Politický avanturismus a nezodpovědnost za svěřený majetek státu za této vlády vrcholí. Je to skutečně jen neschopnost nebo organizovaná služba cizím zájmům?

Fialova cesta za obchodní spoluprací do metropolí vzdálených států je spíše zoufalství, které vzniklo špatnou politikou celé Evropské unie, ale především naší vlády, až do stavu, kdy chybí léky a důležité průmyslové komponenty. Vinou sankcí, neuvěřitelně naivních směrnic Zeleného údělu a avanturismu naší vlády se rozvíjí stále větší propad státního rozpočtu do neúměrných čísel a zadlužování narůstá nejvíce v Evropě. Babiš sice rozdával v covidové době peníze lidem celkem nezaslouženě, ale tyto peníze dnes lidé mají, a proto není jejich situace tak katastrofální. Jak dlouho to ovšem vydrží zvláště vzhledem k inflaci?

Proč to všechno vzniklo? Původní průmyslové státy Západu se postupně během období neoliberalismu staly zeměmi s obrovskou spotřebou a neuvěřitelně vysokým podílem služeb, ale průmysl postupně přešel do jiných zemí světa, většinou zaostalých s levnou pracovní silou. Snad jedině zbraně jako ucelená komodita zůstaly na území Západu. Západ dnes většinu průmyslového zboží dováží. Svět se naprosto změnil, situace se obrátila a průmysl, hlavní zbraň Západu, dostaly do rukou jiné země (kromě výjimek jako jsou automobilky). Z bývalých průmyslových zón se staly „rezavé pásy“. Vidíme to i u nás. Každý z nás jistě ví, kolik bývalých průmyslových závodů v okolí zaniklo, aniž bychom pocítili, že se něco děje, žijeme si stále nad světový průměr dobře. Vytvořilo se stabilní prostředí obchodních styků, které nelze snadno změnit, protože časem se vždy ustálí ta nejproduktivnější vazba. My jsme se uplatnili v automobilovém průmyslu. Všechna jednání vedla vždy k utužení obchodní spolupráce a prohloubení specializace. Tato situace vytvořila politické klima, ve kterém bylo nutno přehlížet alespoň do určité míry vnitřní poměry některých států, které nebyly v souladu s evropskými představami o lidských právech a možná vznikla i určité relativizace a přehlížení pro nás nepřijatelných politických praktik. Ale vždy to bylo v jakési míře vyhodnoceno jako přijatelné. Ovšem je nutno si uvědomit, že Evropa, pokud má existovat, nemá jinou možnost, než relativizaci alespoň přijatelného zla. Nemůže dnes striktně vydat sankce na všechny, kdo se nějak odlišují v pojetí morálky a přerušit obchod.

Obnovit někdejší průmyslovou výrobu v USA se snažil už Trump, ale vidíme, jaké problémy nastaly. Nedovedu si představit dnes někdejší průmyslovou práci u nás. Myslím si, že už ani nejsou lidé. V takové situaci je zapotřebí mlčet a dobře se chovat, zvláště u takového malého státu jako jsme my, a být rádi, že se máme dobře a vše funguje.

V klidném období globálního obchodu bylo možno v Evropě pomalu vytěsňovat znečišťující zdroje a postupně hledat na vlastním území náhradu fosilních paliv už vzhledem ke snížení závislosti na dovozech surovin z jiných, zvláště riskantních zemí. Taková činnost je zdlouhavá, protože není příliš produktivní, ale je nutná. Vyžadovat ovšem Zelený úděl v současné době sankcí, propadů státních rozpočtů, obrovských dluhů a směřování k bídě je nezodpovědné a ubohé.

