Prezidentské volby by mohly být nadějí na zlepšení poměrů v naší zemi

Prezidentské volby by mohly být nadějí na zlepšení poměrů v naší zemi. Shodli se na tom účastníci debaty, kterou 25. listopadu letošního roku pořádal v Praze na Vinohradech ve vinárně 2 Deci Institut svobody a přímé demokracie. Diskusní večer s názvem Střípky z politiky – prezidentské volby aneb co se od nového prezidenta čeká moderoval ředitel ISPD Josef Nerušil a jak hosté vystoupili bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl a poslanec SPD Radek Koten.  

Ladislav Jakl konstatoval, že už několik měsíců nás média připravují a učí předem připravené tablo kandidátů, které pořád rotuje abychom si je zapamatovali. „Někteří jsou patřiční a ostatních bychom podle médií vlastně ani vědět neměli.“

Radek Koten se přítomným svěřil, proč podpořil svým podpisem kandidaturu Jaroslava Bašty. „Jaroslav Bašta je člověk, který byl za své názory. Je mě sympatické, že po svém propuštění podepsal Chartu 77, což svědčí o tom, že se nebojí, stát si za svým názorem, a to u těch dalších kandidátů na prezidenta nevidím.“

Účastníci debaty ISPD – Ladislav Jakl, Radek Koten a Josef Nerušil

Koten také varoval před tím, že si politické neziskovky v dnešní době vyrobí kandidáta na míru. Dnes je možné pomocí průzkumů a mediálních manipulací podle něho celé volby zásadním způsobem ovlivnit, jak jsme mohli vidět například v USA. Pro Kotena je nejdůležitější, aby kandidát na prezidenta hájil zájmy českých občanů. Jako varovný příklad, uvedl Slovensko, kde byla zvolena prezidentka Čaputová, která hájí zájmy někoho zcela jiného, než slovenských občanů.

Kandidáty na prezidenta bychom mohli podle Jakla rozdělit zhruba do dvojích kritérií, na ty kandidáty se kterými souhlasíme, buď zčásti nebo hodně a na ty kandidáty, kteří jsou pro nás nepřijatelní. „Řekl bych, že obě tyto skupiny se dají zařadit do množiny kandidátů a o kterých vůbec něco víme. Ať už s nimi souhlasíme, či ne, tak známe jejich názorová východiska a pohledy na svět a politiku.“

A pak tu máme podle Jakla množinu lidí, kteří si řekli, v životě jsme zkusili už ledacos, a tak bychom mohli zkusit politiku a pro začátek vzít post prezidenta. „Ti lidé nikdy v životě neprošli žádnou konfrontací. Nikdy v životě neprošli žádnou volbou a soutěží, žádnou výměnou názorů, a tak o nich nevíme téměř nic. Nejhorší na tom ale je, že velká část veřejnosti to bere jako klad. Na Slovenku si takového prezidenta zvolili.

U takových lidé je podle Jakla obrovské riziko, že za nitky tahá někdo jiný. „Charakteristické je to, že nic neřeknou, aby si do nich lidé mohli projektovat své představy. Z čeho mám hrůzu to jsou právě kandidáti bez názoru. Přesvědčení některých občanů že nepopsaný list mezi kandidáty bude lepší než zkušený politik je velmi naivní. Je to něco podobného, jako když svěříme své životy do rukou pilotu, který nikdy nepilotoval letadlo. Že bychom si řekli jako pasažéři budeme volit takového pilota, který není poznamenán létáním.“ Podle Jakla to ní ale jen problém voličů, ale také některých politických stran.

Podle Jakla by bylo chybou si myslet, že prezident je pouze kladeč věnců a jeho kompetence nejsou důležité. V některých případech jsou naopak zásadní. Jakl také poukázal na zbabělost některých politických stran, které nejsou schopny vygenerovat nebo alespoň podpořit jednoho kandidáta, neboť se bojí porážky a tak se radši schovávají za nepolitické kandidáty.

Josef Nerušil v závěru vyjádřil naději, že lednové prezidentské volby budou jednou z těch vlaštovek, které předznamenají příchod lepších poměrů v naší zemi.   

(ISPD)