Archives Prosinec 2022

Současná ekonomická a hospodářká krize zaviněná Fialovou vládou dramaticky dopadá především na rodiny s dětmi. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou 12. prosince letošního roku pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem Střípky z politiky – Rodina a sociální politika státu – Funkční partnerství moderoval ředitel ISPD Josef Nerušil a jako hosté vystoupili zakladatel Unie otců a provozovatel webu Střídavka Aleš Hodina a poslankyně SPD – Marie Pošarová.

Diskutující se zabývali mimo jiné skutečností, jak dokáže být současná státní správa nápomocná rodinám v současné ekonomické krizi a jaký vliv má na rodiny s dětmi současné zdražování veškerého zboží a především energií. Předmětem debaty byla i otázka, zdali stát pomáhá dostatečně rodinám se s touto krizovou situací vypořádat, nebo zdali stát zůstává v této pomoci pasivní a pomalý.

Diskutující – Aleš Hodina, Marie Pošarová a Josef Nerušil

Podle poslankyně Pošarové si lidé zvykli dostávat na všechno podpory a ten zvyk vedl k tomu, že mnozí přestali pracovat a začali být závislí na sociálních službách a na všem co je podporováno státem.

Podle Aleše Hodiny stát rodiny příliš nepodporuje. Stát je podle něho dobrý sluha ale zlý pán. „Stát by měl fungovat jako dobrý sluha a měl by nám pomáhat chránit naše základní práva v té rodinné oblasti, a to se mnohdy neděje. Naopak zasahuje do oblastí, kam by zasahovat neměl. Snaží se regulovat naše životy a říkat co a jak máme dělat a tam už je tím zlým pánem.

Oblast rodiny by si podle Hodiny zasloužila mnohem větší podporu, protože pokud nebudeme mít rodiny nebudeme tu za chvíli ani my. Jako příklad uvedl oblast důchodů. Po staleté v této oblasti podle něho fungoval přirozený důchodový systém. „Ten spočíval v tom, že se nejprve rodiče postarali o své děti a později se děti postarali o své rodiče. Dnes ten systém nabobtnal do té míry, že není spravedlivý, neboť skoro nemá vliv to, kolik dětí jste vychovali, protože na důchodu se to prakticky neprojeví. Takže ti bezdětní dnes parazitují na těch kteří děti mají,“ uvedl Hodina.

Aleš Hodina

Podle poslankyně Pošarové je třeba změnit celou prorodinnou politiku. Měl by být dán větší důraz na mezigenerační soužití. „Myslím, že bychom se měli navrátit k systému dvougeneračních domů, kdy by znovu tato mezigenerační solidarita začala fungovat,“ uvedla poslankyně.

Ředitel ISPD Josef Nerušil konstatoval, že dnes čelíme bezprecedentnímu zdražování, kdy inflace dosahuje téměř 20 procent. „Ještě horší je situace v oblasti energií kde jsme svědky astronomického nárůstu cen.“ Rodiny se podle poslankyně Pošarové díky tomu dostávají do katastrofální situace, neboť právě nárůst cen energií je velká položka do rodinných rozpočtů. „Některé rodiny s dvěma a více dětmi tuto situaci nemohou utáhnout. Zvláště v situaci, kdy jeden z rodičů onemocní, tak často nastává opravdu neřešitelná situace,“ uvedla Pošarová.

Marie Pošarová

Na tento katastrofální stav má podle ní vliv politika současné vlády. „Státu by tu měl být od toho, aby rodiny měli na základní živobytí. Tato situace je výsledkem nekompetentní politiky současné Fialovy vlády, která nebyla schopna včas zastropovat ceny energií a tím se tato spirála roztočila až do současné podoby. Výsledkem jsou krachují firmy, zvyšující se nezaměstnanost a celkový propad životní úrovně,“ varovala poslankyně.

Aleš Hodina poukázal také na fakt, že v minulosti, když se zhoršila ekonomická situace, a lidem bylo hůř, tak jsme byli svědky spíše toho, že tato situace stmelovala rodiny, neboť cítili potřebu si vzájemně pomoci. „Když se podívám o sto let nazpátek ve 20. letech minulého století byla rozvodovost 1 procento oproti dnešku, kdy je zhruba 50 procent“, uvedl Hodina. V závěru se všichni diskutující shodli, že finanční toky se přelévají výhradně přes státní rozpočet a nepodporuje se mezigenerační sounáležitost, má na rodinu devastační vliv, neboť jsou narušovány rodinné vazby a děti zapomínají na své rodiče.