Nová garnitura českých globalistů reprezentovaná skupinou, která je dnes u vlády, stála na prvním místě v rozvracení obchodů s Čínou, její politická reprezentace, jakmile se postupně dostávala k moci, udělala provokace proti Číně a Rusku takového charakteru, kterých se báli i jiní politici EU. Dozvíme se snad někdy v čí zájmu to bylo? Na první pohled to nevypadá, že by měl vůbec někdo takový zájem. Bylo to úsilí jen škodit našim národním zájmům? Jiný důvod vyjma neuvěřitelné hlouposti si nelze představit. Řeči o lidských právech jsou, jak víme, pokrytecké. Osočovány jsou účelově některé země, jiné nikoliv. Útlak Tibeťanů je velmi propagován, o genocidě Srbů v Kosovu se mlčí a o diskriminaci ruské menšiny na Ukrajině od r. 2014 se téměř nesmí promluvit. K tureckému útlaku Kudů se přikyvuje. Vadí jen ten, kdo musí vadit.

Válka na Ukrajině vyžadovala určité výdaje v oblasti pomoci utečencům, které byly sice nadnesené, nicméně směřovaly k lidem a nebyly tedy zbytečné, nakonec se vrátily do systému nákupem věcí. Podpora zbraněmi byla sice pochopitelná v prvním období, kdy se nevědělo, jak se vojenská situace vyvine, ovšem ve chvíli poziční války, která už téměř půl roku probíhá na východě Ukrajiny, jsou další a další zbraně jen hromaděním mrtvol. Je jasné, že Rusové vždy nějak svoje síly vyrovnají a myslím, že lidských rezerv mají více než Ukrajinci. Bude se tedy bojovat do posledního Ukrajince a na polích Donbasu zahyne jedna generace (ostatní se vystěhují)? Není lepší naléhat na mírová jednání? Někteří světoví politici tak činí nebo se alespoň snaží, vidíme to v případě Macrona a čínských představitelů. Naši snad chtějí Rusko zničit, rozložit na malé státečky a vymazat z mapy? Nenávist je tak velká a zatemňuje mozek, že ani možnost rozpoutání jaderné války je neodradí. Nemluvě o tom, že čínský prezident se vyjádřil, že Rusko padnout nenechá. Pokračováním konfliktu tedy může dojít ke světové válce. My ovšem máme ve vládní garnituře takové lidi, kterým se asi dobré bydlo zajídá a chtěli by se proměnit v hromádky radioaktivního prachu (Rumburak se kdysi proměnil v lesní vůni, takže byl alespoň nějak užitečný).

Je to vina fanatických postojů naší vlády a jejích poslušných trabantů, že veškeré umírňující postoje v ukrajinské válce nazývali nepřátelskými a Putinovi sloužícími, i když se jednalo pouze o upřesňující a skutečnosti pravdivě vykládající teze. Dnes tedy chybí diplomaticky použitelné argumenty ve smyslu mírových jednání. Na druhé straně se Macron zabýval takovými argumenty téměř v celé své politické epoše a dnes je připraven tak, aby i on sám přinesl své zemi něco pozitivního. V západních sdělovacích prostředcích se svobodně uvažuje o alternativách mírových jednání a o ukrajinských reáliích, u nás by něco takového bylo na obžalobu ze schvalování trestného činu. Naše vláda není schopna přinést nic než nepoužitelné ideologické bláboly a podporuje metody jak vyšité z bolševických dob (cenzuru, skandalizace oponentů, lživé kampaně).

Totéž platí pro jednání s Čínou. Macron jede na spanilou jízdu do Číny domlouvat obchody a investice jako jezdil kdysi Zeman (příležitosti našich podniků, kdysi domluvené, jsou dávno přebrány někým jiným). Fiala jede na dálný Východ domlouvat náhradu čínských výrobků a nedostatkové komodity hlavně léky v nevýhodném postavení prosebníka, kterého všichni dobří obchodníci vždy oberou vysokými cenami. To si opravdu myslel, že je tak jednoduché a bezeztrátové rozejít se politicky se světovou velmocí (Čínou) s nezodpovědným avanturismem a nahradit obchody s ní obchodem s druhořadými nebo malými zeměmi? Podívejme se do prodejen a spočítejme si kolik je tam čínských výrobků! To vše je možno nějak nahradit (některé léky už nejsou)? Takovou chybu přece neudělá ani malé dítě! Nebo je to záměr z nás udělat chudáky a zemřít na nedostatek léků (konečně dokonalá důchodová reforma)?

