útok na soukromé resp. osobní vlastnictví, omezení individuální svobody a manipulace a ovládnutí velké části obyvatelstva.

To vše se děje za pomoci mediokracie a vyvolávání strachu u velké části obyvatelstva. Ševčík také vyzýval ve svém příspěvku k podpoře českých firem a snižování cen energií, které by našim firmám umožnily současný kritický stav přečkat.

Smyčka covidismu byla nahrazena drahými energiemi

Jeho slovo vzápětí potvrdil podnikatel, manažer, majitel společnosti Pekařství a cukrářství Jiří Bláha, podle kterého byly údery českým firmám v uplynulých letech opravdu smrtící. „Jen naše firma přišla díky vládním nesmyslným nařízením zhruba o 50 milionů korun.“ Podle něho dnes u mnoha českých firem dochází k masivnímu propadu zisku, přičemž covidová opatření, která dusila podnikání, byla dnes nahrazena vysokými cenami energií, které přivedly mnoho firem ke krachu. Jeho slova potvrdili i další řečníci.

Ekonom a vysokoškolský pedagog Marek Loužek, či předseda Podnikatelských odborů Radomil Bábek, podle kterého jsou to především podnikatelé a živnostníci, kteří živí současný státní moloch. „Místo, aby nám stát umožnil podnikat, tak nejenže nám hází klacky pod nohy, ale ještě nám to podnikání extrémně zdražuje, například svojí energetickou politikou.

Řešení krize je odchod Fialovy vlády

O příčinách vysokých cen energií promluvil také energetik, ekonom a expert na export plynu Vladimír Štěpán. Podle něho je současná krize uměle vyvolaná a proto ji lze poměrně snadno vyřešit. Pokud odejde vláda Petr Fialy, pak do roka podle něho klesnou ceny o 50 % a bude obnovena soběstačnost  zemědělství.

Podle Štěpána stačí jen používat zdravý rozum míst směrnic EU. Příčiny současní krize jsou podle něho tři. Rozhodování současné vlády v oblasti ekonomiky a energetiky, politika ČR a nařízení EU. Právě politika Evropské unie má podle něho výrazný vliv na eskalaci současné ekonomické energetické krize v naší zemi.

(ISPD)

Oblíbené besedy se vracejí v novém provedení, ale se shodným cílem jednotlivé politické subjekty se vyjadřují k danému tématu besedy, a je jen na účastnících jak názory ovlivní voliče v následujících volbách. Besedy se konají od 17 hodin ve Slovenském domě v Praze.

Besedy budou jednou měsíčně

Beseda číslo 1

Pondělí 27. března 2023

Slovenský dům, Soukenická 3, Praha 1

Téma besedy: Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji

Plány a cíle v bytové výstavbě

Formy výstavby

Sociální bydlení

V naší zemi je třeba začít uplatňovat ekonomický patriotismus, který by nás vyvázal ze současné závislosti na západních firmách, které často vyvádějí peníze z naší země a zvyšují koncové ceny pro české zákazníky, což se projevuje nejen v cenách energií, ale také v cenách potravin. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou letos 20. února pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem „Plánované vládní reformy hospodářství – komu mohou pomoci a komu nikoliv vystoupil poslanec a ekonomický expert SPD Jan Hrnčíř. Celým večerem provázel vysokoškolský pedagog a spisovatel profesor Ivo Budil.

„Když se podíváme na těch uplynulých 30 let, těžko je můžeme označit za skvělé. Před rokem 1989 jsme slýchávali že nás čeká prosperita. Dnes premiér Fiala říká, že naopak musíme schudnout, takže dnes nás prosperita zřejmě nečeká. To je novátorství,“ uvedl poslanec SPD Hrnčíř. Do roku 1989 jsme podle něho byli sice malou, ale velmi industrializovanou zemí, která byla schopna vyrábět téměř vše. Což bylo podle něho unikátní. „Krátce po roce 1989 jsme vnímali v té euforii západ spíše tak, že jsou to hodní strejdové a to nebyla pravda. Západ byl především svět byznysu. Tam rozhodovaly o politice napojení na byznys.“ To se podle Hrnčíře projevilo záhy u nás, když západní společnosti začali pomocí zkupování našeho průmyslu, likvidovat svoji konkurenci. Jako příklad uvedl Adamovské strojírny v Blansku odkud pochází, ale záměrně zničených průmyslových podniků byla v naší zemi v devadesátých letech celá řada. „To byla naše naivita, když jsme si mysleli, že Západní firmy nám chtějí nezištně pomáhat nastartovat naši ekonomiku a hospodářství.“    

Hrnčíř také zkritizoval cestu kuponové privatizace, která podle něho nebyla dobrým řešením.  „Nedokázaly jsme se inspirovat dobrými příklady ze zahraničí. To potom způsobilo, že drtivá většina podniků nedopadla příliš dobře. Za dobrou privatizaci označil cestu české vlády, kterou prosazoval ministr hospodářství Vrba, která se projevila například privatizací Mladoboleslavské automobilky Škoda, kterou považuje za úspěšný příklad privatizace za účasti zahraničních partnerů. „Škoda jen, že  tato metoda nebyla uplatněna ve větším měřítku.“

Problémy nastaly podle něho především ve chvíli, kdy se západní kapitál hlavně německý a francouzský vrhl do prosperujících odvětví. Investice sice se západními investory podle něho přišly, ale mnohdy to znamenalo ovládnutí našeho hospodářství a průmyslu cizím kapitálem. To je podle něho hlavní důvod, proč nemohlo dojít k nějaké zásadní prosperitě.