(ISPD)

Prezidentské volby by mohly být nadějí na zlepšení poměrů v naší zemi. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou 25. listopadu letošního roku pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem Střípky z politiky – prezidentské volby aneb co se od nového prezidenta čeká moderoval ředitel ISPD Josef Nerušil a jak hosté vystoupili bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl a poslanec SPD Radek Koten.  

Ladislav Jakl konstatoval, že už několik měsíců nás média připravují a učí předem připravené tablo kandidátů, které pořád rotuje abychom si je zapamatovali. „Někteří jsou patřiční a ostatních bychom podle médií vlastně ani vědět neměli.“

Radek Koten se přítomným svěřil, proč podpořil svým podpisem kandidaturu Jaroslava Bašty. „Jaroslav Bašta je člověk, který byl za své názory. Je mě sympatické, že po svém propuštění podepsal Chartu 77, což svědčí o tom, že se nebojí, stát si za svým názorem, a to u těch dalších kandidátů na prezidenta nevidím.“

Účastníci debaty ISPD – Ladislav Jakl, Radek Koten a Josef Nerušil

Koten také varoval před tím, že si politické neziskovky v dnešní době vyrobí kandidáta na míru. Dnes je možné pomocí průzkumů a mediálních manipulací podle něho celé volby zásadním způsobem ovlivnit, jak jsme mohli vidět například v USA. Pro Kotena je nejdůležitější, aby kandidát na prezidenta hájil zájmy českých občanů. Jako varovný příklad, uvedl Slovensko, kde byla zvolena prezidentka Čaputová, která hájí zájmy někoho zcela jiného, než slovenských občanů.

Kandidáty na prezidenta bychom mohli podle Jakla rozdělit zhruba do dvojích kritérií, na ty kandidáty se kterými souhlasíme, buď zčásti nebo hodně a na ty kandidáty, kteří jsou pro nás nepřijatelní. „Řekl bych, že obě tyto skupiny se dají zařadit do množiny kandidátů a o kterých vůbec něco víme. Ať už s nimi souhlasíme, či ne, tak známe jejich názorová východiska a pohledy na svět a politiku.“

A pak tu máme podle Jakla množinu lidí, kteří si řekli, v životě jsme zkusili už ledacos, a tak bychom mohli zkusit politiku a pro začátek vzít post prezidenta. „Ti lidé nikdy v životě neprošli žádnou konfrontací. Nikdy v životě neprošli žádnou volbou a soutěží, žádnou výměnou názorů, a tak o nich nevíme téměř nic. Nejhorší na tom ale je, že velká část veřejnosti to bere jako klad. Na Slovenku si takového prezidenta zvolili.

U takových lidé je podle Jakla obrovské riziko, že za nitky tahá někdo jiný. „Charakteristické je to, že nic neřeknou, aby si do nich lidé mohli projektovat své představy. Z čeho mám hrůzu to jsou právě kandidáti bez názoru. Přesvědčení některých občanů že nepopsaný list mezi kandidáty bude lepší než zkušený politik je velmi naivní. Je to něco podobného, jako když svěříme své životy do rukou pilotu, který nikdy nepilotoval letadlo. Že bychom si řekli jako pasažéři budeme volit takového pilota, který není poznamenán létáním.“ Podle Jakla to ní ale jen problém voličů, ale také některých politických stran.

Podle Jakla by bylo chybou si myslet, že prezident je pouze kladeč věnců a jeho kompetence nejsou důležité. V některých případech jsou naopak zásadní. Jakl také poukázal na zbabělost některých politických stran, které nejsou schopny vygenerovat nebo alespoň podpořit jednoho kandidáta, neboť se bojí porážky a tak se radši schovávají za nepolitické kandidáty.

Josef Nerušil v závěru vyjádřil naději, že lednové prezidentské volby budou jednou z těch vlaštovek, které předznamenají příchod lepších poměrů v naší zemi.   

(ISPD)