Vláda rozhazuje za všechno možné, zaručila se za dluhy Ukrajiny, kupuje drahou zbrojní výbavu, zvyšuje platy politikům a vytváří nové instituce, vzápětí ohlásí snížení valorizace důchodů a chce zvýšit daně. To si snad myslí, že to lidé nevidí? Že jí to nespočítají?

Dnes vláda neví, jak z bryndy. Řešit problémy muže jen na úkor občanů a jejich životní úrovně. Aby to ustála, musí lidem tuto nutnost vysvětlit. Ale jak vysvětlí 80 miliard na Ukrajinu, jak vysvětlí zbytečný rozvrat obchodů s Čínou, jak vysvětlí, že se musí takto masivně zbrojit zrovna nyní? Jak vysvětlí nahrávání světovým korporacím při zastropování cen energetických komodit. To nemůže nikdo pochopit jako nutné. Lidé se budou cítit okradeni. Vláda bude muset používat stále více represivních prostředků, což v naší zemi bylo naposledy 17. listopadu 1989. Vláda navíc provokuje obyvatelstvo různými signály. Proč musí být vyvěšeny ukrajinské vlajky? Proč jsou trestáni ti, kteří je nechtějí, nikoliv, že by byli Putinovi agenti, ale proto, že se to neslučuje s ústavou? Proč neustále straší válkou a nesnaží se ji ukončit, když většina lidí chce vidět snahu o ukončení války?

Lidé pochopí svoje snížení životní úrovně jen tenkrát, když se jim pravdivě vysvětlí, že jsou to okolnosti nezaviněné vládou, že reakce na události nevyužívají zahraniční korporace a jednotlivci ve svém zájmu. K tomu musí občané vládě věřit. Současné vládě ovšem věří podle průzkumu okolo 20% respondentů, spíše tedy jen lidé s vládou spojení. Kvůli klidu a zachování demokracie je nutno vládu vyměnit, nejlépe mimořádnými volbami. Taková vláda, které budou občané věřit a která je nebude trestat pro jejich státnické myšlení, ale naopak vyžadovat, může potom zahájit nutné kroky k ozdravění státních financí. Vláda, která provokuje, viditelně neslouží zájmům státu a lidu, postupně likviduje demokracii si vždy mohla dovolit ledasco jen tenkrát, když lidu podmazávala vysokou životní úrovní. Taková příležitost není.

Vlastimil Podracký

Pondělí 17. dubna od 19 hodin, Vinotéka 2 deci Vinohrady, Americká 339/39 (u náměstí Míru), Praha 2 – Vinohrady. Pořádá Svoboda a přímá demokracie – SPD Praha. Současná vláda se pustila do reformy státní správy, včetně sociální politiky. Je sociální politika našeho státu dostatečně funkční a adresná? Má stát přehled o potřebných obyvatelích, kterým by měla pomoci? Jak je to se sociálními dávkami? Jsou skutečně tak zneužívány, jak se tvrdí? V jakém stavu se nacházejí úřady práce? Co je vinou jejich přehlcení a jaká je náprava? Co může přinést plánovaná digitalizace agendy sociální politiky, plánovaná ministrem Jurečkou? Diskutuje se také důchodový systém – je povinné zavedení tzv. druhého pilíře a soukromé spoření řešením hrozících deficitů?

Na tyto a mnohé další otázky hledat odpovědi: Vladimíra Lesenská – poslankyně hnutí SPD a Jaroslav Šulc – ekonom, besedu moderuje – Profesor . Ivo T. Budil

Program večera:

19.00 příchod hostů a účastníků debaty

19.30 první část debety

20.15 – 20.30 přestávka

20.30 druhá část debaty

21.15 – 22.00 volná diskuze

Rezervace!