Tento přístup uplatňuje Západ i dnes, především vůči asijským zemím, což sebou nese i značná velká  „Západ si ze den zvykl na to, že si může nechat vyrábět všechno levnou pracovní silou hlavně v Asii například v Číně, Indii atd. Tím se ale stáváme na Číně závislí a to i technologicky. Předáváme jim technologie a know-how. Potom dochází k tomu, že jsme natolik závislí, že nás Asie může poslat ekonomicky ke dnu, pokud ukončí například vývoz čipů, které jsou pro nás životně důležité.

Podle moderátora Ivo Budila vede premiér Fiala s pětikoaliční vládou společnost do chudoby a ani to příliš neskrývá. Podobný přístup jsme podle Budila mohli vidět v minulosti i v USA například u Jimiho Cartera, za kterého vzrostla v Americe chudoba a snížila se životní úroveň, což vedlo k masové nespokojenosti a k volbě Ronalda Reagana, který Ameriku znovu dovedl k prosperitě. Tento příklad v sobě nese podle něho naději, že i u nás by mohlo dojít v brzké době ke změně, která by odstartovala vývoj ke svobodě a prosperitě. „Když se společnost stane periferií je třeba vynaložit hodně energie, aby se z toho společnost dostala“ míní Budil.

Velkým tématem diskuse stal také odliv kapitálu od nás do ciziny, který se stále zvyšuje a s příchodem Fialovy vlády se situace stále zhoršuje. „Peníze nám mizí různými kanály. A to se netýká jen západních firem, ale také těch českých, které ve stál větší míře daní v zahraničí. A i když jsou to české podniky vzhledem k výši naších daní odvádějí daně v zahraničí a často v daňových rájích.“ Spousta mocných hráčů má podle Hrnčíře své firmy na Kypru nebo na Maltě, což nejsou klasické daňové ráje, ale umožňují nízké danění. V této souvislosti poslanec poukázal na fakt, že téměř všechna česká piva mají zahraniční vlastníky a většina z nich, daní v daňových rájích v rámci EU.

„To nedává smysl, proč jsme prodali své pivovary. To je velký kanál, kterým odtéká mnoho peněz.“ Podle něho by to chtělo snížit daně, aby firmy nemuseli odcházet do ciziny. „Chtělo by to nastavit o polovinu nižší daně, aby se české firmy vrátily a danili doma. Chtělo by to motivaci, aby náš kapitál zůstal v naší zemi. Žádná vláda s tímto nepřišla,“ posteskl si Hrnčíř.

Hrnčíř rovněž kritizoval fakt, že některé české firmy vyvádějí peníze například do Dubaje, kde naše peníze pomáhají investovat například v realitách. Podle něho tak odchází z naší země 300 až 400 miliard ročně, což jsou pro naši ekonomiku značné částky.

Ivo Budil připomněl francouzského ekonoma Thomase Pikettyho, který označil českou ekonomiku za nejvíce prohrávající. Neboť od nás odchází do ciziny obrovské částky. „Pokud chceme prosperovat, tak bychom se neměli zbavovat českých bank. Je to hrubá chyba, ke které v minulosti došlo,“ soudí Hrnčíř.

Podle Budila bychom u nás měli vytvořit vizi ekonomického patriotismu a s tím se rovněž ztotožnil i poslanec SPD Jan Hrnčíř, který je zároveň ekonomickým expertem SPD. Podle něho je pro SPD  rozhodující potravinová a energetická bezpečnost. Podle něho s ukazuje že přílišná energetická závislost na Německu do které nás zatáhly minulé vlády a Fialova vláda to ještě prohloubila nc dobrého nepřinesla. „Privatizovali jsme energetiku ale ne moc úspěšně. Chybou byla závislost na plynovodu z Německa. Naštěstí nedošlo k privatizaci velké přenosové soustavy, jako je ČEPS.“ Podle Hrnčíře jsme se neměli zbavovat podniků které vyrábějí energii. Privatizace ČEZ byla podle něho chybná. „Dnes drží velké penzum akcií ČEZ americké fondy a to výrazně komplikuje situaci, uvedl. Hrnčíř. Podle něho by bylo přínosem oddělit obchod od výroby elektřiny. Chybou podle něho také bylo, že se nerealizoval státní obchodník s energiemi.

(ISPD)