Vstup na debatu je volný pouze pro účastníky, kteří si předem udělají rezervaci. Od účastníků je očekávána přiměřená konzumace. Místo si můžete zarezervovat buď telefonicky, nebo formou SMS na čísle 731155047. Vstup dalším osobám bez rezervace bude zpoplatněn částkou 200 Kč a to přímo na místě ve vinárně 2 deci Vinohrady. Vstup může být odepřen v případě naplněné kapacity prostor.

Zdroj.

Zneužívání dat, které hrozí při uplatňování nové legislativy EU je velmi vysoké a povede k rozšíření moci státu a zvýšení kontroly nad občany. Lidé by proto měli mít možnost vybrat si dobrovolně, zda chtějí digitální proces využívat, nebo zda chtějí při své zdravotní péči spoléhat na dosavadní anologové postupy. Na těchto závěrech se shodla většina panelistů, seminář nazvaného „Rizika zneužívání zdravotních dat občanů ve světle nové legislativy Evropské unie“, který se konal letos 28. března na půdě Poslanecké sněmovny pod záštitou poslance SPD Vladimíra Zlínského.

Seminář zahájil Tomio Okamura

Kromě něho na semináři vystoupili předseda SPD Tomio Okamura, odborník v oblasti zdravotnických inovací při ministerstvu zdravotnictví ČR Zdeněk Gütter, expert na ochranu dat Luděk Nezmar, vedoucí katedry teoretické informatiky a matematické logiky matematicko fyzikální fakultě UK  Roman Barták, zástupkyně ředitele ve společnosti Ústav zdravotnických informací a statistiky Vladimíra Těšitelová,  místopředseda úřadu pro kontrolu osobních údajů Josef Prokeš a specialista kybernetické bezpečnosti Petr Gondek.

Předseda SPD Tomia Okamura, který seminář zahájil, uvedl své pochybnosti o legislativě, která k nám z Bruselu přichází: „Pokud jde o legislativu EU denně žasnu nad tím, co unijní mozky dokáží vyplodit.“ Podle něho občan musí mít alternativu zdravotní péče, pokud nebude souhlasit s žádným sdílením svých dat na internetu. To je podle něho dnes velmi aktuální věc. „Před nedávnem ještě platilo, že kdo měl datovou schránku jako živnostník, tak měl už nedobrovolně povinnost odevzdávat daňové přiznání elektronicky. Dnes už mají datovku, povinně všichni živnostníci, včetně těch, co ji nechtěli a těch co neumí elektronicky komunikovat, či z principu přes datovky komunikovat nechtěli,“ uvedl předseda SPD.

Už dnes podle něho velká část lidí platí elektronicky. „Pokud by došlo ke zrušení hotovosti znamenalo by to zásadní omezení svobody a extrémní nástroj kontroly občanů ze strany státu.“ Stejně tak podle něho hrozí obrovská nebezpečí i u zdravotních dat. O to větší že bankovní data se dají lehce zkontrolovat, zda máte peníze na účtu, ale pokud vám někdo pozmění v chorobopisu nějaké indikace, data z vyšetření či čísla výsledných diagnóz, to si většinou lidé prověřit a kontrolovat neumí. „Přeji nám všem abychom všechny rizika ze zneužívání zdravotních dat přežili,“ uzavřel Okamura.

Poslanec Zlínský varoval před riziky umělé inteligence

Podle poslance Vladimíra Zlínského můžeme v blízké době očekávat rychlý rozvoj umělé inteligence. Ta, bude postupovat stále rychleji, tak jak se spojí s biotechnologií. „Obávám se toho, že Covid 19 může být procházkou růžovým sadem, proti tomu, co nás může čekat díky rychlému vývoji na poli uměle inteligence. Možná žijeme v biotechnologické revoluci 1.0. Zpracování velkých dat umělou inteligencí může být zneužito k vývoji a produkci biologických a chemických zbraní, které mohou být použity.

Za jedno z nebezpečí, považuje Zlínský digitální platformy, které o lidech shromažďují informace, využívají je a my o nich nevíme téměř nic.  Další záležitostí je digitální demence, která postihuje zejména mládež.

Díky umělé inteligenci je možné významným způsobem působit na lidi, z čehož se odvíjí i současné  psychické problémy mládeže, které pravděpodobně souvisí i s interakcemi s digitální technologií. Díky umělé inteligenci, lze významným způsobem vylepšit i metody digitální manipulace, což vede k vytváření sociálních bublin a rozdělení společnosti.

Na druhou stranu i umělá inteligence má své limity. Nedovedu si představit, že by umělá inteligence uměla vyšetřit například pomocí hmatu či čichu. S tím, jak ubývá lékařů lze předpokládat, že prvotní vyšetření pacientů budou v budoucnu provádět tak zvaní chatboti (roboti, kteří se snaží komunikovat s člověkem).

Můžeme očekávat že tyto digitální platformy, se využijí k zabránění procesů, které by mohly ohrozit světové elity.  Budeme svědky ještě většího zpochybňování tradičního uspořádání společnosti, a oslabování základních jednotek jako je rodina a národ a směřování ke globálně řízené společnosti.

Očekávám vynucování poslušnosti pomocí měkkých technik zpracování našeho individuálního profilu a přitvrzování, pokud tyto metody nebudou efektivní. Jedná se o ďábelský plán vyznačující se sběrem obrovského množství dat a jejich zpracování umělou inteligencí. Nelze pochybovat o tom, že vyspělé systémy sběru těchto dat, zpracované umělou inteligencí, umožní efektivnější řízení společnosti, ve prospěch globálních elit.

Za největší nebezpečí pro vývoj společnosti, považuji centralizaci řízení prostřednictvím algoritmů umělé inteligence. Proti tomu je třeba hledat alternativu této možnosti, která nám umožní účinně se proti tomuto zotročování bránit. Poslanec Zlínský dále zdůraznil, že věří, že se těmto trendům ubráníme, neboť lidstvo je velice kreativní a nápadité a vylízalo se ze všech průšvihů které mělo. Prvním předpokladem je začít se o těchto věcech otevřeně bavit a svobodně diskutovat a pak  všechny tyto strázně úspěšně překonáme.

Zdeněk Gütter hájil pozici ministerstva zdravotnictví a EU

V prvním panelu vystoupili také Zdeněk Gütter, který je odborníkem v oblasti zdravotnických inovací založených na informačních a komunikačních technologiích při ministerstvu zdravotnictví ČR, Luděk Nezmar specialista na kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů a primář urologie v krajské nemocnici v Liberci Jan Mečl.  

Pode Güttera je smyslem digitalizace v EU pomoci Evropě k větší konkurenceschopnosti vůči zámoří a asijským zemím. Gütter zároveň přiznal, že díky pandemii Covidu 19 se agenda digitalizace pohnula významně kupředu. „Pandemie způsobila větší pokrok, než dosavadní výsledky minulých let o uplatňování směrnice o digitalizaci zdravotnických dat v minulosti.“ Expert ministerstva zdravotnictví připustil, i určitá rizika, která z digitalizace zdravotnických dat vyplývají, a které mohou za určitých okolností poškodit občany a pacienty v jednotlivých zemích včetně ČR.

Právě riziky úniku dat, se ve svém vystoupení zabýval i expert na ochranu dat Luděk Nezmar, který na rozdíl od Güttera vidí tato rizika mnohem větší, neboť digitalizace pod nařízením EU povede podle něho k úplné ztrátě kontroly nad jednotlivými daty našich občanů. Zneužití je podle něho obrovské. „Na černém trhu se s těmito daty běžně obchoduje a na dark netu existují celé databáze, které jsou využívány ke kriminální a zločinné činnosti. Jediná bezpečná data jsou ta, která neexistují,“ uvedl expert.  

Expert na bezpečnost Luděk Nezmar vidí obrovská rizika    

Úniky dat se ve zdravotnických zařízeních dějí podle něho velmi často. 65 procent všech krádeží identity pochází podle Nezmara z nemocničních záznamů. Více jak 50 procent lékařů nevěnuje bezpečnosti dat žádnou pozornost a posílají zdravotnickou dokumentaci mailem. V 90 procentech zdravotnických zařízení, došlo v uplynulých letech k narušení bezpečnosti dat.

Slova bezpečnostního experta potvrdil i primář urologie z Krajské nemocnice v Liberci MUDr. Jan Mečl, který potvrdil, že zabezpečení dat v nemocnicích není úplně dobré.

Profesor Roman Barták vedoucí katedry teoretické informatiky a matematické logiky matematicko fyzikální fakulty, přítomné seznámil s fenoménem umělé inteligence. Ta je podle něho především technologií pro řešení náročných problémů, a dokáže schopnosti uživatelů výrazně znásobit, a to oběma směry. Jak tím dobrým, tak tím špatným. Podle něho hodně záleží na lidech, jakým směrem ji budeme používat.

Zástupkyně ředitele ve společnosti Ústavu zdravotnických informací a statistiky Vladimíra Těšitelová se snažila přítomné přesvědčit, že zdravotnická data v ČR jsou v bezpečí a nikdo kromě určených osob se k nim nedostane.

To vzápětí zpochybnil místopředseda úřadu pro kontrolu osobních údajů Josef Prokeš, který upozornil na závažná rizika, která nám při přechodu na digitalizaci zdravotních dat hrozí. Zároveň upozornil na skutečnost, že přístup k jakékoli službě v naší zemi nemůže být pouze digitální. Podle něho nám hrozí zpoplatnění osobních údajů, k čemuž celý systém nastavený EU spěje. Riziko vidí Prokeš také v dehumanizaci zdravotnictví. Digitalizace společnosti se stala podle něho zlatým teletem. Prokeš v nařízeních EU postrádá také digitální etiku

Specialista kybernetické bezpečnosti Petr Gondek ve svém příspěvku popsal přednosti a úskalí umělé inteligence.

(ISPD)

Bytový problém je jednou z největších výzev, která před politiky v Praze do budoucnosti stojí. V minulosti se tento problém zanedbal, a proto dnes stojíme před krizí jejíž řešení bude velmi obtížné, ale musíme se o nej společnými silami snažit. V otázce bytové výstavby by měly všechny strany odložit politikaření a pracovat v zájmu Pražanů na uspokojivém vyřešení současného krizového stavu v bydlení v hlavním městě.    

Shodli se na tom účastníci diskusního večera, který se konal v rámci pořadů Valdštejnských besed letos 27. března v Praze ve Slovenském domě na téma „Bytová výstavba v Praze a ve středočeském kraji“. Besedy se jako panelisté zúčastnili zástupci většiny politických stran zastoupených na pražském magistrátu. Diskuse se zúčastnil starosta Prahy 12 Ing. Vojtěch Kos (ODS), předseda pražského hnutí ANO Ondřej Prokop, místostarosta Prahy 12 Petr Šula (TOP 09), člen zastupitelstva hl. města Prahy Ing. Milan Urban (SPD), projektový manažer Ing. Pavel Posolda (KSČM) a radní zabývající se bytovou výstavbou na pražském magistrátu Mgr. Adam Zábranský (Piráti).

Jako národ jsme podle Ondřeje Prokopa úplně zapomněli na bytovou výstavbu, ve které jsme byli dobří v minulém režimu. „Ne úplně všechno bylo špatně a nyní se to učíme složitě znovu. Jsou tu pokusy o družstevní bydlení a další výstavbu, ale příliš to nefunguje,“ uvedl pražský předseda ANO, který se zabývá právě výstavbou bytových domů.

Podle něho, je u nás bydlení, čím díl tím nedostupnější. „V Praze je to spíše nějaký sen pro ty nejbohatší. A i to nájemní bydlení je poměrně velký problém. Není to jen vinou politiků posledních 20 – 30 et. Je určitá daň za to, že jsme součástí západní kapitalistické společnosti.“ Podle Prokopa je podobná situace i v dalších metropolích na západ od našich hranic, ale u nás je to ještě horší. „Pokud přepočteme nájem v Praze tak jsme na těch nejhorších číslech,“ uvedl Prokop.

Dnešní situace je podle něho alarmující a zhoršuje to i dopravní situaci v Praze, protože spousta lidí je nucena odstěhovat se nedobrovolně za hranici Prahy, kde je bydlení o něco levnější. Tím, že nemáme dobudovanou infrastrukturu okruhů ani železnic, tak je to velký komplikovaný problém.

„Mrzí mě, že my politici neumíme plánovat dále než na čtyři roky, neboť už od roku 1989 bohužel platí, že ta předchozí reprezentace většinou ruší to, co udělala ta před nimi. My v hnutí ANO se na to snažíme koukat pragmaticky, a snažíme se vzít to dobré i z těch minulých volebních reprezentací a zkoušet to posouvat dál, “ uvedl Prokop. Podle něho je bytová otázka příliš vážná, než aby se mělo v této věci politikařit a všichni by měli v této věci táhnout za jeden provaz.

Starosta Praha 12 Vojtěch Kospřiznal, že bytů je opravdu málo a jsou drahé, neboť když je něčeho málo tak ceny letí nahoru. Jednou z věcí, která výstavbu komplikuje, je také neochota občanů povolit výstavbu v blízkosti svého domu. „Málokdo chce, aby se stavělo u jeho domu. My jako Praha 12 se potýkáme s poměrně rozsáhlou výstavbou, primárně soukromých společností.“ Mezi ty základní nástroje, které samospráva má je podle něho územní plán, neboť v územním plánu jsou daná pravidla, co, kde a v jaké lokalitě může vzniknout.

Člen zastupitelstva hlavního města Prahy za SPD Milan Urban upozornil, že jako architekt měl možnost sledovat celou situaci kolem výstavby bytů v Praze už od devadesátých let.  „Mohl jsem porovnat to, co se děje u nás ve výstavbě bytů s tím, co se děje v zahraničí, uvedl Urban. U nás podle něho působní souhra všech možných negativních faktorů, které situaci přivedly až do bytové krize, v které jsme dnes.

Po roce 1989 byla podle Urbana snaha lidí, co bydleli v činžovních domech co nejrychleji privatizovat.  Desítky tisíc bytů se privatizovalo v několika vlnách. Ať už to byly, státní byty, firemní byty, sociální byty a družstevní výstavba cílem lidí bylo podle něho mít vlastní bydlení. Takže z bytového fondu příliš nezbylo. Město tak dnes musí hospodaří s minimem bytů. Navíc velké množství bytů, které podle něho město vlastní, jsou volné, neboť čekají na opravu.

Podle Urbana je otázkou, proč se tyto byty, které jsou volné, už dávno neopravily. „Začaly se opravovat, když sem začali přicházet uprchlíci z Ukrajiny. Teprve pak městským částem došlo, že by se měly opravit. Otázka zní, proč se to neopravovalo předtím pro Pražany.

Poslední výstavba bytového bydlení probíhala podle něho za primátora Pavla Béma, a od té doby se nerealizovalo téměř nic. „Spolehlo se na mantru, že nás zachrání soukromí developeři, kteří budou stavět ve velkém. Ti sice stavět začali, ale pak se objevovaly různé překážky, z nichž jedna je územní plán.  Metropolitní plán už se plánuje 12 let a stále nic.“

U nás je podle Urbana zvykem vždy vymýšlet znovu kolo. Například družstevní výstavba se realizovala, už za první republiky stejně jako dříve existovaly bezúročné novomanželské půjčky a dnes nic takového není. „Město a stát nic nedělá ve smyslu takovém, aby to odpovídalo měřítku potřeb lidí. V současnosti se postaví minimum bytů a chybí jich deset tisíc každý rok.“

Podle místostarosta Prahy 12 Patra Šuly město zaspalo tam kde samo vlastnilo stavební uzávěry, a kde mělo přijít s tím s výstavbou infrastruktury. „Kolem Prahy nejsou pozemky, ty pozemky, které jsou nevlastní Praha. „Pokud chceme stavět byty musí se spolu s nimi stavět i infrastruktura, jako jsou mateřské školy, apd.“ Metropolitní plán, by tyto nedostatky podle něho o odstranil. Podle něho tady chybí především sociální bydlení a není zde plán, jak stavět levněji.

Projektový manažer Pavel Posolda srovnal dnešní situaci se situací, před listopadem 1989. „Když se dnes řekne bytová výstavba tak je synonymem krize. V ČR chybí nejméně 300 tisíc bytů. K tomuto číslu můžeme dospět například tím, když porovnáme počet bytů s Rakouskem na 1000 obyvatel. Druhou metodou je fakt, že v ČR by mělo být dokončeno ročně minimálně 45 000 bytů, aby se obnovoval bytový fond.“

Po roce 1989 podle něho tempo výstavby prudce kleslo. V roce 1970 a 1990 se dokončovalo 70 tisíc bytů ročně, tak po roce 1989 bylo bytové minimum 12 000 bytů v roce 1994 a maximum bylo 42 000 bytů v roce 2007 a to byl podle něho extrém. Soukromý sektor není schopen v rozumném horizontu tento deficit podle něho nahradit. „Jediný, kdo je schopen tento deficit nahradit, jsou města a obce, potažmo i kraje, které by mohly být objednavateli výstavby bytů pro své zaměstnance.“ Typickým příkladem je podle něho středočeský kraj, který má 190 školských zařízení, pět velkých nemocnic, což představuje určité penzum zaměstnanců, kteří bydlí v okresních městech.

Podle radního, který má na magistrátu na starosti bytovou výstavbu Adama Zábranského z Pirátské strany, má pražský magistrát a městské části, dohromady zhruba 30 000 bytů. Z toho tři čtvrtiny spravují městské částí a jednu čtvrtinu, což je zhruba 7 000 bytů, magistrát. „Podle průzkumu, který jsme dělali, je zhruba 2 600 prázdných bytů a z toho je 1000 na úrovni magistrátu 1600 na úrovni městských částí. Snažíme se na magistrátu urychlit opravy a nyní jsme zhruba i s městskými částmi na úrovni zhruba 2000 prázdných bytů.

Role města by měla podle něho být ve dvou úrovních: jednak by město mělo podporovat soukromou bytovou výstavbu, což se příliš nedaří. „Je potřeba stavět ročně kolem 10 000 nových bytů a pak by se situace začala zlepšovat. Jedná se o nedostatek města, že takovou výstavbu dlouhodobě nepodporuje.“

Podle Zábranského je třeba také efektivně využívat stávající bytový fond. „V roce 1990 jsme měli v bytovém fondu zhruba 200 000 bytů, což byla třetina všech bytů v Praze a dnes máme v bytovém fondu zhruba 30 000 bytů, neboť téměř 80 procent všech bytů, bylo privatizováno, což byl podle něho na začátku zřejmě dobrá nápad, ale v posledních deseti letech už jeto podle něho neefektivní, a proto se privatizace bytů v Praze ukončily.

(ISPD)

Pondělí 24. dubna 2023 od 17 h do 19 h

Slovenský dům, Soukenická 3, Praha 1

Téma : Doprava v Praze a středočeském kraji

– jaký typ MHD rozvíjet – tramvajová doprava, ektrobus, trolejbus, metro

– PID doprava – proš zdražuje

– samostatné pruhy aby se doprava zrychlila 

– doprovaní podnik hl. města Prahy – jaku cestou pokračovat

Vstup volný